Harry se unaveně posadil na židli, do lavice na poslední hodinu toho dne. Lektvary. Bylo to bolestné. Všechno na něj křičelo. Učebnice, sešit, poznámky. Výklad se prolínal s jeho vzpomínkami. A to vše i přesto, že byl v úplně jiné škole a nic v ní Bradavice opravdu nepřipomínalo. Cítil se vysosaný. Sice se mu podařilo se vyhrabat na nohy za vydatné pomoci Draca Malfoye, ale víc nedokázal. Už uplynuly dva roky a Harry cítil stejně.

Severus mu chyběl jako přítel, jako milenec, jako půlka jeho duše. Když byl naživu, nesnášel ty jeho sarkastické poznámky a věčně špatnou náladu, ale teď mu to chybělo. Občas jej napadalo, co si asi Severus o jeho chování musí myslet. Sám Harry si připadal jako dítě. A když byl opilý a sklíčený samotou, zkusil si představit sebe sama v náručí někoho jiného. Jenže to nešlo. Většinou se pak hned dostal do deprese. Takže s tím přestal. S pitím. S hledáním lásky. Se vším ve svém životě.

Když dorazil profesor, snažil se soustředit. Ale skončil jako obvykle s myšlenkami jinde...

Harry si podpíral bradu a snažil se neusnout nad nudným výkladem profesora lektvarů na akademii bystrozorů. Ten chlap byl pěkný, nosil se jako Zlatoslav Lockhart a hloupý byl nejspíš stejně. Na začátku roku se snažil Harrymu vlísat do přízně a když neuspěl, spíše si ho nevšímal. Harry to oceňoval. Zíral na koruny stromů a na ptáky, kteří si v té koruně hráli na honěnou. Když se ozvala rána, Harry měl pocit, že třídu zasáhlo zemětřesení. Rychle se narovnal a zvedl oči ke svému rozzuřenému profesorovi lektvarů, stojícím přímo u jeho lavice, do které zjevně chvíli před tím i udeřil. Muž byl zjevně rozčílený na nejvyšší možnou míru a vrčel: "Pane Pottere! Co takhle dávat pozor?! Nad čím jste to zrovna přemýšlel? Podělte se s třídou!" a výmluvným gestem ukázal k tabuli. Harry přimhouřil oči, ale zvedl se: "Rád se podělím pane. Přemýšlel jsem..." vykročil Harry z lavice a šel před tabuli, prstem si poklepávaje na bradu, jako kdyby skutečně uvažoval. V mžiku se rozhodl, že se z té třídy klidně nechá vyhodit a na celé bystrozorství se vykašle. Stejně už ho ty věčné boje nebavili. Chtěl klid. Chtěl se věnovat sám sobě a pokusit se postavit pořádně na nohy. Ušklíbl se, jelikož si byl jist, že zrovna toto by mu Severus schválil: "Přemýšlel jsem, že tak nudného patrona jsem ještě nepotkal!". Oči zabodl do profesora: "Víte, mě lektvary učil jeden z nějlepších lektvarových mistrů na světě a mezi ty, vy zjevně nepatříte!". Třída zahučela.: "Nemusel jste ho mít rád. Většina lidí jej nenáviděla. A on se o to nestaral. Chtěl nás něco naučit. A navíc při jeho hodině nikdo neusnul! A to by jste tam slyšel špendlík spadnout..." Profesor jen naprázdno otevíral pusu a pak zavrčel: "Ven! A už se sem nikdy neobtěžujte!". Harry se posměšně usmál, došel si pro věci. Ve dveřích se otočil a poslal profesorovi vzdušnou pusu. Ozval se chichot ostatních studentů a Harry se vytratil. Než došel na konec chodby, zazvonilo a za ním se vyhrnul i zbytek.

Ron jej doběhl a drcnul do něj: "Je ti jasný, že končíš kámo? Ty lektvary jsi potřeboval. Je to povinný předmět." Harry si prohlédl svoje prsty: "Hele Rone. Už jsem stejně unavený. Vím, že jsme o tom snili, ale tehdy jsem nevěděl, co nás čeká." spolu vešli do šatny, kde u parapetu stála skupina holek a pár kluků a vášnivě o něčem debatovali, div z toho okna někdo nevypadl. Harry se zamračil. Ze skříňky si do brašny začal házet všechny svoje věci a Ron vydechl potichu: "Je to kvůli němu viď?" Harry potřásl hlavou a pak se otočil za zvukem pištění: "Co se tam děje proboha?" nacpal se k nim Ron. Když se otočil, byl bílý jako stěna: "Je tam Draco Malfoy!" Harry se uculil. Upravil se, vzal si kabát a na záda si hodil batoh s věcmi. "Čeká na mě. Je to Severusův kmotřenec Rone..." zarazil Ronovo myšlení v zárodku a zamával mu.

Když vyšel ven, zamířil si to rovnou k elegantně oblečenému muži. Šel najisto, i když mu neviděl do tváře, ale očima si jej prohlédl. Harry uvažoval, kam Draco poslal svůj pověstný šarm a vkus... Vypadal, jako kdyby jej někdo vzal z románu z druhé poloviny osmnáctého století. Otevřel pusu, když stanul něj a muž se otočil. Harry zamrkal, když ucítil v hrudi nůž. Slyšel výkřiky za sebou a zmohl se jen na prosté: "Proč?", než se sesunul na zem. Mladý muž zavřel oči a přemístil se, nechávaje tak krvácejícího Harryho v bezvědomí na ulici samotného...

Druhý den na to v celém kouzelnickém Londýně visely plakáty s nabídkou odměny tomu, kdo ví, kde se skrývá Draco Malfoy. Denní Věštec se dohadoval o Harryho stavu a Harryho nejbližší seděli u Svatého munga čekaje na doktora...

Zaujala jsem Vás? Pevně v to doufám, protože i když postavy budou opravdu extrémní OOC a jde o svět AU, tak půjde o příběh s láskou, která překoná i hrob. Hoďte mi komentík, ať nemám pocit, že to píšu pro sebe a mám nějakou motivaci vydávat kapitoly častěji!