Woody Po'V

Pootevřu dveře jejího pokoje. Leží schoulená na zemi jen ve spodním prádle. Podle všeho spí. Potichu za sebou zavřu dveře. Zvednu jí ze země.

"Woody neopuštěj mě..."zašeptá ze spaní."Já tě miluju."Položím jí na postel a přikreju jí."Neodcházej!! Ne! Nenechávej mě v tom!!"začne křičet. Začne sebou házet na posteli. Začne hystericky křičet.

"Elizabeth!"Možná až moc prudce s ní zatřesu. Probere se s brekem. Koukne se na mě.

"Ty blbče!"bouchne do mě."Myslela jsem, že už se nevrátíš. Já tě miluju Woody. Klidně půjdu na potrat..."

"Nikam prosímtě nechoď. Taky tě miluju. I tebe špunte."pohladím jí přes deku po břiše. Vrhne se mi kolem krku."Promiň, že jsem tak zbaběle utekl."

"Měla jsem tě na to připravit."

Lehnu si vedle ní na postel.

"Woody víš mám takový problém s vaječníky a pravděpodobnost otěhotnění u mě byla minimální. A je tu velké riziko, že bych..."zadrhne se.
Elizabeth Po'V

Já bych mohla umřít. Zabilo by mě vlastní dítě. A Woody by ho pak nenáviděl a nechtěl se o něj starat.

A já nechci aby ho nechal napospas světu. Nechci aby vyrůstalo bez rodiny.

"Woody slib mi, že ať se mi stane cokoliv, že se o něj postaráš."

"Elizabeth. Nic se ti nestane."

"Slib mi to..."

Kouká na mě s bolestným výrazem.

"Prosím..."zašeptám.

"Dobře."

Obejmu ho."Děkuju."

"Jak se bude jmenovat?"zeptá se pochvilce.

"Myslela jsem, že by to mohl být Louis po tvém otci a kdyby to byla holčička tak Paris, protože jsem se v letadle sem rozhodla, že to miminko chci."

"To je úžasný."usměje se.

"Vážně se ti to líbí?"

"Samozřejmě. Moc se mi to líbí."

Přitulím se k němu. Pomalu se mi začnou klížit oči."Dobrou noc Woody."

"Dobrou Trinkie."