V linku je písnička, u které jsem psala tento díl. Jestli chcete, pusťte si ji ke čtení! Je krásná ♥

______________________________________

Dalšího dne chlapce nic nevzbudilo. Do noci, nebo snad brzkých ranních hodin stáli u zdi za světla louče a ryli svá jména do kamene.

Nevstali ani při zvuku otvírajících se bran, ale koho by to zajímalo. Nyní truchlili. Celou noc ryli do chladných zdí již známého Labyrintu, ledový pot jim stékal po tvářích a svůj stesk po mladém a nevinném chlapci zapíjeli hořlavou tekutinou. Vypili více, než by měli, a aniž by tušili, nápoj s lehkým douškem alkoholu jim po pár lahvích rozvázal jazyky.
Když se první z nich, Minho probudil, cítil se, jako by mu někdo do hlavy sypal ostré střípky. Mohlo to být z nevyspání, ale po pár mžiků oka zjistil, že si vůbec nic nepamatuje. Vteřinu podezíral někoho z chlapců, že mu opět vymyli mozek, ale to nebylo možné. Všichni byli na jedné vlně a to nepochybně. Potichu se zvedl ze země, kde nejspíš všichni nad ránem usnuli vyčerpáním. Když se rozhlédl, zjistil, že kolem něj leží i ostatní chlapci spící jak dřevo. Byli vysíleni. To ano..

Se steskem se naposledy podíval na zeď, kde se vyjímaly jejich jména. Zahnal naň veškeré své myšlenky a raději šel dělat něco užitečného na Placu.

Ostatní chlapci se postupně budili až do posledního. Neměli moc co dělat. Asi by právě jak minulý měsíc prováděli Bažu po Place, ale Christopher jim bohužel svým způsobem práci zjednodušil. Jediný co mohli dělat, bylo čekat, až se znovu za měsíc otevře klec a vydá jim nové poklady.  
Společně se shodli, že budou pravidelně svolávat rady, jako minulý den Newt. Přišlo jim to vhodné. Každá rada bude chvíle, kdy se bavit o problémech a společně hledat jejich řešení. Pokud se zrovna rada nekoná, není pravý čas řešit jakékoliv problémy. Přes celý den se budou moct chovat vesele, nelámat si hlavu a sbližovat se. Až se svolá rada, sundají své veselé masky a nasadí vážný pohled.

Hned ten den navečer svolali první oficiální radu. Řešili klec.
Klec se nevrací každý večer k tvůrcům, aby jim připravili čerstvé jídlo a oblečení. Ba naopak, brzy zjistili, že sáčky s jídlem nejsou pouze na okrasu. Už si nemohli dovolit spořádat kolik se toho do nich jenom vešlo. Začali hladovět. Jídlo pečlivě dělili po troškách. Tahle ale nemohlo pokračovat. Jestli jejich domněnka je správná, a klec přiveze jídlo až za měsíc s novým bažantem, umřeli by hlady. Budou si tedy muset opařit vlastní jídlo.

  Hned druhý den časně zrána před otevírání bran, se rozdělili práce. Někteří ryli suchou trávu, aby se pokusili vytvořit pole k zorání a pěstování. Jiní vyráběli nádoby z hlíny u jezírka, které vypalovali na ohništi, a další jimi z jezírka nosili vodu na čerstvou půdu, aby ji zavlažili.
Newt vytáhl jeden z mnoha čistých papírů, které schovával a perem na ně psal - semena, maso, zápalky, pila.. až na konec napsal osudné slovo - lidi. Papír vhodili do klece a doufali, že se třeba snad spustí, přijde k tvůrcům a oni se nad nimi smilují, aby nezemřeli hlady, když už je tady zavřeli.
Ba opravdu. Jen co se druhého dne otevíraly brány, přidalo se k nim i houkání klece. Klec se musela vrátit k tvůrcům v noci, když spali.  

Klec otvírali s váháním. Otvírali ji milimetr po milimetru, aby snad nebyli příliš zklamaní, až bude prázdná.

Oči se jim rozšířili a zorničky na maximum, že ani duhovky nebyly vidět. Klec byla plná. Dva skočili do klece a podávali zabalené věci chlapům nahoře. Newt každou věc rozbalil, a vyškrtával ze seznamu. Bylo tam všechno. Úplně všechno co na papír sepsali, ba dokonce i něco navíc. Jen jedna jediná věc zůstala nezaškrtnuta. Žádná ruka na pomoc se neobjevila. Přijde tedy za měsíc.

