Šla jsem do pokoje. Cestou mě zastavil Dylan. ,,Ahoj, co Amélie?" Zeptala jsem se. ,,Rozešla se se mnou." ,,Co!" Vypískla jsem a koukala jsem na něj. ,,Proč?" ,, Souhlasil jsem s Jasonem, udělal jsem chybu, ale ona mi nechce odpustit." Řekl smutně. Najednou se ale usmál. ,,Ty ale taky s Jasonem nejsi, pletu se snad?" ,,Ne, s Jasonem nejsem. Kam se tímhle snažíš dostat?" O krok jsem couvla. ,,Jak tě získal, já bych tě nezradil jako on. Poraď mi jak tě mohu získat." Zamračila jsem se. ,,Nechci si s nikým nic začínat, ale mohl by jsi mě doprovázet na dnešní ples. Ale nic ti neslibuju." ,,Jasně, tak pro dnešek tě doprovázím." Usmál se na mě a odešel. Tak jo, zbavila jsem se Jasona, ach jak ten bude zuřit. Nad tím jsem se uchechtla. Jsem já to ale mrcha. Pak to nějak jen vysvětlim Amélii, ale o tom potom.

Šla jsem v podpadkách po schodech. ,,Áaááá!" Vypískla jsem, když se mi podlomila noha a já letěla dolů. Dole mě ale chytil Jason. ,,Ahoj šílenko, učíš se lítat?" Zeptal se a usmíval se. Měl nádherný úsměv. Vyskočila jsem na nohy. ,,No, učila, proč?" Zeptala jsem se klidně. ,,Nic, smím vám nabídnout rámě a doprovázet vás slečno?" Mírně se uklonil a z úklonu se na mě usmíval. Na tváři se mi objevil úšklebek. ,,Eliz, kde jsi?" Ten to umí božsky načasovat. ,,Promiň, ale jak jsi slyšel, doprovod už mám." Otočila jsem se a objala jsem Dylana. Ten se zarazil. Pustila jsem ho. Můj hraný úsměv byl od ucha k uchu. ,,Tak jdeme na tu oslavu." S Dylanem jsem se rozešla na oslavu. Když jsem obešla Jasona, který vypadal naštvaně a zničeně zároveň, naklonila jsem se k Dylanovy. ,,Dej si pozor na Jasona, možná po tobě půjde." On se zastavil a koukl se na mě. ,,Vyhraju pro tebe, a pak mě od tebe nic neoddělí." Naklonil se ke mě blízko. Zaklonila jsem se. ,,Jdeme, nebo to nestihnem." ,,Rád tě tam odnesu, kdyby nám ujely." Usmíval se. Děsil mě. Chytil mě na lopatkách. Chtěl mě políbit. Ruce jsem dala před sebe a odstrčila jsem ho. Neni silný. Rozrušeně na mě koukl. Uvědomil si co se stalo. ,,Promiň, já nechtěl. Asi jsem to uspěchal. Fakt jsem omlouvám." Opatrně mě chtěl obejmout, ale zasáhl Jason. ,,Nech jí být! Rozrušil si jí." Jason mě jemně objal. ,,Jdeme, víš že mě se nezbavíš." Odstrčila jsem ho a stoupla jsem si proti němu. ,,Co si o mě myslíš? Nejsem loutka, se kterou můžeš manipulovat a už vůbec nebudeš rozhodovat o tom, s kým kdy budu." Zle jsem na něj koukala. Pak jsem se usmála a otočila jsem se k vykulenýmu Dylanovy. ,,Jdeme?" Podala jsem Dylanovy ruku. S úsměvem jí přijal.

Stály jsme před budovou, kde se oslava měla konat. Vešli jsme dovnitř. Už tam byly hosté, bylo tam občerstvení a páry oblečený v oblecích a dlouhých šatech. ,,Jdeme do vedlejší místnosti." Vzala jsem Dylana za ruku a procházely jsme mezi páry co se tady bavily. Zastavila nás novinářka. ,,Dobrý den, viděla jsem vaše videa, to je pozoruhodné." Jen jsem se usmála. ,,A co si o mě myslíte?" Zeptala jsem se a úsměvem. Bylo mi to putno, ale ostatním co to sledujou to putna nebude. Ona se zarazila a prohlídla si mě se strachem v očích. ,,Že jste jen měla slabší chvilky. Co se stalo?" ,,Nebylo to nedorozumění, oni mě ohrožovaly. Už jsem nevěděla, kdo mi chce či nechce ublížit. Byla jsem zmatená. Jen díky mím kamarádům jsem zase tady." Domluvila jsem. ,,Ohhh, to je tak strašný, vaše minulost musela být strašná. Ale to se brzy dozvíme, že?" ,,Asi nejsem v obraze, jak to myslíte?" ,,Ah, vy to nevíte, pozítří jdete s Tonym, Amélii, Jasonem a Dylanem do televizní show Jonase Franka, kde se odhalí každé tajemství. Ostatní vám to neřekli." ,,Ne, neřekli, to si s nimi ještě vyřídím. Nebojte, v dobrým, jen slovně." Mile a falešně jsem se usmála. ,,A Tony je váš otec, nebo ne, dost se o tom hovoří, ale odpověď tu není." A sakra, co odpovědět? ,,Ahoj, Irino!" ,,Á, ahoj Tony! Právě jsem se ptala Eliz, jestli je tvá dcera, nebo ne?" ,,Je to moje dcera, dokonce i pokrevní, ale je to na velice dlouhý příběh." Usmála jsem se na klidně vystupujícího Tonyho. Úsměv mi opětoval. Irina se otočila ke mě. ,,Moc mě těšilo, budeme kamarádky, vás bych si nechtěla znepřátelit." ,,Samozřejmě." Irina se otočila na Tonyho i s kamerou. ,,Ahoj Tony,..." Chytila jsem Dylana a zapadly jsme do místnosti, kde byly ti, co se rádi bavily.

