Došla jsem do vesničky. ,,Eliz!" Zaslechla jsem a zezadu mě objal Jason. Otočil mě a políbil mě. Když jsme se od sebe odtrhly, šla jsem mu oznámit tu novinu. ,,Od dneška všichni bydlíme u Tonyho a na pozítřek máme domluvený pohovor s psychoušem. Jupííí!" Zapískala jsem se značnou dávkou ironie. Jason se zasmál a pak se zarazil. Asi mu to právě docvaklo. ,,Cože?" ,,Vy budete bydlet s námi! To je super! Bude oslava!" Zapískala Amélie a skočila mi kolem krku. Zapískala mi rovnou do ucha. Pak odskočila k Jasonovy. Chytila jsem se za ucho. Asi mi právě praskly ušní bubínky. ,,Tak si běžte zabalit a půjdete, já si nejdřív dojdu na pozdní svačinu. ,,Pá lásko." Jason mi dal letmou pusu a odešel i s ostatníma pryč. Šla jsem do jídelny. Vzala jsem si jabko a šla jsem si zabalit. Ostatní už byly na cestě. Došla jsem do chatky. Nevím, zda chci odejít. ,,Ahoj Eliz, ostatní už asi odešly." Stoupla jsem si a otočila jsem se za hlasem. Stála tam žena, podobná mé matce a měla na sobě uniformu hydry. ,,No nebudu to protahovat. Přidej se k nám. Pojď je zničit. Vždyť si vzpomeň. Zabily ti otce." ,,Ale vy jste mi zabily matku!" Vykřikla jsem. ,,Takže nechceš?" Zeptala se pevným hlasem, bez emocí. ,,Ne, nikdy." Řekla jsem stejně klidně a do tašky jsem dala poslední věc. Zapnula jsem kufr. Stoupla jsem si. ,,Zdovolením." Řekla jsem mile, ale oni neustoupily. Zem se pod námi zhroutila. Jen jak jsme spadly do země se kusy země poskládaly zpátky na místo a místnost pokryla tma.

,,Chopte se jí!" Chytily mě. Chtěla jsem kouzlit, ale nešlo to. Připoutaly mě k židly. ,,Bez kouzel jsi nicka, tak pápá, přijdem si pro tebe, až zakřičíš, že se k nám přidáváš." ,,To radši umřu." Zasyčela jsem na ní nenávistně. ,,Beru na vědomí." Usmála se a došla k jednomu agentovy. ,,Ohlídejte, ať každých dvanáct hodin dostane injekci s utlumovačem kouzel." Slyšela jsem to, ale neřekla jsem nic. Nechaly tady jednoho agenta. ,,Hej ty?" Opřel se o zeď a koukl na mě. ,,Umíš kouzlit?" Smála jsem se jak dement. ,,Jsem na tom stejně jako ty, kočičko." ,,Ty si dobrovolně bereš utlumovák?" Zeptala jsem se udiveně. ,,Ne, já žádný nepotřebuju, ale teťka jinak. Jsme tady sami, ty a já, ty bezmocná. Na co asi tak myslím?" Koukl na mě. Zašklebila jsem se. ,,Já neumim číst myšlenky!" Vyprskla jsem. ,,Tak že by jsme přešli k názorné ukázce?" Táhl z něj alkohol. Fuj! ,,Nevim jak to chceš zmáknout, když jsem přivázaná." Zasmála jsem se. On ale jedním tahem přeřízl provazy, tupec. Vytáhla jsem můj nožík a zarazila jsem mu ho do hlavy. Spadl k zemi. Jeho hlavu jsem oddělila od těla, pro jistotu. Rozeběhla jsem se pryč. Ocitla jsem se v lese. Běžela jsem lesem, ale bez kouzel to neni ono. Dvanáct hodin, než začnu normálně fungovat. ,,Notak!" Zakřičela jsem a nahromadil se ve mě vztek. ,,Dřív jsem byla jednička i bez nich i bez kouzel. Zvládnu to!" Běžela jsem dál směrem Stark tower. Doběhla jsem k městu. Na chvíli jsem si sedla na zem. Vydýchávala jsem. Zezadu mě někdo zvedl. ,,Věděla jsem že zdrhneš, mrcho!" Vykřikla. Za ní stál druhý agent. ,,Juj, že bych tě naštvala." Usmála jsem se. ,,Jdeme." ,,Ne!" Vykřikla jsem a snažila jsem se dostat z agentova sevření. Začaly mi vybrovat vlasy. Do očí se mi hrnula černá s červenou. Agentovy jsem se vysmekla. Oba dva agenty jsem zvedla do vzduchu. Koukla jsem na ní. Taky uměla kouzlit. Chtěla mě kouzlem porazit, ale jejímu chabýmu pokusu jsem uhla a tima dvouma agetama bouchla o zem. Jejich hlavy explodovaly. Koukala jsem na jejich šévku. ,,Jsem mocnější jak vy, nikdy se nevyšplháte na mojí úroveň!" Vykřikla jsem a zvedla jsem jí do vzduchu. Začala jsem jí dusit. Lapala po dechu. Měla jsem jí tam připevněnou. Pak, když už se nehýbala, nechala jsem jí bouchnout hlavu a s úsměvem na tváři jsem jí pustila.

