ALTERNATIVNÍ KONEC Č. 4, část 1

Autor:  JanaJana374

XXX 

Týden. Tak dlouho Severusovi trvalo než se rozhodl, co udělá s Potterovou pozvánkou na svatbu.

Vlastně neměl ani nad čím přemýšlet. On věděl, co chce udělat, už ve chvíli, kdy mu ta pozvánka přišla, ale nějaká jeho část, nejspíše ta, která se ještě nevzpamatovala z války, proti jeho rozhodnutí protestovala. Něco v něm ho neustále přesvědčovalo, aby se ujistil, že Potter bude v dobrých rukou.

K čertu s tím! Proč by ho mělo zajímat, jak na tom Potter bude? On už svou úlohu splnil! Kluk vyhrál válku, zachránil svět a Severus mohl konečně žít dle svého uvážení. Co mu je po tom, koho si bere a jestli bude šťastný?

Jenomže se mu opět připomenula ta slova. Ta, která Potter pronesl střízlivý a ve vší vážnosti. Ta, která Severus tak rázně odmítl, protože Potter prostě nebyl tím, co hledal. Byl vším, jen ne tím, co by mohl chtít.

Ale...bylo to opravdu tak? Nebo celou dobu lhal sám sobě?

Pohlédl na pozvánku a pak ji jednoduchým kouzlem spálil na popel. Nebude ze sebe dělat šaška, aby přijal pozvání na Potterovu svatbu. Potter měl svůj život a on zase svůj a tak to bylo správné.

~~~

Přestal odebírat Věštce a zakázal si veškeré myšlenky na toho šílence. A bylo mu dobře. V den, kdy se konala Potterova svatba si symbolicky dal sklenku vína a udělal za minulostí pomyslnou, tlustou čáru. To se tedy alespoň domníval.

První týden, druhý týden i třetí týden uplynul a Severus téměř zapomněl na nějakého Pottera i na jeho svatbu. Občas, při chvílích dočasné slabosti, si vybavil jejich poslední rozhovor, ale vždy ho velmi rychle vypudil ze své mysli.

Toho rána měl mít původně volno, aby si sehnal některé vzácné lektvarové přísady. Zrovna se chystal vyrazit, když plameny v krbu zezelenaly a vyletěl z nich kus pergamenu. Lehce ho ještě v letu zachytil a přečetl si krátkou zprávu.

Severusi, okamžitě se dostav do mé kanceláře. Grant

Přísady budou muset počkat. Moore by si ho nepozval bezdůvodně, takže mají nejspíše nový případ.

Jakmile vstoupil do kanceláře, pokusil se o něj infarkt. Kromě superintendenta Moora byly v místnosti další tři osoby. Ryan, který byl povýšen na seržanta a zastával tak Grantovu původní pozici, Severuse svou přítomností nepřekvapil, ovšem Grangerová a Pastorek už ano.

„Severusi, děkuji, že jsi tak rychle dorazil. Sedni si," pronesl Grant vážně a Snape měl opravdu špatný pocit. Přítomnost kohokoliv z Británie se mu nezamlouvala, ovšem stále to bylo snesitelné. Hlavně, že nedorazil Potter.

„Pan ministr a paní Wealeyová nás přišli požádat o pomoc s přísně utajeným případem, který však má nejvyšší prioritu. Oba se domnívají, že k úspěšnému vyřešení jsi klíčem právě ty, Severusi," vysvětlil Moore a Snape posměšně nadzvedl obočí. Ne, že by si nebyl vědom svých kvalit, ale opravdu je britské ministerstvo tak zoufalé, že potřebuje zrovna jeho?

„O co jde?" zeptal se líně a zvažoval, jak se budou tvářit, když se rozhodne odmítnout spolupráci.

„O Harryho, pane," ozvala se Grangerová. Nebo teda vlastně Weasleyová.

„Co prosím?" Severus doufal, že se přeslechl.

„Jedná se o Harryho Pottera, pane Snape," odpověděl místo Hermiony Pastorek.

Snapeovo rozhodnutí odmítnout bylo pryč, aniž by tušil proč. Stačilo jen slyšet, že se jedná o Pottera a ta část jeho nitra, kterou se neustále snažil utišit se ozvala a převzala kontrolu nad jeho chováním.

„Do čeho se Potter namočil tentokrát?"

Pastorek pokynul Hermioně a ona se ujala vysvětlování.

„V době, kdy byl Harry tady u vás, se někdo vloupal jak do jeho kanceláře, tak do jeho domu. Bylo nám jasné, že se musí jednat o někoho velice zkušeného, protože není jednoduché prolomit Harryho ochranná kouzla. Když se Harry vrátil, nebyl zrovna v nejlepším rozpoložení, ale to vám je nejspíše jasné," zabodla do Severuse pohled mladá žena. Nebyla v něm výčitka, jen oznámení, že ví o jejich posledním rozhovoru. Snape lehce přikývl, aby jí dal najevo, že rozumí.

„Nedlouho po návratu se však Harryho chování změnilo. Byl přespříliš klidný, řekla bych, že chvílemi až apatický. Pak vyšlo najevo, že má přítele. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby to však nevypadalo, že toho muže poslouchá na slovo a jeho práce se nezačala výrazně zhoršovat. Kvůli jeho chybám nastalo několik případů, kdy nám smrtijedi unikli a Harry to vždy svedl na únavu. Po domluvě s ministrem jsem vám poslala tu pozvánku na Harryho svatbu. Domnívala jsem se, že jste natolik zkušený, abyste odhalil, jestli se s Harrym něco děje," vysvětlovala Hermiona a sledovala jak se měnil výraz ve Snapeově tváři.

