°Alya°

Šla jsem domů z práce kolem domu Gabriela Agresta. Uviděla jsem Adrienovo auto a řekla si, že bych na něj mohla počkat.
„Jé, ahoj Alyo, rád tě vidím." Obejmul mě a já jeho. Bylo to s ním jiné než s Ninem. Nino je takový stydlín, nedělá moc věcí sám od sebe...
„Ahoj... Uviděla jsem tvoje auto a rozhodla se, že bych na tebe mohla počkat. Navíc, mluvila jsem s Marinette a je lepší, když ti to řeknu osobně." Mrkla jsem na něj.
„Tak si můžeš nastoupit." Vytáhl klíče od auta a odemknul. Já si sedla a už jsme vyrazili.
„Víš... Je to trochu smutná zpráva, tak se na to psychicky připrav." Adrien se na mě díval už teď smutně. Nechtěla jsem mu ublížit, ale pro to, abych žila šťastně musím udělat velké oběti...
„Tak můžeš mluvit." Nasadila jsem smutný pohled a začala tedy mluvit.
„Řekla, že už s tebou nikdy nechce mluvit. Doslova mi odtlumočila, že dnešním dnem to vše končí. Nikdy tě nechce vidět a proto se možná přestěhuje... Pokud za ní budeš dál chodit, zavolá policii. Adriene, bude lepší, když už jí necháš na pokoji." Položila jsem svou ruku na jeho stehno. Měl slzy v očích a já věděla, že to zabralo.
„Když si to tedy přeje..." To je jediné, co k tomu řekl.
„Nebuď smutný Adriene, ona ti nestojí za smutek..." Dala jsem mu pusu na líčko.
„Ona mi stojí za vše... Už jsme u tvého domu, tak můžeš vystupovat." Otřel si slzy. Já jsem tedy vysedla a poděkovala za odvoz. Sice je to ode mě hnusné, že mu takhle lžu, ale až bude se mnou, na Marinette si ani nevzpomene...

°Adrien°

Přes slzy jsem skoro neviděl. Chci být Marinette na blízku! Nechci, aby mi někam odjela!! Já jí miluju a pokud ona nemiluje mě, nemá cenu žít...
Snažil jsem se jí dovolat, ale nebrala mi to. Najednou jsem najel do stromu a zavřel oči. Otázkou je, jestli navždy...

°Marinette°

Jedla jsem večeři a u toho se dívala na televizi.
„A teď exkluzivní zpráva! Adrien Agreste měl autonehodu. Na místo už přijela záchrana služba, policejní jednotky a hasiči. Pan Agreste by měl být ve vážném stavu ohrožující život." Slyšela jsem z televize. Rodiče se na mě dívali a já na ně. Jakoby se mi zatmavilo před očima a já nevěděla, co mám dělat. Z očí se mi vyronilo spousty slz. Okamžitě jsem se zvedla od stolu a nasedla do auta. Když jsem přijela do nemocnice, oni zrovna přijeli s Adrienem.
„Jsem jeho přítelkyně, co se mu stalo?!?!" Zeptala jsem se nějakého sanitáře, co vezl Adriena směrem do nemocnice. Muž mi ale neodpověděl. Běžela jsem za nimi a čekala u dveří, kde byl Adrien. Brečela jsem a mé slzy se vůbec nezastavovali. Věděla jsem, že tohle je moje vinna. Jak já se nenávidím!

°Alya°

Okamžitě jsme jeli do nemocnice, když jsme slyšeli, že se Adrienovi stala autonehoda. Měla jsem pocit, že za to můžu já a vlastně jsem měla pravdu. Mohla jsem za to já...
Došli jsme tam a uviděli Marinette.
„Marinette, to bude dobré." Sedla jsem si hned k ní. Přitulila se ke mě a já najednou ucítila tak nepříjemný pocit... Myslela jsem jen na sebe a na nikoho jiného! Teď mě to tak moc mrzí.
„Tak moc si přeju, aby všechno bylo jako předtím." Řekla a stále brečela.
Kdyby jen věděla, že za všechno můžu já, netulila by se ke mě... Panebože, co jsem to za zvíře?!?

°Další den, Marinette°

Nino a Alya usli v Adrienovém pokoji a já pořád držela Adriena za ruku a povídala jsem si s ním, ikdyž mě neslyšel. Před chvílí tu byl pan Agreste a máma s tátou tu byli v noci. Chtěli si mě vyzvednout, ale já chtěla zůstat s ním. Už jsem nedoufala, že se vzbudí do té doby, než usnu, jenže...

Jenže si to Nella nechá do příští kapitoly 😂😂

🐱Nell🐞