S Jarvisovo pomocí jsem se dostala do posilovny a tělocvičny. Byla jsem tak naštvaná, že jsem začala bušit do pytle. Ani jsem si nevzala boxovací rukavice nebo tak něco. Ani jsem si ruce neovázala. Doplatím na to, ale to je mi jedno. Biju do pytle hlava nehlava a nepomáhá to. Biju do něj silněji a silněji. Nepotím se, nic mě nebolí. Když mě začaly bolet ruce, někdo mě zezadu jemně chytil. ,,To stačí, je to v pohodě." Prudce jsem se otočila a odstrčila jsem ho stranou. ,,Nepleť se do toho." Zasyčela jsem varovně a znova jsem bila do pytle. Jason mě ale chytil pevněji. ,,Nech toho." Řekl to nebezpečně. To mě ale nemohlo odradit. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale jeho stisk nepovolil, naopak, zesílil. ,,Už se uklidni." ,,Pusť mě!" Vykřikla jsem, ale neudělal to. Vyskočila jsem a dala jsem mu hlavičku do obličeje. Pustil mě. Nic jsem mu neudělala. Podíval se na mě. ,,Nech mě být." Nebezpečně jsem na něj syčela. On to nebral na vědomí. ,,Nechala jsem je žít, tak mě nech taky žít! O co ti ještě jde!" Křičela jsem na něj. On si všiml jiskry v mých očích. Plála jasně, jako oheň ve mě. Chvíli mi koukala do očí. Jeho pohled po mě chtěl, abych se vzdala. Já mu do očí koukala neústupně, nehodlala jsem se vzdát. Ne bez boje. On nade mě ale vyzrál. Chytil mě za ruku a zkroutil mi jí. Držel si mě daleko od těla a nutil mě jít k zemi. Čím víc jsem se snažila bojovat, tím se prohlubovala bolest. Nakonec mě dostal do kleku. ,,Uklidni se." Zrychleně jsem dýchala. Zase mě musel uklidnit, ach ty násilnický sklony co se u mě začaly projevovat.

V kleku jsem povolila. Srazil mě k zemi. Udělal dobře. Když se chovám násilnicky, někdo, ke komu mám dobrý vztah mě musí srazit. To mě zklidní. Když si všiml, že jsem se uklidnila, pustil mojí ruku a přisedl si ke mě. Objal mě a ze mě vyprchala veškerá zlost. Vzala jsem jeho ruce a chytila jsem se. Nechtěla jsem ho pustit. Pak jsem ho objala. Objal mě taky. Společně jsme se zvedly a šli jsme do pokoje. Lehla jsem si na postel. Bylo pět odpoledne. Myslela jsem, ani nevím na co. ,,Copak se děje?" Přisedl si vedle mě Jason a skenoval mě pobaveným pohledem. ,,Koukneme se na něco?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Jason už chtěl odpovědět, ale do řeči mu skočil Jarvis. ,,Eliz, Jasone? Tony vás volá do obýváku." ,,Potom přijdeme." Houkla jsem a usmála jsem se. Koukla jsem na Jasona. ,,Máte tam být okamžitě." Ozval se Jarvis. ,,Aggggrrrr!" Povzdechla jsem si frustrovaně. ,,Jdeme." Zavelel Jason. Padla jsem na záda a hlavou do polštářů. ,,Já zůstávám." Vydechla jsem a zavřela jsem oči. Slyšela jsem Jasonovo kroky, směřovaly k posteli. Usmívala jsem se jak andílek a moje oči zůstávaly zavřené. ,,Áááá!" Vypískla jsem, jelikož mě Jason zvedl do náruče. Objala jsem ho kolem krku a vyšli jsme do obyváku, teda on šel, já se nechávala nést.

Došli jsme do obyváku. Jason mě položil na zem. Došli jsme ke stolu, u kterého seděl s úsměvem Tony. Na stole ležely dvě zabalené krabičky. ,,Dárek na přivítanou!" Zakřičel Tony až jsem se přikrčila. Tony si mého nejistého postoje všiml a trošku se pousmál. ,,Copak je Eliz?" Koukla jsem na něj. ,,Ále nic, jen nevím, co čekat." ,,Tak si ho rozbal." Navrhl Tony a spokojeně se opřel do pohovky. Jason už si né moc důvěřivě prohlížel krabici. Vzala jsem jí do ruky a koukala na ní, jako bych mohla zjistit, co tam je. ,,Je to křehký?" Zeptala jsem se, ale nespouštěla jsem pohled z krabice. Byla to docela velká krabice. ,,Bylo by, ale provedl jsem pár poúprav, přežije většinu věcí." Tony se pyšně nadmul. Zaklepala jsem s dárkem a přikládala k němu ucho. Tony i Jason se smály mé reakci. Byl to rachot, takže to je něco tvrdého, i když ne tolik, netuším co to bude. Opatrně jsem dárek rozbalovala a Jason taky. A v krabici byla další krabice. Zaklepala jsem s ní a znova jsem šla otevírat. A hádejte co tam bylo, další krabice. Vydechla jsem a rozbalila jsem další krabici. V ruce se mi ocitla krabička, asi větší jak moje dlaň s prsty. Tu jsem pomalu rozbalovala. Byl na ní obrázek nakousnutý hrušky, ručně kreslený. Co mi to připomíná. Rozbalila jsem to a byl tam moderní telefón s logem kočky. ,,Jů! To je báječný, ale jak se s tím pracuje?" Zeptala jsem se a ťukala jsem na dotykovou obrazovku. Jason tam měl logo pejska. Tony se i s Jasonem rozesmál. ,,Tak Eliz, nejdřív bych to dal nabít. Takže směr pokoj a nabíječka." Zavelel Jason. ,,Děkuji Tony." Poděkovala jsem Tonymu a šla jsem s Jasonem nahoru. ,,Еliz, mohl bych s tebou mluvit? Osamotě?" ,,Jo jasně, Jasone, napojíš mi to? Děkuji." Nečekala jsem na Jasonovu odpověď a dala jsem mu mojí krabičku na tu jeho. Otočila jsem se k Tonymu.

Ten se ke mě otočil. ,,Měla by jsi si sednout." Mluvil vážně. Vycítila jsem malér. Obezřetně jsem si sedla. ,,Eliz, víš jak se ti dělaly odběry krve?" ,,No, jasně proč?" Koukala jsem na něj a čekala až mi to řekne. Tony se nadechl, vydechl a začala mluvit. ,,Měla jsi stejnou DNA jako já. Jsi moje dcera, vím to, nejenom z DNA." Tony domluvil a koukal na mě. ,,Nechápu tě?" Zeptala jsem se. Chápala jsem to moc dobře. Nechtěla jsem tomu věřit. ,,Tvoje máma se se mnou potkala na diskotéce, byly jsme přiopilý a skončilo to tak jak to skončilo. Přítel tvé mámy, tvoje máma i já, všichni jsme věděly, že jsi moje dcera. Ale on se zařekl, že se o tebe postará s matkou a nechají si tě jako jejich dítě. Já taky souhlasil. Ale když se všechno vyřešilo, tak jsem si řekl, že by jsi to měla vědět." Koukal na mě se strachem v očích. Bál se odpovědi. ,,A na co myslíš, co ode mě očekáváš?" ,,Je tady víc věcí, ale nejlepší by bylo, kdyby si mě začala brát, jako tvého otce, je to na tobě." ,,Dobře, neber si to osobně, ale potřebuji čas na vstřebání, v pohodě?" ,,Jo jasně." Usmál se. Z donucení jsem se usmála a odešla jsem. Co teť?