Nevěděla jsem kam jít. Nakonec jsem vstřelila do pokoje, vzala jsem si legíny a mikinu a začala jsem si to převlíkat. Ještě jsem k tomu přihodila kabelku (viz obrázek). Zbožňuju kočičky. Když jsem se převlíkla, udělala jsem si ohon, vyšla jsem z pokoje a vrazila jsem do Jasona. ,,Jsi v pohodě, co se stalo." ,,Nic." Odstrčila jsem ho dál a šla jsem k nouzovýmu schodišti. Seběhla jsem dolů a vyšla jsem ven. Tam jsem se schovala za roh za popelnice, protože ze dveří vyšel Jason. Rozběhl se náhodným směrem. Vyšla jsem a rozešla jsem se opačným směrem. Došla jsem do parku. Sedla jsem si opodál na lavičku u lesa a rozbrečela jsem se. Položila jsem hlavu do dlaní a ty jsem si opřela o kolena. Nakonec jsem čistý tenisky vyhodila na lavičku, nohy jsem si přitáhla k tělu a dál jsem brečela. Přemýšlela jsem nad tím, co mu řeknu, jak mu mám odpovědět? Já bych ho klidně brala jako tátu, ale já nevím, bude to divný vztah, a není to tak dávno, co jsem se vyrovnala se ztrátou rodičů, je mi jen sedmnáct. ,,Ahoj, co se stalo?" Někdo si přisedl. Zvedla jsem hlavu a byl to Thor. Zaporně jsem zakývala hlavou a nechala jsem jí spadnout ke kolenům. ,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se zmateně a vyčerpaně. ,,Ostatní tě hledají, tak mě zavolaly, abych tě přinesl nazpátek. A jelikož jsi nebyla někde u rušiček a schovaná, našel jsem tě snadno, tak co se stalo?" Cítila jsem, jak mě propaluje pohledem. Jednou rukou mě vzal přátelsky kolem ramen a dal mi tím oporu. ,,Tony je můj otec, a já nevím co mám dělat, chci ho brát jako otce, ale nevím, jak mu to říct." ,,Měla by jsi mu to říct stejně, jak jsi to teťka řekla mě." Otřela jsem si oči, ale stejně na mě jde vidět, že jsem brečela. Thor mě vzal kolem ramen a přitahl si mě blíž. ,,Našel jsem jí a letíme nazpátek." Kolem nás se objevil duhový tunel a dolítly jsem nazpátek.

Skončily jsme v obýváku. Thor mě držel v náruči. Hlavu jsem opírala o jeho rameno. Od Thora si mě opatrně přebral Tony. Položila jsem mu hlavu na rameno a objala jsem ho. Ostatní se vyklidily z místnosti. Tony si se mnou sedl na gauč. Chtěl se odtáhnout, ale pevněji jsem ho objala. Taky mě objal. ,,Mám to brát kladně?" Zeptal se se smíchem. ,,Jo." Vydechla jsem. ,,Tati." Ještě jsem k tomu dodala. Tony mě pevněji objal. ,,Tak Eliz." Řekl a odtáhl se. ,,Odteťka mi nebudeš takhle utíkat, Jason nebude spát s tebou ve stejným pokoji..." ,,Stop! Je mi sedmnáct, umím se o sebe postarat, a Jasona potřebuju nablízku, nezapomeň, jsem labilní." Usmála jsem se jako andílek. Tony se na mě mračil. Můj úsměv se rozšířil. ,,Můj milý tatínku, zvykej si, že dcerunka je drzá a egoistická po tobě, a soběstačná a moudrá po mamince." ,,Hele já nejsem hloupý rozumím třeba technice." Přidusila jsem se smíchy. ,,A já ani neumím zapnout mobil, to po tobě nemám." Tony si povzdechl. ,,Nojo, tvoje máma byla na techniku stejně šikovná jako ty." Usmíval se a já taky. Do obyváku vtrhl Jason. Propaloval mě naštvaným pohledem. ,,Oou! Co to vidím, Jason zuří!" Crčela jsem ironií a