Tony nastartoval trysky a my vzlítly milimetr nad zemí. Když jsem si uvědomila, že stále žiju trhaně jsem se nadechla. Jaksi jsem zapoměla dýchat. ,,Tak co? Žiješ? Nebo už ne?" Byly jsme u základny S.H.I.E.L.Du. Seskočila jsem na zem. ,,Ty! Aaahhhllll." Najednou mě nenapadlo jak toho idiota, který mě málem zabil nazvat. ,,Nějak jsem ti ukradl dech? Že by jsi ztratila slov?" Zase mě nenapadalo, jak odpovědět. ,,Nene, slova mám, jen mě překvapilo, že jsme tady tak rychle, kort, když jsem letěla s tebou." Otočil se ke mě. ,,Tím chceš naznačit, že mám pomalej oblek?" ,,Jo, ale řekl si to sám." Usmála jsem se. Za Tonym jsem zahlídla z budovy vybíhat agenty S.H.I.E.L.Du. ,,Hele, jsme slavní, támhle se na nás valí dav fanoušků." Usmála jsem se a zamávala jsem běžícím agentům. ,,Jo, ale tihle tě zadupou do země." Odpověděl Tony jeho typicky nezaujatým hlasem. Agenti už byly skoro u nás. Natáhla jsem ruku před sebe. ,,Stůjte!" Vykřikla jsem a zapojila jsem magii. Všichni se zastavily. Tony po mě vyjukaně koukl. ,,Tak jdeme?" Pobídla jsem vyjukanýho Tonyho k pohybu. ,,Jé! Známej Anthony Edward Stark jednou neví co říct! To chce oslavůů!" Křičela jsem vysokým hlasem a šla mezi rozestoupenými agenty. Točila jsem se do kola jak magor. Všimla jsem si kamery. Do její obrazovky jsem poslala úsměv a vzdušný polibek se zamávaním. To mě rozesmálo a já se za chodu popadala smíchy za břicho. Tony mě chytil za loket a donutil mě se narovnat a nesmát se. Pousmívala jsem se. Před dveřma S.H.I.E.L.Du stál Fury a vedle něj Hilová. Usmívala jsem se mile a šla jsem dál kupředu, tažená Tonym. Došli jsme před ně. Fury na mě koukal jeho vážným pohledem. S šibalským úsměvem jsem ho nasadila taky. Došli jsme před ně.

,,Tak o co jde?" Zeptal se Fury. Seděly jsme v nějaký kanceláři. ,,Chci aby jsi přehodnotil názor na Amélii, Dylana, Jasona a Eliz." Vyprskl Tony. I na mě? Vykulila jsem oči, ale hnedka jsem svůj udivený výraz schovala. Sledovala jsem Furyho. Ani jsem necekla, kdybych to udělala, mohla bych si zničit šanci na osvobození. ,,Měl by jste jim dát šanci." Ozvala se Hilová. Udiveně jsem na ní koukla. Ona se na mě usmála a mrkla. Na tváři mi to vykouzlilo úsměv. Fury se mračil a nic neříkal. Tony ho propaloval pohledem. Mohla bych ho zkusit myšlenkou donutit přehodnotit názor, ale mohl by to poznat a zkazila bych to. ,,Můžu, ale mám pár podmínek." Tony kývl na znamení, ať mluví. ,,Budou všichni žít u vás, nejdříve si promluví s psychologem, který je trošku zkontroluje a vy je budete mít na starost. Budete vědět, kde se pohybujou." Fury ho propaloval jedním okem. Úsměv mi zmizel z tváře a koukala jsem na Furyho. Že mě nepřekvapujou jeho nároky. ,,Jasně, domluveno." Kývl Tony a usmál se. A já jsem jako vzduch? Mě se na názor nezeptaj? ,,Eliz, nezdá se vám něco?" Zeptal se Fury. Prala se ve mě myšlenka vykřičet mu můj názor, ale Tony byl rychlejší. ,,Nene, taky souhlasí." Chytil mě za ruku a odtáhl mě z místnosti. Vyšli jsme ven, a on se mnou zašel do lesa. ,,Potřebuješ se vykřičet? Můžeš." On mě provokuje? ,,A já jsem vzduch? Mě jste se na názor nezeptaly. A navíc, ty pravidla jsou směšný. Doteď jsem jim nic neudělala. Nikomu jsem neublížila. Mohla jsem ty jejich opičky během pár minut zničit do jedný a neudělala jsem to! A on ze mě udělal vraha a někoho špatnýho!" Koukla jsem rozezleně na Tonyho. Ten se však s úsměvem opíral o kmen stromu a pozoroval mě. ,,Neudělal, jen chce mít jistotu, že nejte nějak spojený s Hydrou." ,,A jak ta by se k nám dostala?" Vyprskla jsem jeho směrem podrážděně. ,,To nech bejt, je to prostě Fury, nesnaž se ho pochopit, ještě zhloupneš." A že by? ,,Nojo, asi stejný, jakobych se snažila pochopit tebe." Byla jsem otočená zády k němu, ale jeho naštvaný pohled se mi vpaloval do zad. Usmála jsem se. Že bych ho trošičku vytočila.