Uběhly dva týdny. Jejich hospodaření se rozběhlo naplno. Nemuseli totiž čekat, až přijde jaro, jelikož na Place by stále příjemné počasí. Nikdy nebylo příliš horko, ani zima. Mohli si jít polonazí, či nabalení v teplém oblečení, ale stále jim bylo příjemně. Bylo to velice užitečné, protože těžká práce na poli a na stavbě byla velice namáhavá. První rostlinky už rostli. Začali stavět velké ohrady pro dobytek. Sice nevěděli, kde by se vzal, ale věřili, že i k tomu se dopracují. Dokonce začali stavět svou pevnost. S oblibou ji nazývali Dvorem. Nejspíše už se tak bude jmenovat navždy. Základy budovy byly kamenné. Dále už pokračovala dřevem. Vestavěli do ní sprchy a začali konstrukci druhého patra. To bude plné pokojů. Udělali jich mnohem více, než kolik jich právě je, jelikož pokud budou Bažové přibývat, budou je muset někde ubytovat. Vedle Dvora se připravila stavba jídelny, kterou do budoucna spojí s kuchyní, aby mohli v poklidu jíst. Okolo Dvora se rozvinula dlažba, o kterou si napsali tvůrcům.
Plac byl najednou krásnějším. Všechno bylo rozvrhnuto dokonale. V jednom rohu Placu stáli ohrady, v druhém se táhli pole, ve třetím byl jejich lesík Krchálek, a ve čtvrtém rohu jezírko. Jen Dvůr s jídelnou stáli téměř uprostřed Placu, aby k nim byl dobrý přístup.

Další dva týdny trvalo dokončit stavbu Dvora a jídelny. Už se pomalu blížil čas příjezdu klece s bažou, a proto večer svolali poradu.
Newt si odkašlal, čekal, až se chlapci zklidní, aby mohli začít.
"Takže vy plopáci, za dva dny nám přijede klec." zahučel a ostatní si jako na povel začali šuškat.
"Myslíš, že opravdu přijde nový baža?" otázal se Minho, protože se stále pořádně nevzpamatoval z nedávné ztráty, ačkoliv to byl téměř měsíc.

"Věřím v to. Je čas, kdy nám bude každá ruka dobrá," pousmál se, "každopádně se mnou asi budete všichni plně souhlasit, když řeknu, že nového bažanta budeme hlídat jak oko v hlavě. Nechceme, a ani si nemůžeme dovolit další ztráty." všichni na souhlas něco zamumlali pod vousy.

"Ale i tak," zvedl se Alby,"měli bychom udělat nějaká opatření, nedá se jim věřit. Přes den se dá hlídat lehce, ale v noci?" Alby vypadal zamyšleně.
"Pokračuj." vybídl ho Newt.

"Za slunce není těžké, mít bažanta na očích, ale v noci spíme, a věřím, že kdyby chtěl utéct, byl by schopen udělat cokoliv. Nemůžeme si hrát přeci na hlídače a střídat se v noci na hlídkách, aby jsme ho hlídali." dokončil. Jeho obličej byl zamračený a na čele se i přes jeho mladý věk rýsovala tenká vráska.
"Příteli, přehlížíš důležitý fakt, a to, že brány jsou přes noc zavřené."
"Uhh, to máš naprostou pravdu, ale přece jen. Mohl by se pokusit o něco jiného, třeba zmaření naší práce, nebo.." slova Alby nedokončil. Raději je spolkl, protože doufal, že i přes největší zoufalství, by se nikdo nikdy nepokusil někoho z nich zabít.

"Ah tak.."Newt pochopil starosti jeho přítele. I ostatní se tvářili rozrušeně. Přísahal by, že v jejich očích zahlédl se mihnout strach.

"V tom případě, by se měla zavést pravidla." rozhodlo se o řešení problému. Prvním bodem, byla hlídka. Nováček bude pod stálým dohledem, ale, když by se mu přeci jen povedlo utéct, prostě uprostřed práce se jen tak náhle rozběhnout a utíkat, nedá se nijak zastavit. Proto druhým bodem se stane "lapení".

Hned druhého rána se s otevřením bran sešli na jedné straně Placu, až u zdí. Závodili. Zjišťovali své maximum. Svou výdrž a rychlost, aby mohli urchlíka polapit. Předpokládali, že nováček nemá žádnou šanci. Bude oslaben z cesty klecí, a proto nebude mít ani dostatek sil jim utéct.
Zjistili, že nejlépe na tom je Minho s Newtem. Měli pro to veškeré předpoklady. Byli nejrychlejší. Dohodli se však, že pokud by se bažant dostal do brány, pronásledování skončí. Není třeba přijít o více životů.

Chlapci si libovali za svůj úžasný nápad. Netušili však, že tímto nevinným plánem dali vzniku prvním běžcům.

_______________________________________

Ahoj, velice se omlouvám, za nekonečnou neaktivitu, kterou jsem tu předvedla.
Mohla bych říct, že tento školní rok pro mne byl velmi namáhavý, ale to není omluva! :)
Ale jsem tu zpět a se mnou i nová část. Doufám, že se bude líbit, a vy se opět vrátíte ke čtení, protože s radostí oznamuji, že opět začnou části jen a jen přibývat! :3

Vaše Kájuška ♥