Ráno jsem se vzbudila sama. Jasonova ruka mě neobjímala. Byla jsem sama. Na všechno. Sedla jsem si. Byla jsem odpočatá. Bylo půl devátý. V deset máme být v S.H.I.E.L.Du. Vstala jsem. Jason byl ve sprše. Došla jsem dolů. Šla jsem spát v legínách a tílku. Dole už čekal Tony. ,,Vezmu vás autem." ,,Jo díky tati." Ou, já to řekla. Tony se usmál a objal mě. ,,A za týden by jsem mohly vymyslet společnou aktivitu na měsíc." Zasmála jsem se. ,,Co takhle se pokusit mě naučit používat ten mobil?" Včera mi Jason ukazoval, jak se zapíná. No, bez něj bych na to nepřišla. No totiž, to tlačítko musíš držet asi půl hodiny a to já fakt nevěděla. ,,To je jen na měsíc?"Zeptal se překvapeně Tony. ,,No jen základy jsou na měsíc. Pokud mě ale chceš naučit sestavovat zvířátko, třeba černou kočičku, můžeme si uvolnit dvě staletí." Strašně bych chtěla robo-kočičku s černými chlupy, krátkosrstou. Byl by to můj domácí mazlíček. Asi bych pojmenovala Meowe. Není to božský jméno?

Je půl desátý. Mám na sobě šedý džíny, černý tílko a černou mikynu. K tomu mám černý tenisky. Namalovala jsem si jen řasenku a tmavší rtěnku. Chci vzbudit respekt, pokud to nepůjde, tak pár agentům uštědřím lekci. Uvidíme. Sedím vzadu v autě s Jasonem a Dylanem. Amélie sedí vpředu a Tony řídí. Opřela jsem se do sedadla. Nevím co od toho rozhovoru čekat. Dojely jsme před základnu S.H.I.E.L.Du. První na řadu šli Amélie a Dylan. Nezáviděla jsem jim, ale zároveň záviděla. Sice se mohu psychicky připravovat, klidný vystupování. Držet si odstup a odpovídat úsečně. Nebudu se jí tam svěřovat. To nemám v plánu. Zároveň neprojevovat emoce, a pokud se něco pokaká, držet si stále dostatečný odstup. Sedíme na lavičce a já mám čas se připravovat a stresovat. Super!

Amélie a Dylan po půl hodině vyšli a tvářily se vyrovnaně. ,,Máte tam jít." Kývla jsem a šla jsem s Jasonem v patách vstříc smrti. Vešli jsme dovnitř. Seděla tam dáma a muž, spolupracovníci. Jí bylo asi 25 let, blonďaté vlasy měla zapletené v divném účesu. Na sobě měla béžovou halenku, přes to přehozenou tmavě modrou vestičku a k tomu tmavě modrou sukni. Měla na tom černou krajku a tmavě modré boty na jehlovým podpatku(viz obrázek). On měl oblek, takový ten typický. Bylo mu něco kolem 25 let. Vlasy měl krátké, na ježka, ale šlo vidět, že je má jinak černý. ,,Dobrý den." Pozdravila nás ta paní. Došla jsem s Jasonem před stůl. ,,Jsem Irina Blackeová, moc mě těší." ,,Jsem Eliz, taky mě těší." Falešně jsem se usmála, ale nešlo poznat, že to je falešný úsměv. Potřásla si i s Jasonem. ,,A já jsem Erik Waler, taky mě těší." Všechno se to opakovalo. Pak jsem si sedly. Seděla jsem naproti Irině. ,,Můžete nám tykat, pokud chcete." Řekla Irina mile. ,,Nápodobně." Opáčil usměvavě Jason. Začaly se nás ptát na otázky, jako oblíbená barva... Pak nám ukazovaly obrázky (ingoustový skvrny). S Jasonem jsme víc jak polovinu typovaly stejně. Pak se Irina zvedla. Zvedla jsem se taky s Jasonem. ,,Teťka si vás rozdělíme, vy Jasone půjdete se mnou, a Eliz tady zůstane s Erikem." Jason se na mě nekoukl a já se nekoukla na něho. Jenom by nás to víc znervóznilo. Sedla jsem si do křesla a dala si nohu přes nohu. Erik počkal, až odejdou.

