Koukala jsem na Tonyho. ,,Ne, neviděl jsem jí, jasně, kdyby se tady objevila, dám vám vědět, nashledanou." Típl to a koukl na mě. Rozeběhla jsem se k němu a objala jsem ho. ,,Já už tam nechci, nenahlašuj mě, prosím!" Tony mě hladil po zádech. ,,Neboj, už tam nepůjdeš, je to dobrý." Hladil mě po zádech a klidně mluvil. Odtáhl se ode mě. ,,Schováme tě tady, jo?" Rozzářily se mi oči. ,,A kam?" ,,Zavři oči." Poslušně jsem zavřela oči. Tony mě zvedl a někam se mnou šel. Pak mě položil na něco měkkého. ,,Už můžu otevřít?" Zeptala jsem se. ,,Jo, můžeš." Otevřela jsem oči. Byly tady jeho obleky. ,,To je božský." Vydechla jsem a nespouštěla jsem oči z obleků. ,,Jo a ještě něco." Hodil po mě bloček. Nespustila jsem oči z obleků a chytila jsem bloček. ,,Nakresli si nějakou uniformu. Až se tohle zpraví, a že to bude brzy, budeš jedna z Avengerů." Zírala jsem na něj. ,,Tak jo, děkuju." Usmála jsem se na něj. On na me taky. ,,To je maličkost." Usmál se a odešel. Měla jsem tady mobil. Vzala jsem si ho a pustila jsem si potišejc písničky. Začala mi hrát Major lazer- light it up (viz média). Tančila jsem dokonale. Zopakovala jsem i další skladby. Tanec byl božský. Koukla jsem na další písničku, která je v plánu. New elektro #6- S.K.Y prox. Pustila jsem si jí. ,,Boží na tu se bude tančit jedna báseň. Asi si těhlech najdu víc. Jsou boží. Začala jsem vymýšlet taneční sestavu. Šlo mi to dobře. Stejně při tančení na diskotékách mírně improvizuju. Je ale dobrý mít alespoň kostru tance. Něco čeho se držím. Když jsem ho domyslela, myslela jsem že vyplivnu plíce. Docela jsem se zadýchala. Blbý rukavice. Až sem přijde Tony, musím ho poprosit, zda by mi je sundal. Koukla jsem se na video. Jsem báječná.

Vzala jsem si pastelky a přemýšlela jsem nad mojí uniformou. Šaty nepřipadaj v úvahu. Vymyslela jsem tričko. Bylo černý s růžovým pruhem na bocích. Ale co k tomu? Lehla jsem si na postel. Zavřela jsem oči. Moje pocity se probouzely ale necítila jsem se provinile, spíše mě pořád chytala bolest hrudníku kvůli Jasonovy. Ta nešla uzavřít. Ať jsem se snažila všelijak jí uzavřít, či zničit, stále tam byla, byla větší a mocnější jak já. Hrála si se mnou jak s panenkou. Začala jsem nekontrolovatelně brečet. Nemohla jsem to ovládat, nešlo to.

Z pohledu Tonyho
Už je pozdě večer. Jdu se kouknout na Eliz. Šel bych dřív, ale Jason mi nechtěl věřit že o ní nic nevím. S.H.I.E.L.D jí hledá všude v lese. Nevím proč se po ní tolik sháněj, i když, Jason u ní chce znovu získat důvěru, Amélie chce zpátky svou sestru a Fury z ní chce agentku a nájemnou vražedkyni. To jak byla na půlroční misi, nevadilo mi, co tam dělala, ale to že se nevracela, neozvala se, nechtěla s námi mít nic společného. Zraňovalo mě to. Je to moje dcera. Zase mě ale hodně potěšilo, že šla za mnou. Nešla za Amélií, ani za Jasonem, ale za mnou. Mě důvěřuje. Zítra půjdu za Furym a přesvědčím ho, že je Eliz normální. Amélie mi pomůže a u Jasona uvidíme. Tam to bude těžší. Došel jsem před úkryt. Potichu jsem vešel dovnitř. Spala. Došel jsem k její posteli. Dal jsem náčrtník i s pastelkama z postele. Ještě to nemá hotový, ale není to špatný. Vypadá to hezky. Koukal jsem jí na obličej. Byly na něm zaschlý cestičky od slz. Ani se jí nedivím. Má to těžký. Jemně jsem jí pohladil. Nechal jsem jí tady jídlo a zase jsem odešel. Zítra budu mít hodně práce, musím se vyspat. Zalezl jsem do postele a hnedka jsem usnul.

