,,My o tobě víme nejméně, a prý máš dosti zajímavý život, chtěly by jsme ho slyšet podrobně a celý." Propálil mě zkoumavým pohledem. Super, zasedl si zrovna na mě. Tak to nemohlo být lepší. Usmála jsem se. ,,Úú, to se budu muset rozpomenout, asi vás sklamu, já nevím, jak jsem se cítila, když jsem se narodila." Usmívala jsem se na něj, pořád v předklonu. On se narovnal. ,,Eliz, jestli vám tak smím říkat, smím?" Koukal na mě, zda může. Kývla jsem na znamení že je to v pohodě. Předklonil se blíže ke mě a pokračoval. ,,Eliz, zkuste nám tedy říct, školu, jak bylo ve škole a co bylo dále." Usmála jsem se. ,,No, škola byla v pohodě, byla jsem spíše introvertní, ale jinak se tam nic nestalo, pak jsem nastoupila k S.H.I.E.L.Du, udělala jsem testy, a pak jsme byly na dovolený. Po dovlený to bohužel chytilo rychlý spád dolů." Udělala jsem pomlku u který jsem zavřela oči. Vzpoměla jsem si na tu bolest, když mi umřely rodiče, když mě ohrožovaly kouzla, když mě všichni zradily. ,,Unesla mě Hydra a dělala na mě pokusy. Při těch jsem dostala schopnosti. Pak tam ale přišla máma s týmem od S.H.I.E.L.Du a zachránily mě, ale moje máma tam umřela. Pak jsem měla začít chodit do školy, otec mě vždy v nejtěžší chvíli podržel, ale asi pět dní od objevu kouzel ho zabil S.H.I.E.L.D. Utekla jsem do lesa a vzchopila jsem se. Chtěla jsem jen pomstu. Našla jsem rozpadajicí se sklad a tam jsem se schovala. Měla jsem výcvik od S.H.I.E.L.Du a kouzla od Hydry. Hodlala jsem obojí využít. Po první noci, při probuzení, jsem nebyla sama. Našla mě partička kouzelných, stejných, jako jsem já. A taky toužily po pomstě. Společně jsme skoro zničily hydru, do základu, ale S.H.I.E.L.D. jim přiletěl na pomoc. Utekly jsme. O týden později jsme vtrhly do S.H.I.E.L.Du. Avengers měly být na misi, ale někdo zapnul poplach, a chytily nás. Nakonec jsme se přidaly k S.H.I.E.L.Du. Našla jsem Jasona. Naučila jsem ho používat kouzla a dostala jsem ho k Avengerům. Ale Endy mě zradil a unesl mě. Mučily mě se skupinou přeživštích z Hydry. Chtěly, abych se k nim přidala. Nakonec mě zachránil S.H.I.E.L.D, ale všichni moji kamarádi až na Jasona to nepřežily. Probudila jsem se v nemocnici, bez kouzel. Začala jsem blouznit a zavřely mě do blázince. Tam se za mnou pak dostal Jason. Kouzla se nám vrátily a utekly jsme. Našli jsme vesnici, kde nás nechaly se ubytovat. Nějakou dobu jsme žily s nima a pomáhaly jsme tajně S.H.I.E.L.Du ve všech bitvách. Pak jsme našli Amélii a Dylana a pomohly jsme jim se schopnostma. Pak jsme S.H.I.E.L.Du pomáhaly ve veliký bitvě, kde mě a Jasona chytily, a Amélie a Dylan byly nuceni použít kouzla. Fury byl po mých výkonech trošku nedůvěřivý vůči kouzelníkům, takže Amélii a Dylana zavřel. Já a Jason jsme jim pomohly a pak jsme se společně vrátily k S.H.I.E.L.Du. Dylan a Amélie se v pohodě s Jasonem dostaly k Avengerům, já taky, ale to není konec mého příběhu."

