°Leden, Adrien°

Byl leden a já každý den cítil píchání v srdci. Možná, že je to infarkt, nebo něco horšího... Nino říká, že je to možná láska, ale tomu já nevěřím. To by přeci nebolelo, když jsem u Marinette. Bolelo by to u nějaké bohaté, krásné a chytré holky... Neříkám, že Marinette není hezká ani chytrá, ale není to nic pro mě...
Všude byl led a sníh, což bylo dobré jak pro focení, tak pro škádlení Marinette, mojí oblíbené činnosti. Zrovna jsme zastavili u školy. Kvůli focení jsem tu o 3 hodiny později, ale jak tak pozoruji, nejsem sám, kdo přichází pozdě. Marinette běží do školy a najednou uklouzne na ledu. Rozběhnu se k ní a chci jí zvednout, jenže na ní omylem spadnu.
„Promiň Marinette, chtěl jsem ti pomoct." Zvednul jsem se a pomáhal i Marinette se zvednout. Jenže ta zase uklouzla a povalila mě na zem taky. Dotýkali jsme se spolu nosy a já zase cítil to píchání v srdci. Marinette se začala smát a já se na ní nemohl přestat dívat.
„V pohodě?" Zeptala se a konečně se zvedla. Píchání v srdci nepřestávalo.
„J-Jo." Zakoktal jsem... Ale proč?
„Ale, ale, pán nám z toho pádu koktá, jo?" Podala mi ruku a já se zvedl. Pak mi podala tašku a šli jsme do třídy.
„X+Y se ro-... Marinete, už zase pozdě?!? Běž si sednout a ty Adriene taky." Řekla učitelka hned, co nás uviděla ve dveřích. Nepatrně jsem protočil oči a šel si sednout. Najednou jsem jen viděl, jak Alya utíká ze třídy.
„Co je jí? Marinette, běž se podívat, jestli jí není špatně, prosím." Požádala učitelka Marinette a ta tedy šla...

°Marinette°

Jen co jsem si sedla a pozdravila Alyu, jsem viděla, že je s ní něco v nepořádku. Potvrdilo se to, když se náhle zvedla a šla někam pryč.
„Alyo, jsi tady?" Vkročila jsem na záchody. Otevírala jsem dveře od kabinek, kromě dvou posledních nikde nikdo nebyl. Najednou z poslední vyšla nějaká holka a já věděla, že na tom druhém bude Alya. Nebo jsem v to aspoň doufala.
„Nech mě být, Marinette." Ozvalo se z předposlední kabinky.
„Nechápu, co se děje." Zkoušela jsem otevřít, ale bylo zamknuto.
„Myslíš, že jsem úplně blbá? On tě miluje, já to vím!" Postěžovala si. Teď nevím, co jí mám říct. Jeho city nejsou moje záležitost, do nich já nevidím.
„To je nesmysl, určitě. Věděl by, že ho odmítnu, nemělo by to pro něj cenu." Sedla jsem si na studenou zem a čekala, až Alya výjde ven.
„Proč by jsi to dělala? Jste spolu každý den, je to tvůj nejlepší kámoš a bez něho by jsi byla nic..." Lži, co říkala, mě ranili. Já Adriena ráda mám, ale jako kamaráda. Alya je má nejlepší kamarádka a to se snad ani nezmění.
„To není pravda! Jedině ty jsi má nejlepší kamarádka, já se chci s Adrienem jenom udobřit, když jsem na něj předtím nebyla zrovna nejhodnější... Alyo, nemůžeš se zlobit za něco, co není pravda!" Alya otevřela dveře a obejmula mě.
„Máš pravdu Marinette... A teď už pojď, měli bychom být přece ve třídě." Zasmála se Alya a šla i se mnou do třídy.

°Adrien°

Marinette a Alya vešli do třídy. Marinette se na mě podívala jinak, než obvykle. Byl to pohled mezi smutným, veselým, naštvaným a nechápajícím. Bylo to roztomilé, až trochu děsivé. Na poslední chvíli jsem jí chytil za ruku. Lehce a nepatrně mě po ní pohladila a já měl pocit, jakoby se v ten moment zastavil čas. Možná, že má Nino pravdu... Možná, že jí opravdu miluju... Já jí miluju!