Z pohledu Eliz
Ráno jsem se probrala na posteli. Na stole leželo jídlo. Vstala jsem a najedla jsem se. Pak jsem jen ležela na posteli. Z mobilu mi do sluchátek hrály písničky. Bylo půl jedenáctý ráno. Slyšela jsem otevření dveří. Stoupla jsem si. Mobil a sluchátka zůstaly na posteli. ,,Eliz?" Tony pomalu sešel schody. A za ním šel Jason. Můj pohled se zachmuřil a zaměřil se na něj. ,,Co tady dělá?" Propalovala jsem Jasona pohledem. On stál za Tonym. ,,Eliz, já se ti chci omluvit, málem si mě zabila, já se bál že jsi se fakt pomátla. Nevěděl jsem, že jsi v pořádku." Neodpovídala jsem, i když jsem mu chtěla skočit kolem krku, přijmout jeho omluvy... Ale to neudělám. ,,Kvůli tomuhle jsi ho sem nepřivedl, že ne, proč je tu?" Pohled hlídal Jasona, ale otázky byly k Tonymu. Pak jsem můj zkoumavej pohled přesunula na Tonyho. ,,Jason chtěl vidět, že jsi v pořádku, jdeme tě obhajovat před S.H.I.E.L.D." Dopověděl Tony. ,,Eliz!" Vtrhla jsem Amélie a vyřítila se ke mě. Objala mě. ,,Tohle už mi nedělej, bála jsem se o tebe." ,,Nojo, budu se snažit." Klidně, ale vlídně jsem odpověděla. ,,Tak jdeme." Zavelel Tony a už chtěly odejít. ,,Tati?" Zeptala jsem se a koukala jsem na Tonyho. Koukl se na mě. Doběhla jsem za nima. ,,Sundáš mi to? Prosím!" ,,Athony Edward Stark, Iron man." Rukavice cvakly a já si je sundala z rukou. Fascinovaně jsem si je prohlídla. ,,Děkuju." Sešla jsem zpátky dolů a ostatní odešli. Padla jsem do postele. Hnedka jsem se rozbrečela. Stálo mě tolik úsilý to vydržet. On tady byl, omluvil se mi, a já ho ignorovala, ale zradil mě. Ublížil mi. Sice mě chytil, ale i tak. Myslí si že jsem panenka na hraní. Nic víc. Že se mnou může manipulovat. Ani nápad, takhle to dál nejde. Ukážu mu, že se o sebe umím postarat. Nejsem hadrová panenka, se kterou bude manipulovat jak chce. S tímhle jsem usnula.

Probrala mě ruka na mém rameni. Vstala jsem a zůstala jsem koukat na osazenstvo v mém pokoji. Byl tady Tony, Amélie, Jason, Dylen, Fury, Hillová a zbytek avengerů. ,,Co vy všichni tady?" Byla jsem rozespalá, ale moje kouzla to za par chvil upravily, takže až na vepsaný výraz v očích na mě nebylo poznat, že jsem před pár minutama spala. ,,Potřebujeme s vámi mluvit, že by jsme se přesunuly do obýváku?" Kývla jsem a vylezla jsem z postele. Kouzla hnedka zapracovaly, a vzkřísily moje svaly. Cítila jsem se náhle nádherně. Byly, jsou a budou to moje součást. Nemůžou mi je brát.