36.část
O necelý rok později.
Držím Louise v náručí a hlavou si k rameni tisknu telefon.
"Zlato vrátím se až za týden. Prodloužili nám tady natáčení."říká
Woody. Momentálně jsou někde v Riu či kde.
"Hm...Dobře..."odpovídám."No tak Loui nech my ty vlasy."
Zamotává mi svou ručičku do vlasů a pěkně mi za ně škube. Divím se, že mi nevyškubal už polovinu vlasů.
"Mami."Už se naučil nějaká slova."Tde je tata?"
"Tatínek pracuje zlatíčko. Ale neboj se brzo přijede.
"Liz budu muset končit. Miluju tě."
"Já tebe taky."řeknu do hluchého telefonu. No nic. Pokládám telefon na stůl.
"Dáme si sváču jo?"Posadím Louiho do dětkské židličky a dám před něj misku s nakrájeným ovocem.
Zazvoní mi mobil. Zvednu ho.
"Ahoj Elizabeth. Tady Johana. Mohla by jsi dnes přijet na to focení pro Elle?"
"Ahoj. Uhm...já nevím. Budu sebou moct vzít Louise takhle na rychlo hlídání neseženu."
"Samozřejmě. Vem ho sebou pohlídám ti ho. Tak ve čtyři."
"Děkuju. Dobře. Ahoj!"položím to. Najednou něco s ránou spadne na zem. Odskočín a kouknu se co to je.
Louise shodil misku s ovocem, takže se rozsypalo po podlaze.
"Louisi tohle se nedělá."pokárám ho a začnu to uklízet.
"Hovno!"vykřikne.
"Cože?"zvednu hlavu."Kdo tě to naučil?"
"To tata."usměje se.
"Táta dostane na zadek a ty taky jestli to budeš řikat."
"Nebludu mami. Nebludu."
"To jsem ráda."doklidím to, umyju si ruce a vezmu Louise do náruče. "Pojedeme pryč ano. Jenom na chvíli."
Pověsí se mi kolem krku. Jdu připravit nějaké věci pro Louise. Vezmu mu pár hraček. Všechno to dám do tašky a můžeme vyrazit.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro