Došli jsme do obýváku. Všichni jsme si tam sesedaly. ,,Tak, proč jste tady všichni?" Sedla jsem si k Tonymu a pohledem jsem skenovala ostatní. Většina se mě bála. Nebál se mě jen Tony, Amélie, Jason, Fury a Natasha. Ostatní ze mě měly strach. ,,Eliz, jak jsem od Tonyho slyšel, už jste prý v pořádku." ,,No, v rámci možností jsem, proč?" ,,Pokud to tak je, a nebudete nás ohrožovat, tak vás mohu přivítat mezi Avengery. A ještě vám mohu nabídnout, nově vyvinuté sérum nestárnutí. Pokud se chcete zaseknout na tomhle věku a pracovat pro nás." Koukal na mě. Usmála jsem se. ,,Jasně, a to sérum by se hodilo, kdo všechno si ho vzal?" ,,Zatím jen Tony, Amélie a Dylan. Vezmete si ho taky?" ,,Ne, nevezme si ho!" Vykřikl Jason. Naštvaně jsem se na něj koukla. ,,Chci si ho vzít a vezmu si ho." Fury mi podal lahvičku s modrou tekutinou. Usmála jsem se a vypila jsem to. Zašklebila jsem se na Jasona a koukla jsem na Furyho. ,,Děkuji." ,,Taky děkujeme, a když jsme u toho, mám pro vás speciální misi. Jeden z vašich zabitých to přežil, a říkal o vás policii, ta po vás nyní usilovně pátrá. Když ho přivedete k nám, zametu všechny stopy. Mám v policii pár přátel." ,,To jako ho přivést živého?" Fury po mě pochybovačně koukl. ,,Ano, živého." ,,A který to je?" Šla jsem za ním a on mi podal složku. ,,Jé ten se kterým jsem si povídala."
Vzpomínka
Další byl v hotelu. Vešla jsem tam, ale on mě shodil k zemi. Daly jsme se do boje. Překvapil mě kouzly. Upevnila jsem ho na zdi. ,,Nevěděla jsem že kouzlíš?" Smála jsem se jak šílená, vždyť to já jsem. Šílená, labilní... ,,Taková šílenka, ty vážně někoho umíš zabít? Dneska máš smůlu, šílenko. Vítěz budu já." Sykl a shodil mě k zemi. Zvedla jsem se a střelila jsem ho do ramene a pak do srdce. ,,Vážně, škoda že jsme si nepopovídaly, ráda si povídám!" Vypískla jsem nadšeně a stoupla jsem si. ,,Pápá!!"
Zahnala jsem vzpomínku. ,,Ten kouzelný syčák to přežil!" Zasyčela jsem. Fury si toho všiml. ,,Ano, ale je jediný, on kouzlí?" ,,Ano, nebyl jediný, který kouzlí, ale jediný který přežil a hlásí se dobrovolně na znovu shledání!" ,,Se mnou!" Zatočila jsem se vesele do kola. ,,Jé, on si našel nový bydliště. A má problémy se spaním. Zajímalo by mě proč?" Usmála jsem se. Nechala jsem moje kouzla, ať mi nasadí černý plášť a prodlouží mi vlasy. Koukla jsem na ostatní. ,,Jdu se porozhlídnout po městě, buď jsem zpátky někdy dneska, nebo až zítra ráno. Ahoj!" Mávla jsem na pozdrav a vyšla jsem ze dveří.

