Zaklepu na dveře mého starého domova. Po chvilce mi přijde otevřít mamka.

"Elizabeth! Zlatíčko tak moc jsi mi chyběla."mačká mě v objetí.

"Taky jsi mi chyběla mami."

"A kdopak je tvůj...kamarád?"

"Mami to je Woody. Můj snoubenec."

"Tvůj co?! Kdy ses mi to chystala říct?!"

"Nechtěla jsem ti to říkat do telefonu."pokrčím rameny.

"Dobrý den. Jsem Woody. Woody Harrelson."natáhne k ní ruku.

"Těší mě pane Harrelsone. Vítejte do rodiny."přijme mamka jeho ruku."Tak pojďte dovnitř. Nestůjte venku."Mamka nám ustoupí z cesty. Woody vezme naše zavazadla. Mamka jde do obýváku oznámit náš příchod.

"Nech je tady. Pak to odneseme ke mě."řeknu. Woody nechá zavazadla v chodbě, chytne mě za ruku a jdeme do obýváku. Sedí tam John(mamčin manžel), Ellen a její přítel. Zdravíme se a pak představuji Woodyho.

"To my už jsme se tady se Stevem vzali."řekne Ellen,když už sedíme. Zase se snaží být lepší než já.Haló já jsem Elizabeth Banks známá herečka.Nebudeš lepší než já Ellen víckrát už ne. Woody mě drží kolem pasu. Stále mám z jeho dotyků motýlky v břiše.

"My na to nijak nespěcháme."políbí mě na tvář. Usměji se na něj.

"Co kdyby jsme si dali oběd?"zeptá se mamka.

Všichni souhlasí.

                                **

"Bylo to výborné paní Rogersová."pochvalí Woody zdvořile.

"Na tom nebylo co zkazit."začervená se mamka.

"Tak už vím po kom to máš Elizabeth."řekne mým směrem Woody.

"Jsem celá po mamce."

"Celá ne. Tu paličatost a tvrdohlavost máš po otci."sklízí mamka nádobí ze stolu.

"Pomůžu ti s tím."řeknu a zvednu se. Seberu tři zbylé talíře a odcházím za mamkou do kuchyně.

"Líbí se mi."řekne mamka.

"Jo je skvělej."řeknu a kouknu na Woodyho. Zrovna si s Johnem povídá o nějakém basketbalovém zápase. Když vycítí můj pohled koukne mým směrem. Usměje se. Oplatím mu úsměv.

"Vybrala sis skvěle."

"Já vím."otočím se zpět k lince."Umyju to mami. "

"Nikdy ses do mytí nádobí nehrnula."

"Dospěla jsem."

"Já vím, že jo zlatíčko."políbí mě na spánek a odejde. Začnu mýt nádobí, když v tom mě někdo chytne za boky.

"Jdu ti pomoc."zašeptá mi Woody do ucha.

"Zvládla bych to."

"Nechtěl jsem tě tu nechat samotnou."

"Tak se chop utěrky."řeknu s úsměvem. Vezme si utěrku a začne utírat nádobí.

"Co kdyby jsme šli potom na zahradu?"zeptám se.

"Je to na tobě."

"Tak jo. Ukážu ti můj domeček na stromě. Budeš první koho tam vezmu. Ani mamka tam nesměla."

"Páni tak to mi bude ctí."usměje se.

Domyjeme nádobí a jdeme na zahradu. Vylezu po žebříku do mého domečku. Jako by se v něm nic nezměnilo. Všechno tam zůstalo. Beru do ruky sněžítko. To už je tak dávno. Ale přitom si to pamatuji jakoby to bylo včera. Slyším za sebou Woodyho.

"Bylo to tu větší."říkám se smíchem.

"To tumy jsi byla menší."řekne a posadí se na malý 'balkónek'. Nohy svěsí dólů. Počkat někde by to tu mělo být. Kam jsem to jen schovala? Kam jsem si schovávala věci? Do truhly! A bingo! Pořád tady je. Jednou jsem si ji sem schovala aby jí mamka nenašla.

Sednu si vedle Woodyho.

"Piješ červený?"zeptám se.

"Kde jsi ho vzala?"odpoví otázkou.

"Měla jsem ho tu schovaný před mamkou."

Odzátkuje flašku.

"Ty první."podá mi flašku.

"Hrdino."odfrknu si a napiju se. Je to hodně kyselí, ale svůj účel to plní. Stále je v tom alkohol. Musím se trošku ušklíbnout. Je to docela dost kyselé.

Podám mu flašku.

"Jestli mi po tom bude zle můžeš za to ty."řekne než se napije."Není to špatný."řekne nakonec.

"A ty jsi dělal drahoty."zasměju se.

"Taky jak dlouho to tu bylo? Deset let?"

"Hm to asi jo."zamyslím se.

Znovu se napije. Převezmu si od něj flašku.

"Elizabeth?!"zavolá mamka pod námi.

"Jsme nahoře mami."

"Něco jsem vám přinesla. Máš to v košíku."

"V košíku?"podivý se Woody. Pozvednu prst, vstanu a vytáhnu pomocí klady a provazu nahoru košík se sendviči, vínem, jahodami a bůhví čím ještě.

"Čekám na patent."zasměju se.

"Vždyť je to obyčejná kladka."zasměje se Woody.

"I tak se tomu dá říkat. Já tomu říkám skvělý vynález Elizabeth."

"To kecáš."

"Ne vážně jsem tomu tak říkala."

"Dlouhý název."Woody přejde ke mě a koukne co nám mamka poslala.

"To byl."přiznávám.

Najednou strčí ruku na dno a vytáhne tři zabalené kondomy.

"Tvoje mamka myslí fakt na všechno."

"Bože to je trapný."zčervenám jako rak.

"Aspoň neotěhotníš."

"To si teda věříš."položím košík na zem.

"Když jsi ta moje snoubenka."

"Nezapomeň, že je to jen jako."

"Škoda."

"Uděláme si piknik co ty na to?"

"Klidně."usměje se.

"Bez sexu!"

"Dělal jsem si srandu."

"Já vím."usměju se.