Příšerné zvuky se táhly po celém Place až k jeho jemnému sluchu.
"Frasně!" Chlapec neměl rád, když ho snídaně vzbudí dřív, než se řádně vyspí. Chvíli se přemlouval, ale nakonec se pomalu šoural k vratům ke kleci. Taky by mu mohla snídaně vystydnou. Třeba je to nějaká dobrá čerstvá bábovka.

Když došel ke kleci, trochu sklesl. Necítil žádnou lahodnou vůni, takže jeho vstávání  mu teď přijde vniveč. 
Pomalu posunoval ruku k držadlům, aby aspoň něco zakousl. Otevřel, ale klec nebyla prázdná. Vždy v ní leželo čisté oblečení a tácek s jídlem. Dnes v ní místo toho leželi spousty kartonových krabic. Skočil dovnitř. Všechny krabice byly jen ledabyle pozavírané. Za jednou z nich leželo tělo.
Pomalu se přibližoval. Nebál se, ale totéž nemohl vědět i o druhé osobě. Dotkl se těla a nahmatal jeho pulz. Zdál se být živý, tak tělo vyzvedl do náruče a pokusil se ho opatrně vyhodit z klece.

Jasné bylo jedno - Je to chlapec. Je to zjevné. Jeho tmavá pokožka naznačovala nejspíš africký původ.
Nechal chlapce ležet na svém lůžku a vydal se zpět ke kleci prozkoumat, co jsou ty krabice zač. Otevíral jednu za druhou. V nějakých bylo oblečení, v jiných zase jídlo, které by mělo vydržet v igelitových pytlíčcích a v poslední nalezl nože. Už jen z pohledu jejich ostří zářilo. Jenže jeho napadla ta zrovna špatná myšlenka. Ta krvavá, která by se tmavému chlapci nelíbila. Nechtěl by tu zůstat sám. A neznamenalo by to pro něj nic dobrého.
Na zemi pak ležel jeden podlouhlý předmět, celý zabalený hedvábnou látkou. Odvázal stuhu a vytáhl ledovou čepel mačety.

Tělo se lehce pohlo. Už cítil, že chlapec není v žádném smrtelném nebezpečí, protože jeho dech byl klidný a tak i tep. Potom už ucítil jenom silné trhnutí, jak se jeho tělo zvedlo.
Zarazilo ho, že se chlapec nepokusil utéct. Jen stál a koukal do prázdna.
"Kde to jsem? a proč si nic nepamatuju?" Promluvil hlubokým hlasem. Skoro to vyznělo, jako by se bavil sám se sebou, jako by neměl o jeho přítomnosti ani tušení.
"Vítej na Place.." tmavý chlapec se k němu otočil. V očích strach?
"Jak jsem se sem dostal a proč si nic nepamatuju!"  jeho hlas byl hrubší. "Tak řekni! Co jsi mi udělal!" Vřískal na bezbranného hocha, který mu nemohl nabídnout odpovědi.
"Hej, uklidni se kámo. To je v pohodě." natáhl k němu ruku a lehce ho zatlačil dolů na znak, aby si sedl.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se tmavšího.
"J-já nevím." Plesk! obrovská facka mu dopadla na levou tvář.
"Zapni ten mozek!" lehce se zamračil světlejší.
"Tak?" "Alby.."
"Dobře. Těší mě Alby. Já jsem Newt. Vítej na Place."

______________________________________________________________________"

Takže hoj!
 Další díl zde! Doufám, že se vám to líbí, protože se nám to pomalu, ale jistě začíná rozjíždět! :D 
Jestli se vám díl líbil, prosím podpořte komentem nebo alespoň Voty. :3

Kájuška