Došla jsem k adrese, jeho bydliště. Bydlel u lesa. Byla jsem schovaná ve stínu lesa a pozorovala jsem jeho barák. Asi začnu pracovat i přes den. Potichu jsem došla ke dveřím. Změnila jsem si oblek na můj bílí. Do krve se mi nahrnul adrenalin. Vešla jsem potichu dovnitř a šla jsem opatrně baráčkem. Když jsem prošla obývákem, ozval se výstřel a začalo mě pálit levý koleno. Otočila jsem se a odrazila jsem další výstřel, mířený na můj hrudník, asi srdce. Trefila jsem mu ruku, ve který svíral pistoli. Pustil jí a s nožem v druhý ruce se ke mě rozeběhl. Jeho nůž byl pod proudem. No super. Uhnula jsem jeho ráně a odkopla jsem ho. Spadl o metr dál ke zdi a nůž mu vypadl z ruky. Došla jsem k němu ve chvíli, kdy se vyškrábal na nohy. Přitiskla jsem ho ke zdi. ,,Zase se setkáváme, ale tentokrát je tu jedna změna." Zašeptala jsem. ,,Jo, jaká, šílenko?" Zeptal se a s úšklebkem mě pozoroval. ,,Tentokrát tě nepřizabiji, ale nemohu tě zabít, hádej co se stane?" Koukala jsem na něj s úsměvem šílence. On ale byl klidný. ,,To nemám páru. Šílenko." Zašeptal a mojí přezdívku zvýraznil. ,,Copak ta jiskra v hlase?" ,,Ty se na sebe nekoukáš do zrcadla?" Co? ,,Proč?" ,,Jsi k nakousnutí, šílenku jsem ještě neměl, jaká jsi v posteli?" Bouchla jsem s nim o zeď, ale on si mě jeho rukou přitáhl. ,,Kolik vážíš?" Zeptala jsem se o a nebránila jsem se. Zarazil se. ,,Co?" ,,Kolik vážíš?" Pořád jsme stály u zdi. ,,Proč?" ,,Chci vědět, zda tě odtáhnu až tě uspím." Usmála jsem se. On mě pustil a já mu v tu chvíli píchla injekci a její obsah mu nyní koloval v krvi. Padl na kolena. Klekla jsem si a chytila jsem jednou rukou jeho obličej. ,,Dobrou noc." Řekla jsem. Potom upadl do spánku. Vstala jsem a nandala jsem mu na ruce a na nohy pouta. Otevřela jsem komunikátor na náramku. ,,Fury?" ,, Ano Eliz? Máte ho?" ,,Jasně, kdy si pro něj hodláte přijet?" ,,Teťka." Ozvalo se ode dveří. Zmateně jsem se otočila. ,,Zdravím vás." Mávla jsem na pozdrav. ,,Je zde." Ukázala jsem na zem a prošla jsem kolem nich. ,,Je váš." Dořekla jsem a moje uniforma se změnila. Měla jsem na sobě šortky a tílko. Šla jsem zpátky do Stark tower.

Když jsem došla, objal mě Tony. ,,Ty ses konečně vrátila, tak jak dopadla obhlídka, a půjdeš tam jakou noc?" Odtáhla jsem se od něj. ,,Mise proběhla bez problémů a on je nyní v péči S.H.I.E.L.Du." Nevině jsem se usmála a šla jsem do pokoje. ,,Za dvě hoďky tě chci vidět v obýváku v plesových šatech." Otočila jsem se. ,,Výš jak to dopadlo naposled, když jsem byla na společenský akci?" Zeptala jsem se a koukla jsem na něj. S ním to ani nehnulo. ,,Pokud si tam na tebe kdokoliv něco zkusí, tebe zklidním, a jeho si podám osobně." ,,Ouuuu, co to slyším? Buď ho přizabiji já, nebo ty, to zní suprově." Kývla jsem rameny na náznak, nevím, co si o tom myslet. ,,Tak jo, ale nemusím mít doprovod, že ne." Tony se poškrábal na zátylku. ,,Tony?" ,,No, jde s tebou Jason." ,,Čí to byl nápad?" ,,Proč?" Zeptal se Tony. Šíleně jsem se usmála. ,,Přemýšlím, koho napíšu na můj seznam lidí, co tu nebudou moc dlouho." Zasmála jsem se a Tony o krok couvl. ,,Byl to nápad Amélie, ale opovaž se jí tam napsat." ,,Nojo, ona je moc milá, mám jí ráda. Tak nikoho nezeleminuju." Odešla jsem do pokoje.