zvedla jsem se z gauče. Ohon jsem si pohybem hlavy hodila na záda a z bojovéjo postoje jsem koukala na Jasona. Ten na mě vyrazil ale odhodila jsem ho na druhou stranu. Otočila jsem se, ale to už na mě letěl. Stihla jsem se naklonit, chytit ho za ruku a zkroutit mu jí. On se mi ale vytrhl. ,,Špatně jsi mu jí chytila." Radil mi tatínek z křesla. Vypadla mi pozornost, a Jason mi mezitím chytil mojí ruku a stejně jako v tělocvočně mi jí zkroutil za záda. Dostal mě na kolena. ,,Tak, slib že mi všechno řekneš Elizabeth." ,,Ty si nedáš pokoj." Zavrčela jsem. Věděl, moc dobře si uvědomoval, jak mi vadí, když mi někdo říká celým jménem. ,,Pomoc, tatínku!" Vypískla jsem. ,,Tatínku?" Zopakoval zmateně Jason a přemýšlel, co jsem to zas vymyslela. Vyšvihla jsem se na nohy a koukala jsem na něj. Byl hrozně zmatený. Tony se zvedl a došel k nám. ,,Slyšel si dobře, řekla tatínku." Tony měl úsměv od ucha k uchu a já taky. ,,Jasone, měl by jsi si na Tonyho dávat majzla." Zašeptala jsem Jasonovo směrem. ,,On je totiž velice žárlivý a egoistický tatínek." Samozřejmě jsem obě věty šeptala tak aby je tatínek "neslyšel". Tony se na me vražedně kouknul. ,,Tvá drzost nemá meze." ,,No co, tvoje ego potřebuje trošku sestřihnout, vždyť je tak vysoký, že nevidim jeho konec." Jason se naproti nám snažil udržet smích. Pak se trošku srovnal. ,,Jste si chováním velice podobný. Co takhle Elizabeth Starková, nezní to špatně." ,,Já se nechovám tak egoisticky jako můj tatínek, já jsem jen labilní a drzá mrcha." Kývla jsem rameny na náznak, že je mi to putna.

,,No to je velice zajímavá kombinace." Od výtahu se ozval docela známý hlas. ,,Ahoj Fury, jak se máš?" S hraným úsměvem jsem se k němu otočila. On se pousmál, ale skryl to. ,,Ale Fury, trošku úsměvu do života, úsměv vám náhodou sluší." Podotkla jsem a sledovala jsem jeho reakci. On nic, ale Jason a Tony se trošku víc usmívaly. ,,Elizabeth Starková..." Odkašlal si a Jason málem puknul smíchy. Sklonila jsem obličej a uklidnila jsem se. ,,Zítra v deset máte s Jasonem společný pohovor s psychologem." ,,Ale notak, já nepotřebuju psychologa, jsem normální." Zaskuhrala jsem. Fury se pousmál. ,,Zítra vás tam chci vidět. Oba." Propálila jsem Furyho pohledem alá o tom potom a odebrala jsem se do pokoje... Je devět. Na poslední chvíli jsem si šla udělat večeři. Dala jsem si chleba s pomazánkovým máslem a salát. To jsem si odnesla do pokoje. Tam mě čekalo milý překvapení. Seděla tam naše povedená partička- Amélie, Dylen a Jason a na někoho čekaly. Odložila jsem si večeři a sedla jsem si k nim. ,,Tak, na co tady vaše partička čeká?" Zeptala jsem se. Amélie vyskočila a objala mě. ,,Jsme sestry! To je super! Budeme spolu trávit víc času..." Prosila jsem kluky pohledem o pomoc, ale ti se mi tiše smály. ,,Tak co nato říkáš?" Odtáhla se zvědavě Amélie. ,,Nechci tě urazit, ale ještě zatím rozdýchávám, že mám rodinu, ale potom spolu určitě něco podniknem." Pozitivně jsem se na ní usmála. Úsměv mi oplatila a znova mě objala. ,,Nemůžu tomu uvěřit." ,,To já taky ne."