Otočila jsem se. Lidi ve městě na mě vyděšeně koukaly a slyšela jsem houkačky policajtů. Ti přijely a namířily na mě zbraně. ,,Vážně?" Zeptala jsem se jich a smála jsem se. ,,Neublížím vám když mě necháte odejít." Usmála jsem se, ale byl to úsměv šílence. Škoda že neumím lítat. Mohla bych odletět. Pár policistů se ke mě přiblížilo. ,,Lehněte si na zem a dejte ruce za hlavu." Úsměv mi zmizel z tváře. ,,Můžete si za to samy." Propálila jsem je nepřátelským pohledem a dřepla jsem si. Najednou mi ten všechen strach ostatních připadal nádherný. Vyvolala jsem tlakovou vlnu a všechny je odhodila. Dopadly na zem na záda. Nechala jsem všechny policajty až na hlavy obrůst zemí. Usmála jsem se a zašla jsem do lesa. Ještě jsem se otočila a usmála se do kamer. Pak jsem se rozběhla do lesa. Vyskočila jsem na strom. Přemýšlela jsem nad mými emocemi. Mohla by ze mě být nájemná vražedkyně. Koukala jsem z vršku stromu na západ slunce. Těšila jsem se na dnešní úplněk.

Z pohledu Amélie
Koukám na televizy. Právě dávaj zprávy. Zvuk nevnímám, omámeně koukám na Eliz. Ukázaly nám záznam z bezpečnostní kamery. Jason najednou vstal. Vstala jsem taky. ,,Jdeš najít Eliz?" ,,Jo, proč?" Zeptal se v klidu. ,,Jdu s tebou." Řekla jsem vklidu. Dylan mě chytil za ruku. ,,Jdu taky." Do obyváku vlítl Tony v obleku. ,,Tak jdeme. Nevím jak dlouho bude v tom lese čekat?" Týjo, to bych do mýho táty neřekla. Na Eliz mu záleží. Společně vyrážíme do lesa. Běžíme a Tony nam letí v závěsu. Na jedný větvi jsem zahlídla Eliz. Bingo! Byla na větvi a nevnímala okolí. Zasněně pozorovala měsíc. Nepoznávala jsem jí. Jason se přiblížil potichu ke stromu a šplhal za ní. Byl tichý jak kočka. Já se bála nadechnout abych ho neprozradila. Ta obratnost. Já jen žasnu. ,,Eliz?" Šeptl jejím směrem. Byl na větvi o metr dál. Ona ho nevnímala. Ani se nehla. Děsila mě. Natáhl k ní ruku a chytil jí za rameno. ,,Eliz?" Napnula se jak struna a pootočila se, aby viděla na narušitele, na Jasona. Všichni jsme dole zatajovaly dech. Koukala na něj. ,,Co tady děláš?" Mluvila šeptem, nepoznávala jsem její hlas. Byl jiný, tajemnější a tižší. ,,Eliz, pojď do stark tower." Mírně jí zacloumal ramenem. Než jsem stihla mrknout, Eliz popadla Jasona a skončily tři metry od nás na zemi. Eliz tiskla Jasona ke stromu. Ten byl vykolejený. ,,Nemůžeš mě odvést, všechny bych zničila, dneska jsem poznala ten pocit. Jejich strach, bolest, utrpení, tolik pocitů..." Mezitím co Jasonovy líčila myšlenky někoho, kdo to v hlavě nemá v pořádku, dostala jsem se za ní. ,,Eliz, to nejsi ty, ty jsi jiná." Otočila se ke mě. Jason trošku poplašeně uskočil od stromu. ,,Máš pravdu, jsem jiná, lepší." V očích měla roztěkanost, záchvat. Nevěděla o sobě. Ale jak se probírá z těhlech záchvatů? Mě se neptejte já to nevím. ,,Tony, má záchvat, nevíš, jak jí z toho dostat?" Otázku jsem směřovala na tátu.

,,Tak od ní uhněte. Ahoj Eliz!" Zvolal Tony. Eliz mě odhodila stranou. Než jsem mrkla, byla před Tonym a koukala mu do očí. ,,Ty se mě nebojíš? Ani nemáš zužující pocit bezmoci?" Šla pomalu kolem Tonyho, jako šelma, a snažila se ho znérvoznit. On ale klidně stál. Ani se na ní nekoukl. Koukal na mě, ale bylo vidět, že plánuje. ,,Jak to děláš?" Eliz stála před ním. On jí najednou pevně chytil a vzlítl s ní asi deset metrů do vzduchu. ,,Tony pusť mě, já neumim lítat, sakra, nepouštěj mě!" Tony jí pustil. Letěla vstříc zemi. Asi tři metry nad zemí jí chytil a vylítl s ní zpátky nahoru. ,,Tak jak ti je?" Zeptal se jí Tony žertovně. Byl vydět, že začíná být v šoku. ,,Jdeme dolů!" Tony zvolal a z výšky nad korunama stromů padaly dolů. Ten idiot vypnul trysky. A padaly střemhlav dolů. Asi metr nad zemí zapnul trysky a položil jí na zem. Ona se otočila a dala mu facku. ,,Ty mě chceš zabít?" Už to byla ona. Jason jí chytil kolem ramen. ,,Bylo toho na dnešek hodně, jdeme do stark tower?" Zeptal se jí. ,,Jdete domů." Opravila jsem ho. Už tam budou bydlet s námi. Já je pryč nepustím.