Byly tam i Amélie a Jason a povídaly si u stolu. S Dylanem jsme začaly tančit. V klidu jsme splynuly s davem. Začala hrát písnička Lush live od Zara larsson. Jason začal tančit s Amélii a já s Dylanem. A vznikla bitva. Jely jsme úplně stejný kroky. A problém nastal v nejtěžší chvíli tance. Jason Amélii neudržel. A mě Dylen taky ne. Amélie spadla nepovedeně na zem, zato já se dostala do stojky a z ní jsem udělala kotoul. Dvěma otočkama jsem se dostala k Dylanovy a dotančily jsme. Amélie a Jason se stáhly. Když sme to ještě s dvěma chybičkama dokončily, tleskaly, ale nebylo to ono. ,,Ještě!" Vstrčily do kruhu i Jasona a Amélii. ,,Vy první!" Vypískla jsem a pustila jsem je do kruhu. Jason s Amélii si vzaly písničku diamond on the dancefloor, ke který bylo lehčí duo. Všimla jsem si tří chyb. Když dotančily, zase lidi tleskaly, ale není to jako když jsem tančila já a on, nebo já sama. To byl teprv potlesk a taky bude. Šli jsme do pole my. ,,Až tlesknu, přideš sem, a uděláš mi stupínek, chápeš?" Kývl a já se postavila doprostřed. ,,Selena Gomez Slow down (viz média)." Začala jsem tančit. Nakonci jsem tleskla a odtančila jsem ke straně. Dylan už byl připravenej. Rozeběhla jsem a on mě odrazil do vzduchu. Udělal to ale blbě a zlomil mi kotník. Ještě, jak mi ho zlomil, mě rozhodil a místo pravidelněho motání vzniklo nepravidelný motání ve vzduchu. Všichni v davu si zakrývaly pusu, nevěděly, jak tohle dopadne. U stropu jsem to vyrovnala a padala jsem dolů. Skrčila jsem nohy, abych dopadla do dřepu. Když jsem dopadala, mojí zraněnou nohy jsem nechala sklouznout po podlaze, aby byla natáhlá a dopadla jsem na jednu pokrčenou nohu a podepřela jsem se rukama. Stoupla jsem si na jednu nohu. Ostatní na mě výskaly, písklaly a tleskaly. Byla jsem asi vážně super. Stála jsem na nezraněný noze a zraněnou(pravou) jsem měla taky na zemi, ale mírně pokrčenou. Dylan ke mě oběhl. ,,Eliz! Já nechtěl, fakt..." ,,To je dobrý, skoro to ani necítím, ale asi se doplahočim k židly a tam posedím, na jedný noze se blbě tančí. Dylan mě odnesl a posadil mě na židly. Chtěl volat záchranku. ,,Nevolej, jen mi dej obvaz a dvě tvrdé věci." ,,Jo jasně, jdu pro to." Dylan odešel. Koukla jsem na zle vyhlížející ránu. Do dvou dnů je to srostlý. Začala se pomalu a bolavě regenerovat.

Konečně se přiřítil Dylan s lékárničkou a dvouma železnýma tyčema, úzkýma, ale pevnýma. Připevnila jsem je obvazy k noze a opatrně jsem si stoupla. Dylan mi dal hůlku a zařekl se, že mě doprovodí domů. Společně jsme došli domů. Tam mi pomohl dojít k pokoji. Došla jsem do pokoje. Vzala jsem náramek. ,,Meowe, přijď ke mě do mého pokoje." Meowe se zachvíli objevila ve dveřích. ,,Meowe!" Zapískala jsem nadšeně. Meowe došla k mé postely a vyskočila na ní. Objala jsem jí a lehla jsem si s ní. Za pár chvil jsem usnula.