Woody Po'V

"Miluju tě."zašeptám.

"Já tebe taky."pootevře oči.

"Jsi vzhůru."zajásám.

Usměje se. Vypadá strašně unaveně. Odhrnu jí vlasy z čela.

"Musím vypadat strašně."

"Jsi krásná."řeknu aniž bych jí přestal odhrnovat vlasy z čela.

"Alespoň už nejsem tlustá."

"Nikdy jsi nebyla."zamračím se.

Něco zamrmlá.

"Co tohle je?!"stáhne si dýchací masku z obličeje."To je lepší."usměje se a nadechne se.

"Woody?"

"Co?"zeptám se.

"Pojď sem."

Nakloním se k ní.

"Blíž."

Nakloním se ještě blíž. Přisaje se mi na rty a ruce si položí za můj krk. Oplatím jí polibek.

Odtáhne se a zasměje se.

"Co se děje?"

"Myslela jsem, že už tohle nebudu moct nikdy udělat. Něvěřila jsem, že se vrátím."její úsměv se změní v pláč. Sednu si vedle ní na postel. Obejme mě a zaboří si obličej do mého  trička. Opatrně jí obejmu.

"Myslel jsem, že jsem tě stratil. Myslel jsem, že už nikdy neuvidím tvůj úsměv, neuslyším tvůj smích. Elizabeth tohle už mi prosím nikdy nedělej."Z očí se mi vykutálí pár slzy.

"Promiň Woody. Promiň."vzlyká.

Rozbrečím se nanovo. Sedíme tam objímáme se a brečíme.

"Už tě nesmím znovu stratit. Prostě nesmím."popotáhnu.

"Prosím už nebreč."zašeptá.

"Dobře."zašeptám a utřu si slzy. Políbím jí do vlasů.

Najednou dovnitř přijde doktorka.

"Už jste vzhůru. Přivezu vám miminko."usměje se.

Tak si budete muset pockat na setkani Louise a Elizabeth...:))