°Adrien°

Přišel jsem domů a okamžitě běžel do pokoje. Odemknul jsem a otevřel dveře. Když se však podívám do pokoje, nikdo tam není. Uvidím jen můj vzkaz pro Marinette a otevřené okno. Hned mi vše dojde.
„Adriene, na stole je večeře." Oznámí mi Nathali. Dle mého výrazu pochopí, že na večeři nemám zrovna chuť. Oběhnu Nathali a běžím k Marinette. Možná, že odešla před chvílí. Jsem si jistý že-... A hele, tam je.
Zamířím si to k ní. Marinette mě však hned uvidí a neví, co má dělat. Místo útěku stojí a postrčí Alyu přede mě.
„Ahoj Alyo." Pozdravím a spěchám k Marinette.
„Teď není vhodná doba na diskusi." Řekne místo pozdravu.
„Já mám času dost." Odtáhnu jí kousek dál od Alyi. To se však Marinette moc nelíbí.
„Jdeme Alyo." Popadne Marinette Alyu za ruku a míří s ní směrem ke kinu.
„Ale proč sebou nevezmeme Adriena? Přece si sama říkala, že se s ním musíš víc sblížit." Prosila Alya. Marinettin otrávený obličej naznačoval, že mám jít s nimi.
„Na co jdeme?" Zeptám se. Marinette neodpovídá a Alya se snažila ze sebe něco vymáčknout. Marinette Alyino koktání přestávala zvládat, a tak začala mluvit.
„Na nový film... Mimochodem, platíš si to sám." Kopla do kamínku, co se jen tak válel na chodníku.
„Klidně to zaplatím taky vám a k tomu přidám i popcorn s pitím." Alya by příležitost zřejmě využila, ale Marinettin pohled naznačoval něco jiného.
„Nejsme žádní chudáci, abys nám musel platit popcorn! Ikdyž, bůhví co si o nás myslíš..." Kopla do kamínku znovu a hlasitě si povzdechla.
„Nechápu, proč jsi na mě zase hnusná, nic jsem ti neudělal!" Marinette jen protočila oči a Alya radši mlčela.
„Na tohle vážně nemám náladu!" Marinette šla zpátky a Alya nevěděla, co má dělat. Nakonec běžela za ní a já zase zůstal na ocet.

°Marinette°

„Nechápu, co na něm vidíš..." Zastěžuju si nahlas, když vím, že je za mnou Alya.
„O-On... Je jedinečný." Zasní se Alya a podívá se směrem, kde předtím byl Adrien.
„Takových jako je on, jsou tucty." Kopnu do patníku. Alya mě s překvapením pozoruje. Zřejmě jí udivuje moje chování. Vlastně se nic nestalo... Jen mi řekl, že mě miluje.
„Mari, ty to nechápeš, on je jen jeden takový..." Zasní se zase Alya. To mě přinutí zastavit.
„Nebuď pošetilá, podívej se na něho... Je to jen usoplený model. Chová se jako malé dítě! Ten není pro tebe, možná tak pro Chloé." Naštvu se. Alyi na tváři steče slza.
„Proč to říkáš, proč mi tak ubližuješ?!? Vždyť já ho miluju." Steče jich víc. Alya pár utře, náladu jí to však nespraví.
„Ale on má zálusk jen na bohatý princezny, pochop Alyo." Tohle byla ta největší lež, co jsem kdy řekla... Alya mé kecy zřejmě nemohla vystát, proto mi vrazila velkou facku a s brekem utekla pryč. Možná to bylo ode mě až moc tvrdé, ale vztek udělá vždy své... Otázkou je jestli je to vůbec dobře.

°Adrien°

Snažil jsem se dovolat Marinette- marně. Vždycky to nechala zvonit a já se o ní chvílemi i bál. Tak po hodině mi však zavolala sama.
„Co potřebuješ?" Řekla do telefonu místo pozdravu.
„Ahoj... Chtěl jsem si s tebou promluvit o tom... Však ty víš o čem." Chodil jsem po pokoji sem a tam a měl pocit, že mě Marinette vůbec neposlouchá.
„Ale já teď nemám čas a ani chuť si s tebou povídat... A navíc, není o čem mluvit." Povzdechla si.
„Já myslím, že je. Chápu, nechceš se mnou mluvit... Víš moc dobře, jak by naše láska mohla Alyi ublížit. I tak tě žádám o jedno, o jednu hloupou odpověď: Miluješ mě?" Posadil jsem se a čekal na odpověď Marinette.
„Na to ale odpovědět neznám sama a ani jí znát nechci..."Položila to. Chvíli jsem přemýšlel, zda by mě opravdu mohla ona milovat. Dospěl jsem k názoru že... Tohle se prostě nedá vypřemýšlet!