Ráno jsem vstala a zabalila jsem si trochu věcí, co jsem tady měla. Konečně jsem se vracela zpátky do stark tower. Těšila jsem se na tátu. Byl jediný, kdo mě ve všem podporoval. Nevím proč, ale neměla jsem náladu na blbnutí. Pořád přemýšlím nad jediným. Co se stalo s tím agentem. Mám pocit, že se to zhorší a nejhorší je, že tenhle můj pocit se málokdy splete. Šla jsem pěšky. Na sobě jsem měla letní šaty nad kolena s ramínky (obrázek). Venku byly třicítky. Přes rameno jsem měla černou kabelku na řetízku. V té jsem měla peněženku a mobil. Kufr, co jsem tam měla, pro ten Tony někoho poslal. Bude doma až se vrátím. Šla jsem dál. Zrovna jsem procházela né moc bezpečnou uličkou. Zezadu mě někdo chytil. ,,Né pusť mě! Prosím!" Vyronila jsem pár slz. Abych vypadala jako že se bojím. Hodil mě do pytlů u popelnice. Fuj! Přilepil se na mě. Ani se nekryje. To je tak hloupý? Odkopla jsem ho a vstala jsem. Rozhodla jsem se ho trošičku vyděsit. Upevnila jsem ho pod sebou. On to ale pochopil jinak. ,,Á tak kočička mě chce uspokojit sama." Jen jak to řekl jsem se neudržela a vlepila jsem mu facku, až se mu hlava otočila. Od kdy mám až takovou sílu? ,,Neměl by jsi si zajít k očnímu, když nepoznáš holku od děvky?" Chvíli na mě koukal. ,,Víš, je docela smutný, že už tady moc dlouho nebudeš, poslední přání?" Zeptala jsem se sladkým hlasem a usmála jsem se. ,,Jo, aby jsi mě pořádně..." Ani jsem ho to nenechala doříct vlepila jsem mu ještě jednu facku. Položila jsem mu ruce na krk a pomalu a opatrně jsem ho začala škrtit, nezabiji ho, jen ho postraším, třeba se polepší a stáhne se. Začal sípat. ,,Ne pro-pro-sí..." Nejednou se mi nehty změnily na dlouhé drápy a prořízly mu hrdlo. Polekaně jsem uskočila. Drápy zmizely. Koukla jsem se na svoje ruce, ale krev na nich nebyla. Chvíli jsem na něj koukala. Pak jsem se rozešla dál. Nebudu to řešit, nebyl nevinný. Můžu to brát jako pomoc dobru.

Zastavila jsem se před cukrárnou. Vešla jsem dovnitř. Nikdo mě nepoznal. Uff. S tátou jsem byla na nějakých akcích a plesech. Všichni vědí, že má dceru. Stoupla jsem si do řady a čekala jsem. Když na mě došla řada, koupila jsem si ledovou tříšť. Vyšla jsem ven a zbytek cesty do stark tower jsem popíjela ledovou tříšť. Když jsem došla před stark tower, dopila jsem tříšť. Kelímek jsem vyhodila do koše. Vešla jsem dovnitř. Ve dveřích mě objal Tony. ,,Ahoj!" Zapištěla jsem mu do ucha, jak nehlasitěji jsem dovedla. Tony se ode mě odtáhl a držel se za ucho. ,,Tohle mi tolik chybělo." Vypískla jsem nadšeně a rozběhla jsem se do mého pokoje. Nevšimla jsem si ale narafičené nohy a natáhla jsem se na zemi jak dlouhá tak široká. Otočila jsem se a z lehu jsem koukala na Tonyho. Usmíval se a vyndal si špunt z ucha. Začal se smát. ,,Taky tě vítám doma." Nechal mě ležet na zemi a odešel. Zvedla jsem se a odešla jsem do svého pokoje. Převlíkla jsem se do látkových šortek a sportovního tílka. Vzala jsem si mobil a zalezla jsem do posilovny. Tam jsem ale prošla dál. Tony tady měl i simulátor. Vlezla jsem si do něj. Do ruky jsem si vzala šípy a luk. Simulátor se zapnul v opuštěném skladišti. Bojovala jsem proti mimozemšťanům. Střílely po