Koukla jsem na Franka, jestli smím pokračovat, mám strašně dlouhý život. A to mi neni tolik let. ,,Máte zajímavý život, povězte nám co se stalo dál." Kecá, určitě všichni umíraj nudou. Ale i přes to jsem nasadila úsměv a pokračovala jsem. ,,Zezačátku jsem měla nehezký spor s Capitánem Amerikou a Buckym, ani nyní se s nimi nebavím, ale to je nepodstatná informace. Určitě všichni z vás viděly nedávná videa, kde šílím, ano, jsou opravdový." Odmlčela jsem se na dýl než bylo třeba, já nevím, jak jim to podat, jak začít. ,,Stalo se vám něco špatnýho, že jste začala šílet? Nebo vás mrzí, co jste provedla za ten půl rok, co jste byla šíleně mimo?" Koukal na mě s hranou lítostí. Pche, o to nestojim. A asi mu to dám najevo. ,,A víte co, začalo na diskotéce, když ze mě chtěly dva kluci udělat děvku, a já se bránila. Policie mě chtěla zatknout, ale já jsem se nedala. A pak jsem kvůli debce, ani nevím z čeho zmizela na půl roku. Dělala jsem strašlivý věci, ale to tady radši říkat nebudu ale nestydím se za to, co jsem dělala." ,,A proč nám to neřeknete? Když se za to nestydíte?" Tak jo, už jsem dost naštvaná, za to věčný hraní, asi si za chvíli taky začnu hrát. ,,Nechci vás děsit. Copak vy se mě nebojíte?" Zeptala jsem se už ne tak klidně, jako spíš udiveně a propálila jsem ho pohledem, chci slyšet pravdu. Nervózně se podrbal na zátylku. Začala jsem se usmívat, on je nervózní, jak roztomilé. ,,Budeme kamarádi?" Zeptala jsem se a s úsměvem jsem k němu natáhla ruku. ,,Proč?" ,,Vy jste nekoukal na nevím kde to dávaly? Já svým kamarádům neubližuju." Natáhl ruku a podřásl si se mnou. ,,Jonas Frank." ,,Eliz Starková." ,,Tak a nyní, když jsme přátelé, postrašíte mě trochu?" Stoupla jsem si a naklonila jsem se těsně před něj. ,,Vy to chcete vědět, jo?" Hah, prý nebojí, má co dělat, aby se nezačal klepat před kamerama. No to víte, ona není sranda koukat do očí vrahovy, když mu říkáte, jestli se naštve, když se budete ptát, kolik lidí zabil. ,,Zabíjela jsem lidi, kteří chtěly zničit náš svět, myslíte si o mě že jsem vražedkyně?" Ptala jsem se až přehnaně sladce. On sebou polekaně cukl. Tomu jsem se zasmála. ,,Ale ne, vy se bojíte?" Zase jsem šílená, ať to svět ví! Nikdy nebudu jiná. Šílenka na scénu a akce!

Za rameno mě chytil Jason a za druhý Tony. ,,To stačí." Řekly zborově a zarazily mě do křesla. ,,Vždyť se ještě moc nebál." Odfoukla jsem si pár vlasů z obličeje. ,,Nezlob ho tolik šílenko." Zašeptal Jason. Pousmála jsem se. ,,Ale to já nejraději." Zašeptala jsem jeho směrem. Pokroutil si nade mnou hlavou. Frank se kouknul na hodiny. ,,Jé, už jsou dvě hodiny, tak to aby jsme končily." Začala jsem se šíleně smát. Všichni po mě nechápavě a se strachem v očích koukaly. I Frank přestal mluvit a sledoval mě. Koukla jsem do kamer. ,,Je roztomilý, jak se všichni bojíte! A zatím se nemáte čeho bát." Znova jsem se smála. Šíleně. Jason mě objal. Uklidnila jsem se a všichni jsme vstaly. Slova se ujal Tony. ,,Moc nás těšilo a už se svámi loučíme." Společně jsme šli k limuzíně. Usmívala jsem se na všechny strany. Zalezly jsme dovnitř. Zase jsem byla ve předu. Tony se pomalu rozjel po silnici. ,,Co to bylo Eliz?" Zeptal se klidně. Nevyčítal mi to, zatím. ,,Už jsem byla vyčerpaná, tolik lidí, ty jejich přetvářky, snažila jsem se trošku uvolnit, a náhodou, nikomu jsem neublížila." ,,No to ne, ale pár lidí, hlavně Jonas z toho budou mít psychycký šok." Tony se usmál. ,,Tak na jaký soutěži zase světu představím mojí labilnější dceru." ,,To budete moct na misi, asi pět kilometrů do vás se něco děje, a ostatní to nezvládly, neozývaj se mi." Ozval se Jarvis. ,,Jeď tam, a nebo mě tady vylož!" Křikla jsem. ,,To chceš bojovat v šatech a botech na podpatku?" Zeptal se zmateně Dylan. ,,Ne." Vlasy se mi zbarvily na stříbrno a měla jsem moje bílí šaty. ,,Lepší?" Tony mi zastavil. ,,Tak leť šílenko, my se tam dostavíme za chvíli." ,,Pápá!" Zamávala jsem mizející kimuzíně a rychlostí blesku jsem se rozlítla k místu, kde je poplach, a jak jsem to poznala? Jde odtamtaď kouř a hluk. ,,Akce!"