Spící Beatrice, Deník průměrné zamilované blbky nebo třeba Projekt Serafine a Čtyři plus jedna kočka - to je jen krátký výčet děl, které vyšly z pera úspěšné autorky a wattapderky Júlie Matulové alias LiaFee

Júlia působí na Wattpadu už od roku 2015 a za tu dobu stihla přečíst hromadu příběhů a stejnou hromadu jich také napsat. Její příběh Spící Beatrice dokonce vyhrál soutěž CooBoo hledá talent a v roce 2020 byl vydán. O dva roky později se pak na pultech knihkupectví objevila také humorná romance Deník průměrné zamilované blbky.

Jaké byly Júliiny začátky na Wattpadu? Co všechno bylo potřeba udělat, aby se kniha ocitla na papíře? A jakou radu má pro pisálky, kteří sní o své knize na pultech knihkupectví?

Děkujeme Júlii za příjemný a inspirativní rozhovor.

1. Na Wattpadu působíš od roku 2015 - jak ses k této platformě dostala, co tě na ní zaujalo a jak to na ní před devíti lety vůbec vypadalo?

Ano, tak nějak to bude. Wattpad jsem objevila úplnou náhodou,  hledala jsem aplikaci, kde bych si zdarma mohla číst příběhy, moje peněženka totiž moc nezvládla tempo, jakým jsem hltala knihy. Tehdy byl plně zdarma a myslím i téměř bez reklam, hned jsem tam objevila pár příběhů, které mě zaujaly. Asi měsíc jsem jen potichu četla a pak jsem začala být víc aktivní – dávat hvězdičky, sledovat autory no a hlavně taky psát. Byl tam takový feed, zobrazovaly se aktivity profilů,  které člověk sledoval, takže jsem hned věděla, co čtou moje oblíbené autorky, a bylo tím pádem velmi snadné vybrat si další čtení. Pak jsme si s pár lidmi začali posílat zprávy, moc se mi líbilo, jak jednoduše jsem si tam našla kamarády.

2. Kdy jsi začala psát příběh Spící Beatrice, který posléze vyšel i v tištěné? Psala jsi ho od začátku s cílem vydat?

Začala jsem ji psát chvíli poté,  co jsem se přidala na Wattpad, byl to můj první delší příběh. Rozhodně jsem na vydání vůbec nemyslela,  ani v průběhu, dokonce ani po dopsání. Postrčila mě až kamarádka z Wattpadu, když objevila soutěž od CooBoo.

3.Jak se to celé vlastně událo? Kontaktovala jsi nakladatelství ty, nebo si tě našli sami?

Šlo o první ročník soutěže a nebýt té kamarádky, ani bych nevěděla,  že se něco takového pořádá. Příběh byl napsaný, neměla jsem co ztratit, tak jsem to zkusila. Postoupila jsem do druhého kola, kde probíhalo osobní představení knížky, a mailem se pak dozvěděla, že jsem vyhrála, což je jeden z momentů,  které si hodně dopodrobna pamatuju doteď.

4. Jak dlouho trvalo než se kniha dostala na pulty knihkupectví a co všechno to obnášelo?

Od toho, co mě vybrali, trvalo asi tři čtvrtě roku, než byla knížka na světě.  Nejdřív se řešila smlouva, jaké má kdo představy, pak jsem měla čas na úpravy,  následně probíhaly korektury, mezitím příprava obálky... Nakonec jsem dostala bednu plnou autorských výtisků a na závěr bylo focení, rozhovory a podobně. Všechno probíhalo v moc příjemném duchu, takže s druhou knížkou jsem se samozřejmě vrátila do CooBoo.

5.Plánuješ v budoucnu vydat další knihu? (popř. O čem, jakou atd..)

Ráda bych, mám už dokončené studium, takže se učím existovat v pracovním světě a jak tam zahrnout i psaní.  Přemýšlela jsem nad volným pokračováním Deníku průměrné zamilované blbky, protože mě hodně bavilo psát humor v tomto formátu. Nejspíš by šlo zase o nějaké prázdninové dobrodružství, tak třeba jednou i tento nápad spatří světlo světa.

6. Mnoho pisálku na Wattpadu sní o své vlastní vydané knize. Máš pro ně nějakou radu, jak se tomuto snu přiblížit?

Asi je to hodně individuální a taky o štěstí. Napadá mě jedině: nepřestávejte psát.  To, jestli má člověk vydanou knihu, nevypovídá nic o tom, jestli je dobrý autor. Jsou i jiné způsoby, jak svoje příběhy dostat k čtenářům, a to je za mě to nejdůležitější. Pokud opravdu sníte o vydání,  tak to nevzdávejte, zlepšujte se a rozesílejte rukopisy.