„To vy? Můžete mi říct, jak vás mohlo napadnout, že bych přijel? To jste nemohla napsat normální zprávu?" vyčetl jí Severus a v jeho hlas byl slyšet skrytý vztek.

„Nejsme si jisti, zda nemáme nepřátele i na ministerstvu, pane Snape. Paní Weasleyová trvala na tom, že vy jste odborník a musíme vás kontaktovat," vložil se do toho Pastorek. „Svatební pozvánka byl můj nápad. Očekával jsem, že vytušíte skrytý význam, když jsem tam napsal, že svatba se bude konat v Godrikově dole."

Severus si uvědomil, že se ani nepodíval na místo konání. Byl natolik přesvědčen, že se jedná o nějakou Potterovu past, že si ničeho nevšiml.

„To už není důležité, pane ministře. Podstatné je, že naše podezření se potvrdilo, Harry byl ovlivněn. Po svatbě odjeli na údajné líbánky, měli se vracet už před týdnem, ale nevrátili a Harry o sobě ani nedal vědět. Byla jsem u něj doma a krom interiéru zničeného bojem, jsem nalezla něco jiného," promluvila opět Hermiona. „A proto jsme zde," dodala a vytáhla z kapsy flakón, ve kterém se líně převalovala fialová mlha.

„Hmotná vzpomínka?" udiveně vydechl Snape. Uchovaná vzpomínka, kterou si lze prohlédnout bez použití myslánky. Bylo jen málo kouzelníků, kteří by něco takového dokázali.

„Přesně tak. Je to Harryho vzpomínka, která mnohé vysvětluje. Harry se naučil své vzpomínky takto uchovávat, aby si mohl znovu procházet výslechy. Byla to jedna z mála věcí, na které byl opravdu hrdý," usmála se Hermiona a vytáhla z flakónu zátku. Fialová mlha zavířila a vzápětí již sledovali vzpomínku, kterou jim Potter zanechal.

Pohledem zkoumal místnost, ve které se nacházel. Byl to obývací pokoj v jeho domě. Chtěl se pohnout, ale něco mu v tom bránilo. Podíval se na své tělo a zjistil, že nohy i ruce má přivázané k židli. V jeho zorném poli se objevil pohyb. Okamžitě zvedl hlavu a setkal se s pohledem na mladíka, ne o moc staršího než byl on sám. Byl mu povědomý. Ano, famfrpál! Byl to hráč famfrpálu!

„Vedoucí bystrozor Potter je opravdu tak dobrý, jak se o něm říká," pronesl chraplavým hlasem a s úšklebkem si hrál s Harryho hůlkou. „Trvalo více než dva roky, než jsem se k tobě dostal a nemít dostatek přátel, zřejmě by to trvalo ještě déle. Dovol, abych se představil. Jmenuji se Joshua Yaxley, ale nejspíše mě budeš znát jako Davida Taylora."

Taylor se posadil do křesla proti Harrymu a pokračoval ve svém monologu.

„Jistě tě zajímá, co po tobě chci. Je to jednoduché, staneš se klíčem k tomu, aby se smrtijedi mohli znovu semknout a pomstít porážku našeho pána. Ale no tak, netvař se tak vyděšeně. Tobě se nic nestane, to se nemusíš bát," usmíval se na Harryho a sáhl do kapsy pláště, odkud vytáhl dvě lahvičky s lektvary.

„Tenhle dost dobře znáš, že ano? Sice nechutná zrovna nejlépe, ale účelu poslouží. Naštěstí mám neomezený přístup k tvým vlasům, takže se vyhnu jakýmkoliv problémům. Cože? Že mi to neprojde? Nebuď směšný, Harry. Všichni vidí, jak špatně na tom od svého návratu jsi, rozhodně si ničeho nevšimnou. I když," podepřel si hlavu, „docela by mě zajímalo, co tě tak rozhodilo? Že by nějaký tajný milenec? Nebo jsi snad podělal svůj úkol? Třeba mi to později, až budeš moct mluvit, řekneš. Teď ti povím, co je zač ten druhý lektvar. Je to unikátní lektvar, který působí téměř stejně jako staré dobré imperium, jen s tím rozdílem, že se jeho účinek nedá nijak zrušit. Neexistuje žádný protilék nebo kouzlo, které by tě mohlo spasit. Jakmile po pár dnech začne účinkovat, budeš v mojí moci až do smrti. A určitě neuhádneš, kdo ten lektvar vytvořil! Je to jeden z lektvarů z dílny Severuse Snapea. Asi si myslel, že když ten recept schoval u bradavické ředitelky, tak ho nikdo neobjeví. Zjevně není tak chytrý, jak jsem se domníval. Alespoň, že na lektvary byl ten zrádce dobrý."

Harry zaškubal přivázanýma rukama ve snaze se uvolnit, ale jeho snaha byla marná.

„Nevztekej se, Harry, stejně ti to nepomůže. Měl by ses smířit s tím, že hrdina kouzelnického světa bude do konce života mým věrným společníkem," rozchechtal se Taylor smíchem šílence.

Vzpomínka skončila a všichni své pohledy upírali na Severuse, který na okamžik pozbyl schopnost mluvit.