Byl večer,  ale nikdo z nich nemohl usnout. Všichni věděli,  že by nejspíš neměli ponocovat, protože bude brzký budíček, jenže byli natolik napnutí očekáváním, že slovo spánek jim nic neříkalo. Nevěděli jestli se to stane, nebo už takhle zůstanou. Jediný Newt se nestrachoval a usnul jako první a po něm už ostatní.

Je to tady. Ten příšerně známý zvuk, který je budí ještě dřív než se otevírají brány. Newt se poklidně zvedl a mířil si to ke kleci s ostatními v závěsu. Stejně jako minulý a předminulý měsíc otevřel dveře klece. Zase krabice a ustrašený človíček v rohu.
"Zvedni se. Neublížíme, pomůžeme. " promluvil Newt klidným hlasem a natáhl k novému chlapci ruku.
"Víš, nechci tě nějak děsit,  ale tvůj účes mi připomíná bažantí peří. Máš zvláštně namodralé vlasy." ušklíbl se a vylezl z klece. Galy s Albym novému pomohli.
"Tak pojď, Bažo. Někdo z nás tě tu provede." Newt hodil tázavý pohled na ostatní.
"Provedu, Pane!" zasalutoval usměvavě Galy a lehce chytil nováčka za zápěstí.
"Kde to jsem a co se mnou uděláte?! Vymazali jste mi mozek?!" vřískal jednu otázku za druhou.
"Tak za a. Kde jsi? Vítej na Place. Tohle je teď tvůj nový domov a budeš tu trávit veškerý svůj volný čas. A za b. Možná ti přijde divné, že si nic nepamatuješ, ale to všichni z nás. Na jméno si vzpomeneš. "
"Uh, dobře.." povolil nováček.
"A teď tě tu řádně provedu."
Galy novému Bažantovi důkladně vysvětloval, jak probíhal celý měsíc co tu již strávili i jak se vedlo Albymu.
Bylo už dost hodin a tak se přesunuli k bráně za ostatníma. Měla by se každou chvíli otevřít.
Bažant upadl na zem a promluvit.
"Christopher" to bylo jeho jméno. Newt ho popadl za ramena a pomohl mu vstát. Chvíli se vzpamatovával, tak ho chlapci podepřeli a dovedli ho pod střechu si sednout.
"Christopher. Ano, to je moje jméno.." šeptal stále dokola.
'Gratuluju, Bažo. Pojďme to oslavit!" usmál se Newt. Všichni se rozešli do lesa pro dříví,  jen Chrise nechali odpočívat. Když už byli všichni z dohledu, zvedl se. Chtěl se podívat, co se skrývá za zdmi. Proč se ta brána sama otevírá? Byl zvědavý. Jen nakukoval, ale vevnitř bylo šero,  takže nebylo nic vidět.
"Bažo!" slyšel volat jednoho z chlapců,  proto se rychle otočil a šel jinam, kdyby ho náhodou zahlédli. Vše bylo připraveno a mohlo se začít slavit. Sice jenom v pěti, ale i to bylo dost. Oheň plál a osvětloval velikou část Placu. V reálným světě musí být nejspíš zima, protože tma začíná brzy.
"Na." Chlapci si podávali z ruky do ruky nějakou láhev s nazlátlou tekutinou. Lahev se dostala ke Christianovi, který ne drobet napil. Tekutina ho zapálila v krku a pak cítil, jak mu stéká do těla. "Co to je?" Zeptal se s úšklebkem. "Galyho recept. Je to lepší než voda." mrkl na něj Minho a převzal si od něj pití.
Chlapci už byli trochu opilí, ale usoudili, že by i přes to měli jít zkontrolovat bránu.
Stáli a čekali,  kdy se začne chodbou plížit silný vítr a brána zaskřípá a zaklapne se.
Najednou Chris prudce vyrazil vpřed. Vběhl do brány a tryskem se vzdalovat zbylé čtveřici. Brány se v tu chvíli začali zavírat. Volali na něj aby se vrátil, ale on běžel dál. Na konci široké brány zastavil, otočil se na ně a hleděl Newtovi do očí. Pak zašeptal.
"Je to Labyrint." A brána se zaklapla.
Chlapci se zhroutili. Nikdy se neodvážili za bránu,  protože jich bylo málo a nevěděli,  co je tam čeká.  Minho dokonce spustil slzy, jelikož mu došlo, že jejich Bažu už nejspíš pravděpodobně nikdy neuvidí.
Pozdě v noci se všichni přesunuli na svá lůžka, ačkoli je ten incident nenechal spát,  bylo tu ještě něco jiného. Zvuky. Znělo to jako zvíře, ale tady si nikdo nemůže být ničím jistý..

____________________________________________________________"

Ahojky, další díl? Uvidíme, jak dlouho mi to každodenní přidávání vydrží :D
První pryč :( chudáček malej :3 já tak miluju vraždit :D
Tak podpořte! :) děkuju

Kájuška