Z pohledu Amélie
Co s námi bude? Ptala jsem se sama sebe a odpověď jsem neznala. Dylan se na mě koukl? Taky to nevěděl. Uvidíme. Přišel i Fury, Capitán Amerika. S cinknutím přijel výtah. ,,Amélie!" Tony se ke mě přítil a objal mě. Objala jsem ho taky. ,,Co s námi bude?" Šeptem jsem se Tonyho zeptala. ,,Neboj, vyřeší se to, ale Furyho to docela dost vytočilo. Ale neboj, zvládnem to." Poplácal mě jemně po zádech. Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala. ,,Jdeme, vyřešíme to v zasedací místnosti." Fury na nás mávnul. Všichni jsme se rozešli. S Dylanem jsme se chytily za ruku. Dodávaly jsme si tím odvahu.

Došli jsme do zasedací místnosti. Sedli jsme si tam všichni ke stolu. Tony si sedl k nám, na naší stranu. Objal mě kolem ramen. ,,Proč jste nám neřekli, že ovládáte kouzla?" Začal klidně Fury. ,,Objevily jsme je nedávno, a taky nedávno jsme se je naučily ovládat." ,,Ano to víme, proto jste byly v kontaktu s Jasonem a Eliz." Řekla vědoucně Natasha. Sklonila jsem pohled. ,,Proč jste je neudaly?" ,,Fury, Eliz není hloupá, odhalila by je, neuměly by to ovládat, a navíc, kdyby nám Eliz nepomohla v bitvě u tý aliance, tak já se s Hulkem trápím, a oni jsou mrtvý. Vděčíme jí za to všichni. Ona ke mě přišla a vyburcovala mě, abych s ní letěl je zachránit. A povedlo se to. Ale jen díky ní. Eliz v tom má hlavní zásluhy, není labilní." ,,O tom se nebudeme dohadovat. Amélie i Dylan dočasně do cely a dát jim prášky na utlumení kouzel." Hned nato Fury i s Natashou a Capitánem odešli. Tony se za nás začal prát, ale píchly mu uspávadlo. A mě a Dylanovy taky něco píchly a umístily nás do cely. Nemohla jsem používat kouzla. Zkoušela jsem to, ale nešlo to.

O den později, z pohledu Eliz
,,Jasone? Jedeme na další misi! Musíme zachránit Amélii a Dylana." Jason se přiřítil jako velká voda. ,,Tak co je tentokrát?" Dneska měl dobrou náladu. ,,Zjistila jsem, že Amélie a Dylan jsou ve vězení, tak tam pro ně letím." ,,Jdu s tebou." Prohlásil Jason. ,,Prosím, hlavně to ne, něco špatného by se ti mohlo stát." ,,Do všeho jdu s tebou, ať se stane cokoliv. Budu tady, dokud mě od tebe smrt neodtrhne." Tyhle jeho slova mě v nitru sice strašily, jinže Amélii hrozila smrt a já jí jdu zachránit. Pomůžu jí.
S Jasonem jsme běžely lesem. Až jsme doběhly k základně S.H.I.E.L.Du. Vešli jsme dovnitř. Agenti se na nás chtěly vrhnout, ale rozpažila jsem ruce a všichni byly krásně u stěny. ,,Pokud na mě nebudete útočit, všichni z toho vyjdeme ve zdraví. Kupodivu nikdo neútočil. Jason si běžel něco stahnout. Já běžela hledat cely. ,,Sakra!" Prstem jsem ukázala na jednoho docela vyděšeného agenta. Vytáhla jsem ho tím z davu. ,,Kde jsou cely?" ,,Tudy doprava pak..." Agent se rozpovídal. No toho si pamatuju. ,,Veď mě!" Vyprskla jsem naštvaně. Rozešel se jedním směrem. Letěla jsem za ním. Až mě dovedl k celám. ,,Děkuju." Zařadil se zaraženě ke zdi. Vešla jsem dovnitř.