Najednou mě kolem pasu vzala železná ruka a vzlítly jsme. ,,Tony!" Pískala jsem. Držel mě zezadu. Nemohla jsem se ho chytit. Když bude chtít, může mě pustit. Po tomhle asi budu mít strach z výšek. No, z výšek s Tonym a jeho oblečkem. ,,Tak letíme domu?" Zeptal se sladce. Určitě mi Jarvis měří srdeční tep a říká Tonymu, že mi přivozuje infarkt. ,,Pusť mě! Sakra, nepouštěj mě!" Držela jsem se jeho ruky, jakoby mi ona mohla poskytnout jistotu. Když jsme mučivě pomalým tempem dolítly do Stark tower, Tony mě pustil. Zřítila jsem se na kolena a na ruce. Vydýchávala jsem. Vedle mě si sedl Tony. ,,Jsi v pohodě? Nevěděl jsem, že se tolik budeš bát." Vzal mě kolem ramen. ,,V pohodě." Odvětila jsem, i když to tak nebylo. Po pár minutách jsem byla schopná normálního fungování jsem vstala. ,,Tak, jak koukám ven, nějak se nám sešeřilo." Venku byla tma. ,,Spíš tady." ,,Co?" Koukla jsem na něj. Už taky stál. ,, Nepůjdeš v týhle tmě lesem někam. Teťka tě mám nastarosti já, tak poslouchej." Vzal mě kolem ramen a vtáhl mě dovnitř. Z kabelky jsem si vyndala mobil. Měla jsem tam dva zmeškaný hovory od Jasona. ,,Musím si zavolat." ,,Jasně." Tony o kus ustoupil. ,,Trefíš do pokoje?" ,,Jarve, znáš cestu k mýmu pokoji?" Tony se uchecht. ,,Ano slečno." ,,Jo trefím." Houkla jsem k Tonymu a šla jsem chodbou a vytáčela jsem Jasona. Po chvíli to vzal. ,,Kde jsi?" Vyjel po mě. ,,Jsem ještě ve Stark tower, přijdu zítra, přespávám tady. Fury to schválil, ale nebude se ti to líbit, mě se to taky nelíbí. Zatím papa, jdu spinkat." ,,Jojo, dobrou." Típla jsem to. ,,Jarvisi? Kudy je můj pokoj?" Rozešla jsem se dál. ,,Jdete opačným směrem slečno." ,,Jujky!" Otočila jsem se. Jarvis mě navedl do pokoje. Tam jsem si lehla na postel a usnula jsem.

Ráno jsem se probrala ve Stark tower. Koukla jsem na mobil. Devět hodin a dvacet minut. Vyšla jsem z pokoje. Zavřela jsem dveře. Chtěla jsem se rozejít k nouzovýmu východu, ale kus ode mě stál Steve. Nabourala jsem do zdi za sebou. Propaloval mě pohledem vysvětli co tady chceš. Není to zrovna nejmilejší pohled. ,,Ahhh, to..." ,,Starouši, neotravuj jí, sotva se probudila, chudinka. Koukni na to, děsíš jí." Tony na mě povzbudivě mrkl. To mi dodalo odvahu. ,,Jo, děsíš mě! Vidíš?" Vyprskla jsem.
,,Tony, děkuju, ale už musím vyrazit." Tony ale prošel kolem Steva a chytil mě za rameno. ,,Ale ty a Jason tady budete žít taky." ,,Ajó! Sakra." Zaklela jsem. Steve se radši vypařil. ,,Tak já jdu, pošlu jsem Jasona, Dylena a Amélii a sama jsem dojdu poté." ,,Zatím pápá!" Rozešla jsem se k nouzovýmu východu. ,,Kam jdeš?" Zeptal se Tony. ,,K nouzovýmu východu?" Řekla jsem zmateně. Tony chytl záchvat smíchu. ,,Jarve, jdu správně k nouzovýmu východu?" Zeptala jsem se Jarvise. ,,Ne slečno." ,,Hmmm, díky." Odstrčila jsem smějícího se Tonyho a šla jsem k východu.