Woodyho jsem poslala donů ať si odpočine. Doktoři pak ze mě vyndali všechny hadičky. Louise mi nechali na noc, prý ať si zvykám. Louis se vzbudil po Woodyho odchodu a pak zase usnul. Šla jsem si taky lehnout. Nenapočítala jsem ani do tří a už jsem spala.
00:38

Probouzí mě Louisův pláč. Zvedám se rozespale z postele. Beru ho do náruče a chvilku s ním chodím po pokoji než zase usne. Jdu si lehnout.
03:54

Opět mě probouzí pláč. Nakrmím ho zase s ním chvilku chodím po pokoji než opět usne. Jenomže on ne a ne usnout. Sedám si na kraj postele a pohupuju ho v náručí.

"Prosímtě spi už."

Zase s ním začnu přecházet po pokoji.

"Tak tohle ti připomenu. Počkej až budeš starší taky tě budu chodit budit."začnu mu vyhrožovat.

Pořád na mě kouká pak udělá jakousi grimasu a vypadá to jakoby se usmíval.

"No jen se směj. Já už jsem z toho opravdu zmagořila."

Pak ucítím né zrovna vábnou vůni. Položím ho na přebalovací pult a přebalím ho.

"Tak tohle musíš nadělit taky tatínkovi až tě bude v noci uspávat on."

Zase udělá tu svou usměvavou grimasu a zakope nožičkama.

"Slibuješ, že tatínkovi ještě větší poklad viď. Prst na to."pohladím ho po ručičce a on mi zase stiskne prst. Obleču mu dupačky a beru ho do náruče. Nechci ho dávat do postýlky. Položím si ho vedle sebe na postel a zachvilku oba usínáme.

                               ***

Někdo mě pohladí po tváři. Pootevřu oči.

"Ahoj."šeptám.

"Dobré ráno ospalče."

"Kolik je hodin?"

"Bude deset."

"Kde je Louis?!"

"Spinká v postýlce. Když jsem přišel spali jste tu jak andílci tak jsem ho jen přendal do postýlky aby jsi měla místo."

"Zachvilku se probudí, protože bude mít hlad."

"Nebude. Už byl vzhůru. Všechno jsem to zvládnul."

"Oh, já tě tak miluju."obejmu ho.

"Já tebe taky."políbí mě na tvář.

Někdo zaklepe na dveře.

"Ty čekáš návštěvu?"koukne na mě Woody.

Zakroutím hlavou."Dále!"

Dovnitř nakoukne Jennifer a pak vejde.

Zapoměla jsem psala jsem Jennifer, včera večer.

"Tak kde je ten můj kmotřenec?"zeptá se, když mě objímá.

Ukážu na postýlku.

"To jsi mi neřekla."řekne Woody.

"Promiň. Vypadlo mi to. Poprosila jsem o to Jennifer už před dvěmi měsíci a nějak jsem na to zapoměla."

"To nevadí."usměje se Woody.

"Elizabeth vypadá jako ty."rozplývá se Jenn.

"Vážně? Mě spíš připomíná Woodyho."

"Po Woodym má jen barvu vlasů."

Přejdu k postýlce z druhé strany a poškrábu ho na bříšku aby se probral. Jen se trošku zamele a spí dál.

"Chceš si ho pochovat?"zeptám se.

"A můžu?"

"No samozřejmě."

Opatrně Louiho vyndám z postýlky a podám ho Jenn.

Po návštěvě Jenn mě čekají další dvě návštěvy moje mamka s Johnem a Woodyho maminka. S kterou se už znám byla u nás asi měsíc před porodem. Zajímavé je, že Woody musí být celý po otci, protože po matce má pouze oči.

Woodyho mamka bude bydlet u nás(což je Woodyho byt) a moje mamka v mém starém bytě.

"Je tak nádherný Elizabeth."říká Georgia. Woodyho namka.

"Není to jen moje zásluha "zasměju se.

"No je vidět, že jste si dali záležet."zasměje se Georgia.

"Mami..."řekne Woody tónem Ihned-mě-přestaň-ztrapňovat.

"Ale prosímtě ty můj medvídku. Tak se hned nezlob."zatahá Woodyho za tvář. Mám co dělat abych se nepočůrala smíchy. Zdrží se asi půl hodinky a pak se rozhodnou nechat mě i Louise odpočinout. Georgia počká na chodbě aby jsme se mohli s Woodym rozloučit.

Obejmu ho. Woody mi daruje rychlý, ale přesto vášnivý polibek.

"Tak ahoj medvídku."začnu ho popichovat.

"Ahoj kulihrášku."

"Jak to víš? Takhle mi říkala mamka, když jsen byla malá."

"Tvoje mamka je hodně upovídaná víš."

"To si s ní vyřídím."zamrmlám.

Ještě jednou mě políbí a pak odejde.