"Elizabeth nech to být já ty tašky vemu."řekne Woody a odnáší dvě tašky do kuchyně. Jednu tašku snad unesu. Sehnu se pro tašku a vezmu jí. Neudělám ani dva kroky a položí mě do kolen bolestivá kreč. Taška se vysype vedle mě.

"Elizabeth?! Do háje nemůžeš mě jednou poslechnout?!"

Zaskučím bolestí.

"Woody myslím, že mi praskla voda."kouknu se na loužičku, která se pode mnou vytvořila.

"O můj bože!! Co mám dělat?!"začne panikařit.

"Bylo by fajn kdybys mě odvezl do nemocnice!"

"Dobře. Mám tě vzít."

Jen přikývnu. Vezme mě do náruče a vezme tašku, kterou jsem si připravila do nemocnice asi před dvěma týdny.
Woody Po'V

Odnáším jí do auta. Opatrně jí pokládám na přední sedadlo. Sedám si na místo řidiče. Vyjíždím k nemocnici. Otačím se na ní, jestli je v pořádku. Paže má ovinuté kolem trupu a nehty si zarývá do paží. Obličej má skřivený bolestnou grimasou. Nachvilku pootevře oči.

"Woody!!!!"zaječí. Málem to do nás napálí auto. Na poslední chvíly strhnu volant ke straně a vracím do svého pruhu."Chceš nás zabít?!?! Dávej prosímtě pozor na cestu!"

"Promiň."

Přijíždíme do nemocnice. Pomáhám jí z auta a jdeme do porodnice. Musíme výtahem dvě patra nahoru. Elizabeth se opírá o stěnu výtahu a provádí takové to dýcháni, nevím jak se tomu říká.

"Woody?"

"Copak?"

"Prosím řekni, že všechno bude dobrý."

"Všechno bude dobrý slibuji."

Nepatrně se usměje. V porodnici nás hned příjmají a převážejí Elizabeth na pokoj. Sedím vedle ní a musím sledovat jak trpí. Musím sledovat její bolest. Její slzy co jí od bolesti tečou z očí. Konečně přijde doktorka.

"No na porod to ještě není slečno Banks-ová. Nejste otevřená ani na dva centimetry. Chcete epidural?"

"Dejte jí ho prosím."řeknu pohotově za ní. Nesnesu koukat se dál na její bolest. Doktorka přikývne.

Zachvilku se vrací s anesteziologem. Píchnou jí epidural do páteře, aby se rychleji rozšířil po těle. Vidím jak se jí po pár minutách oběvil takový trošku zhulený výraz, když epidural začal působit. Doktorka nás tam nechá. Nemá důvod tam zatím být.

"Woody..."řekne Elizabeth a koukne na mě. Má hodně rozšířené zorničky až skoro zakrývají tu krásnou modř jejích očí.

"Copak?"odhrnu jí pramínky co se jí dostali z toho nedokonalého drdolu co si rychle udělala na hlavě.

"Já vidím jednorožce. Vidíš ho taky?"zeptá se a kouká někam za mě.

"To víš, že jo zlato."Možná jí toho dali moc.

"On se mi směje."říká s výrazem malého dítěte.

"Zkus si trošku odpočinout. Dokud účinkuje epidural."

"Epi-co?"zasměje se.

"To je jedno. Prostě si odpočiň."

"Ty se o mě tak hezky staráš."řekne a zívne. Zavře oči. Hladím jí po tváři.

Dobře tak si asi budeme muset na špunta počkat:))