°Marinette°

Čas byl rychlejší než voda a já zase cítila ten svěží jarní déšť. Jen jsem tak seděla na balkoně a poslouchala déšť. Najednou uslyším klepat ze zdola. Zvednu se a sejdu dolů za klepajícím.
„Ahoj kočko." Pozdraví Alya a obejme mě.
„Tak co, připravena na dnešní přespávačku?" Řeknu vesele a zavřu okno.
„Ani nevíš, jak... Ale trochu se bojím. Adrien se mnou bude chtít určitě mluvit, ale to já psychicky nezvládnu... Ach jo, tak moc bych chtěla být jako ty." Povzdechne si. Vezmu všechny věci, co drží a položím je vedle své skříně.
„Nemáš se čeho bát. Adrien a Nino říkali, že tu budou tak za 2 hodiny, do té doby tě naučím s ním normálně mluvit." Drcla jsem jí do ramene. Ona jen poslušně přikývla a já se pustila do práce.

°Za dvě hodiny, Adrien°

Od toho ledna bylo vše jinak. Marinette se začala hodně bavit s Ninem, Alya se snažila bavit se mnou, ikdyž jí to moc nešlo a já a Marinette jsme se spolu bavili minimálně. Stali jsme se čtyřčlenná parta, plná zamilovaných trojúhelníku, ne-li čtverců...
Dnes jsme měli přespávat u Marinette. To je poprvé, co celá naše parta bude u někoho spát...
Zazvonil jsem na dveře a otevřela mi Alya.
„Ahoj Adriene." Řekla kupodivu v klidu.
„Ahoj." Pozdravil jsem a šel nahoru. O Nina jsem se nestaral... Myslím, že má velký zálusk na Alyu, proto ho nechávám s ní samotného.
„Ahoj." Pozdravila Marinette a chystala dál na stolek v jejím pokoji jídlo.
„Ahoj, květinko." Přišel jsem k ní a dal jí kytku, co jsem pro ní schovával za zády.
„Emm... Díky." Poděkovala a dala jí tak, aby jí Alya neviděla.
„Tohle je trochu zbytečné, nemyslíš? Nemyslím si, že by jí vadila kytka pro hostitelku..." Protočil jsem oči.
„Tady nejde o Alyu, ale o mě." Vzala si brambůrek a šla dolů za Ninem. Po odchodu Marinette za mnou došla Alya.
„Jak dlouho tady jsi?" Zeptal jsem se. Chtěl jsem nějak začít konverzaci, abych viděl, jestli už Alya doopravdu nekoktá.
„Ani nevím... Všechno to uběhlo tak rychle, že jsem nestihla ani zaregistrovat jednu minutu." Zasmála se Alya. Bylo vidět, že je velmi nervózní. Za pár minut přišel Nino i Marinette. Nejdřív jsme hráli nějaké ty hry, pak se najedli a skoukli dva filmy. U nich holky usly a já s Ninem jsme šli na balkon.
„Víš, musím ti něco říct, ale slib, že se nebudeš zlobit." Nino byl docela nervózní.
„Slibuju." Usmál jsem se na něj.
„N-No... Víš... Já jsem se zamiloval, ale ne jen tak do někoho..." Zněl tajemně. Popravdě, začínalo mi to vadit. Prostě ať to řekne a nechodí kolem horké kaše!
„No? A do koho?" Začínal jsem být netrpělivý. I přes to jsem se usmál, aby si nemyslel, že jsem naštvaný... Protože jak znám Nina, potom by mi to neřekl.
„D-Do... Do Marinette." Zakoktal. Úsměv mi klesl a já cítil, jak se mi na pár kousků rozpadá srdce. Jsem si 100% jistý, že ho Marinette neodmítne, bude chtít, aby s ní chodil, pak budou mít děti a nakonec spolu umřou!
„V-Vážně?! Tak to je s-skvělá zpráva." Řekl jsem místo toho, abych mu řekl svůj opravdový názor.
„Kámo, fakt dík! Myslel jsem, že budeš naštvaný, ale ty jsi v pohodě! Jsi ten nejlepší kámoš! Neměli bychom už jít spát?" Objímal mě radostí Nino.
„Měli, ale já ještě zavolám otci, aby se o mě nebál, tak dobrou, brácho." Poplácal jsem ho po zádech. Pak odešel a já místo volání otci přemýšlel. Třeba s ním Marinette bude šťastná... Třeba ne. Jediné co 100% vím je, že se mnou by šťastná kvůli Alyi nebyla.
„Neruším?" Ozval se dívčí hlas. Nevěděl jsem, jestli je to na mě. Otočil jsem se a...