Z pohledu Amélie
Probrala jsem se ve své cele. Jsem tady asi tak dva dny. Hodně se nudím. Jsem tady zavřená jak zvíře. Podle nich jsem nebezpečná, zezačátku jsem bojovala za to že nejsem, ale nyní už sama nevím. Jak se to mohlo tak zvrtnout. Jo to je na dlouhý vyprávění, taky jsou to dva měsíce. Tak, doneste mi teploučké kakao, teplou deku a něco dobrýho k jídlu a já vám to povím. Je tady zima a k pití dostávám jen studenou vodu. Moje vylepšná imunita nefunguje kvůli těm práškům a to přestávám zvládat. Takhle nastydnu. A to hodně rychle. Už mě bolí v krku. A já tady sedím v tílku a legínách. A jídlo je studený a taky není nejdobřejší. Otevřely se dveře a v nich stál nějaký agent. Byl postarší, plešatý s pivním bachorem tak velkým, ze se divým, že si vůbec zavázal tkaničky. Motavým krokem se plahočil i s klíčema kolem cel se mnou a ostatníma. Páchl z něj alkohol na kilometry. Jeho pohled spadl na mou celu. Natiskla jsem se do rohu. Došel k mý cele. Snažil se zarazit klíček do zámku u mý cely. Už na tuhle vzdálenost jsem z něj cítila alkohol. Spolkla jsem chuť zvracet. Najednou se mu to povedlo. Otočil klíčem, ale zamknul si. Točil na druhou stranu. Natiskla jsem se do rohu. Uvědomila jsem si, že jsem bez kouzel bezmocná, a nebo nejsem? Postavila jsem se ve chvíli, kdy cvakl zámek a cela se otevřela. Dotyčný pupkáč, ale měl plán. Rozeběhl se obrovzkou rychlostí, k mému malinkému tělíčku a moje bez kouzel křehká postava se ocitla na zdi. Drtil mě jak mravence a ještě mě dusil, dvojtým náporem. Jak tím, že po mě ve zdi zůstane otisk, zároveň tím smradlavým odérem, který mě udeřil do nosu. Je o hlavu vyžší, takže jeho bachor mi brání v jakýmkoliv pohybu. ,,Dusím se." Zasípala jsem. ,,Nech jí být!" Zakřičel Dylan a bouchl do dveří od cely. Zkácel se na zem a asi pět minut poleží. Poprvý v životě jsem byla naprosto bezmocná. Co se mnou bude? V tu chvíli se tady objevila Eliz

Z pohledu Eliz
Vběhla jsem dovnitř. Viděla jsem, jak se na Amélii lepí nějaký hnusák. Chytila jsem ho mojí mocí a mrštila ven z cely na zeď. Za mnou se objevil Jason. ,,Jak si na tom?" ,,Ujde to, jdu pro Dylana." Když jsem se s Jasonem otočila, slyšela jsem jak vzduchem prosvištěl šíp. Své místo našel v Jasonově břiše. ,,Jasone!" Vykřikla jsem a rozeběhla jsem se k němu. ,,Jasone, neumírej, prosím." Klekla jsem si v němu a koukala se na jeho břicho, kde mu bokem procházel šíp. Pohladila jsme ho jemně po břiše. ,,Promiň!" Vykřikla jsem, a šíp jsem mu vytrhla z rány, dobře vím, že byl napuštěný jedem, který se pomalu z šípu uvolňoval. Zaskučel bolestí. Hnedka jsem ránu dočasně zacelila bariérou. To mu dodá naději na přežití. ,,Vydrž. Letíme s tebou zpátky." Amélie, můžeš sem dotáhnout Dylana. Amélie, ale seděla v rohu v cely v klubíčku. ,,Sakra!" Zanadávala jsem. Udělala jsem kolem Jasona bariéru. Vzala jsem Amélii a Dylana a jemně jsem je s vypětím všech sil dotáhla k Jasonovy. Tam jsem je nechala ležet. Už mě začínal štvát Hawkey. Vystřelil po mě asi dvacátý šíp a narušovalo to mojí bariéru. Už tak jsem byla dost vyčerpaná. Držím toho hodně. Koukla jsem na Jasona. ,,Neumírej mi. Bariéru jsem zmenšila, jen kolem nás. Dala jsem dlaně na bariéru a myslela jsem na naší chatku. Pak vnímám naprostý vyčerpání, dřevěný povrch, na který padám a s pádem mojí hlavy k zemi padají veškerá kouzla a veškeré mé výtvory. Propadla jsem se do tmy.

Z pohledu Amélie
Objevily jsme se v chatce. Neznala jsem to tady. Vstala jsem. Dylen se s námahou postavil. Koukly jsme na sebe. Pak nám pohled sklouzl na krvácejícího Jasona a spící Eliz. ,,Sakra!" Řekly jsme naráz a vyběhli jsme ven. ,,Pomoc!" Zakřičel Dylan. Přihrnuly se k nám ostatní lidé. Vpustily jsme je dovnitř. Pak se dvě paní otočily ke mě. Vzaly mě za ruku a vedly mě pryč. Chtěla jsem za ruku chytit Dylana, ale už tady nebyl. Nechala jsem se odvést pryč. Vzaly mě do jedný chatky. Byla tam menší místnůstka s postelí. Tam mě uložily a já usnula.