Pak se na mě usmál. ,,Mám tady pro vás něco jako test, ale každá odpověď je správná. Podal mi papír A4. Na něm bylo 25 otázek na ano ne. Byl to test osobnosti (melancholik, cholerik...). Za par minut jsem to měla hotový. Poslední otázka byla doplňovací. Máte tušení, jaká osobnost jste? No to jasný že jo. Napsala jsem labilní introvert. To je melancholik. Mecheche, trošku víc labilní. Podala jsem mu papír. On si ho pročítal. Na konci se zasekl. ,,Labilní introvert?" Zeptal se pobaveně. ,,Jo, něco vám snad nesedí?" Zachovala jsem si klidný hlas a rovný záda. Už mi to je nepříjemný, ale ještě to vydržím. ,,Jaký máte s Jasonem vztah?" Mám říct pravdu? Nemám říct pravdu? ,,Zatím jen přátelé." Odpověděla jsem klidně. On si stoupl. Stoupla jsem si taky. Přešel blíž ke mě. ,,Je dobře že jenom přátelé." Byl těsně přede mnou. Chtěla jsem odstoupit, ale chytil mě na lopatkách. ,,Myslím si, že překračujete hranici." ,,A co když chci." Zašeptal těsně u mého obličeje. ,,Tak máte smůlu při vybírání obětí." Dala jsem mu kolínkem a odrazila jsem ho od sebe. On se na mě zamračil. ,,Nashledanou." Zašklebila jsem se a šla jsem ke dveřím. Vzala jsem za kliku, ale bylo zamčeno. Než jsem stihla vzít si z kapsy pinetku, zezadu mě chytil za předloktí. ,,Vím jak nad tebou vyzrát." Zašeptal a držel mě. Pak mě otočil a skončila jsem na dveřích a on těsně přede mnou. Chtěl mě začít líbat, ale rukou jsem ho odrazila. Ruce mi chytil nad hlavu. ,,Notak poddej se mi, celý tvůj zbytek života se mnou bude nádherný." ,,Nech toho!" Křikla jsem, ale docházela mi trpělivost. ,,Nebo co? No? Jsi oproti mě bezmocná." Zašeptal strašně blízko. Někdo vzal za kliku a nepříjemně mě s ní dloubl do břicha. ,,Pomoc!" Vypískla jsem a odrazila jsem ho silou. Spadl na skleněný stolek a rozbil ho. Vzala jsem pinetku a ve chvíli kdy jsem odemkla dveře mě chytil za lokty. ,,Nech toho, jasný, tahle místnost je zvukotěsná, nikdo ti nepomůže." Dveře se otevřely a stál tam Tony. Okamžitě se k nám přemístil a začal se s ním prát. O krok jsem odstoupila. Tony prohrával. Zapojila jsem magii a zvedla jsem ho do vzduchu za krk. Začal lapat po dechu. Když ho skoro ztratil, pustila jsem ho na zem. Spadl na kolena a vydýchával.

Tony ke mě došel a pevně mě objal. Klepala jsem se. ,,Teťka to bude na mě a půjdu znova do blázince." Tony mě vynesl z místnosti. ,,Nebude, neboj, o to se postarám, nemůžeš za to." Pevně jsem ho objímala. Když už jsem konečně našla rodinu nechci do blázince. Na chodbě mě opatrně postavil na zem. Stála jsem pevně na nohou. Usmála jsem se. Ze dveří se vyříl ten muž v uniformě hydry. Na zem hodil mrtvého Jasona a sám se skácel v mdlobách k zemi. ,,Jasone!" Vykřikla jsem. Chtěla jsem za ním běžet, ale Tony mě silně objal a nasadil mi rukavice. Snažila jsem se mu vykroutit, ale marně. Vzdala jsem to. Klečela jsem na zemi, ruce složené v klíně. On je mrtvý. Jason je mrtvý!