mě. Uhýbala jsem ranám a střílela jsem po nich šípy. ,,Haló, jsi tam? Amélie?" Něco jsem slyšela. Když jsem zahlídla vystřelila jsem další šíp na Tonyho. ,,Pozor!" Ten se mu o píď vyhnul. Chytla jsem se za srdce. ,,Týjo, bála jsem se že tě sejmu." Vydýchávala jsem ten šok. On se ale neusmál. ,,Ten šíp, ale letěl přesně na mě." Odpověděl. Vykulila jsem oči. ,,Ale nesejmul tě?" ,,Ne, v půlce cesty sám od sebe zabočil kousek do prava a minul mě. Schválně se pojď kouknout na kamery." Skenovala jsem ho pohledem, zda si dělá srandu. ,,Jarvisi? Říká pravdu?" ,,Ano, řekl vám úplnou pravdu." Vykulila jsem oči znova. Tony mi pomohl na nohy. ,,Pojď se mnou. Potřebuješ odreagovat." Vyšel se mnou z místnosti. Byly tři odpoledne. Dneska jsem ještě nic nejedla. A žaludek asi usnul, že se nepřipomíná. ,,V šest jsme zvaný na obchodní večírek, oblékni si něco hezkého." ,,Jasně, v pět jsem tady." Odběhla jsem do pokoje. Kdo dá holce jen dvě hodiny na to aby se připravila?

Je půl pátý a já dojedla svojí obědo-večeři. Musím si zatleskat, neušpinila jsem šaty. Mám červený koktejlky, končící tak patnáct centimetrů nad koleny, ovázaný černým šátkem. Hnědý vlasy mám rozpuštěný, mám v nich i elegantní černou čelenku. K tomu mám červený boty na jehlovým podpatku a černý psaníčko. Namalovala jsem si rudě červenou rtěnku a k tomu černý oční stíny. Nezapomněla jsem na řasenku a tužku na oči. Na ruku jsem si upevnila červený náramek s kamínky. Byla jsem připravená a mám ještě půl hodiny. Mohla jsem ještě patnáct minut ležet ve vaně a stíhala bych. Šla jsem do pokoje. Sedla jsem si na zem. Opřela jsem se o postel. Du uší jsem si dala sluchátka a začala jsem poslouchat písničky. Zrovna hrála Selena Goméz, Slow down (viz média). Zaposlouchala jsem se do písniček od Seleny Goméz. ,, Amélie!" Probudily mě hlasy a bušení na dveře. ,,Ještě chvíli tati." ,,Ani sekundu, máš půl šestý jedeme!" Zrovna moje ruce zamířily k mému obličeji, aby mě probraly. Zastavila jsem se a protáhla jsem se, aniž bych poškodila malování na obličeji. Vstala jsem. Nazula jsem si boty na jehlách a vyšla jsem ven. Došli jsme k limuzíně. Tony se sedl vedle řidiče. Já zaplula dozadu. Ještěže Tony neřídí. Když naposledy řídil, každou zatáčku vzal smykem...
Vzpomínka
,,Jedemé! "Zakřičel Tony. Začínala jsem se bát. ,,A kde nás hodláš vyklopit?" ,,Ve škarpě!" Zakřičel a gumy se se skřípěním rozjely. Hnedka první zatáčku jsem sjela na druhou stranu limuzíny a spadla jsem ze sedačky. Sedla jsem si, ale Tony prudce zabrzdil. Objala jsem sedadlo přede mnou. ,,Amélie? Žiješ?" ,,Já che chapoměla pchipoutat." Vylezlo ze mě. Odlepila jsem se od sedačky, ale Tony vzal další zatáčku a já sklouzla zpátky za něj. Chytla jsem pás a ani jsem nemrkla a byla jsem připoutaná. Držela jsem se pásu zuby nehty a házela jsem sebou ze strany na stranu při každé zatáčce. Když zabrzdil, málem jsem skončila v sedačce přede mnou. Odpoutala jsem se a vylezla jsem z auta. Zamotala se mi hlava a s "elegantní" otočkou jsem se zřítila k zemi. Tony ke mě došel a v doprovodu novinářů a fotografů mě zvedl ze země. Křičely přes sebe otázky. Tony jim odpovídal a protlačil nás dovnitř.