°Alya°

Stála jsem tam a nevěděla co říct. Je to má kamarádka, nemůžu se na ní kvůli tomu zlobit... Měla bych jí to přát. Má vlastně pravdu, je to Adrien Agreste! Já ho vůbec neznám, jen z blbých časopisů...
„Přeji vám to... Chtěla jsem ti říct, že už nemiluju Adriena, ale Nina. Neřekla jsem ti to, protože mi to nepřišlo důležité. No, jak tak vidím, důležité to bylo..." Obejmula jsem jí. Po tváři jí stekla slza štěstí.
„Alyo... Já tě asi miluju. Udělal jsem s Marinette chybu, vážně. Tím tě samozřejmě nechci urazit Mari." Mrknul na ní. S pocitem dobrého úsudku jsem šla domů. Marinette však za mnou přiběhla ještě dřív, než jsem se stačila vypařit.
„Díky Alyo... Nechceš doprovodit domů?" Obejmula mě. Odmítla jsem jí, protože jsem neměla náladu si s ní povídat. Chtěla jsem, aby byla šťastná... Ale nemyslela jsem na sebe.

Co čekáte, že teď nastane? Někdo by řekl, že konec ale... Tak to není 😀☺

°Alya°

Dnešním dnem je mi 20 let. Jsem tak nadšená... Navíc, jsem starší jak Nino, protože tomu bude až za 7 měsíců 20. Adrienovi a Marinette už bylo dávno 20, koupili si za peníze Adriena dům a bydlí spolu. Otázkou je, jestli vůbec šťastně. Adrien musel začít modeling na plný úvazek, aby se vůbec uživil. Marinette si plní sen a šije pro Gabriela Agresta. Já jsem se stala žurnalistkou, hlavně okolo módy. Nino se chce uchytit v hudbě, zatím však dělá jen brigády a remixuje hudbu...
„Alyo, posloucháš mě vůbec?" Najednou jsem zaslechla hlas Marinette. Tak moc jsem se zamyslela, že jsem ani nezaregistrovala Marinettin hlas.
„To víš, že ano." Usmála jsem se nervózně.
„Tak mi řekni, o čem jsem před chvílí mluvila." Mlčela jsem. Marinette jen protočila oči „Jsem zoufalá... Nemám se komu vypovídat, nemám si doma s kým popovídat... Jsem sama a vlastně s ním. Nechodí domů, někdy až pozdě večer a já mám o něho strach! Nikdy mi neřekne, co v noci dělá, kde je nebo s kým. Nehnu se ani z domu, nemůžu spát a to jen proto, protože čekám na něj... Když s ním mluvím, neodpovídá, pořád někomu volá a domlouvá si schůzky. Je jiný než býval a rozhodně mi nepřispívá k tomu všemu, že mě absolutně neposloucháš!" Povzdechla si. Než jsem stačila něco říct, přišel Nino se spoustou tašek jídla.
„Lásko, všechno nejlepší! Kdy přijde Adrien, Marinette?" Zeptal se Nino a chystal občerstvení. Pak se ke mě přiblížil a políbil mě.
„To já nevím Nino, můžeš mu zkusit zavolat, mě to totiž nebere..." Marinette zněla tak zoufale. Nino to spozoroval a dál se neptal... Někdo zazvonil a já otevřela. Byl to Adrien s veselou náladou.
„Všechno nejlepší, Alyo." Dal mi pusu na obě líčka a posadil se vedle Marinette.
„Ahoj Adriene, co si dáš?" Ozval se Nino z kuchyně. Adrien hned šel za ním a nás dvě nechal o samotě.
„No vidíš to?!? Ani mě nepozdraví, nedá pusu..." Stěžovala si pořád. Štvala mě, ale chápala jsem jí. Má to moc těžké... Najednou se všude zhaslo a já věděla, že přijde čas na dort.
„Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milá Alyo, hodně štěstí zdraví." Začali zpívat. Já sfoukla těch 20 svíček, nic si však nepřála. Je mi 20, už nejsem žádná malá holka, co na tohle věří!
„Ten zpěv byl sice trochu falešný, ale i tak děkuji." Zasmáli jsme se všichni.
„Půjdu ten dort nakrájet, kdo jde se mnou?" Zeptala se Marinette. Nino šel ochotně za ní.
„Tak co ty a Marinette?" Začala jsem konverzaci mezi mnou a Adrienem.
„Coby? Máme se dobře, je nám krásně." Adrien si sednul na sedačku.
„Marinette říkala ale něco jiného..." Sedla jsem si za ním.
„Neřeš to, Alyo." Poplácal mě Adrien po zádech.
„Je to má kamarádka, musím to řešit!" Nedala jsem se.
„Prosím, neřeš to." Řekl a naše konverzace skončila.

Zahajte famfáry!!!
Tamtaratamtaratamtaradááá
Jak se vám to zatím líbí? No... Jdeme psát další kapitolu 😀

🐱Nell🐞