"Jseš jsi tím jistá?"

Kývnu.

Začne přecházet po pokoji."Takže ty jsi těhotná. A já jsem předpokládám otec?"koukne na mě.

"Co si o mě myslíš?!"vyjedu na něj.

"Promiň. Elizabeth dej mi prosím čas. Potřebuji si to nechat projít hlavou."řekne a odejde. On mě tu nechal...

Ten už se nevrátí. Začnu hystericky brečet. Kolena si přitáhnu až k bradě. Vezmu do ruky mobil. Vytočím jeho číslo. Odkáže mě to do hlasové schránky.

"Nechtěla jsem tě vyděsit. Omlouvám se...prosím neopouštěj mě."
Woody Po'V

Dítě, dítě...Klid. Hezky od začátku.

Elizabeth je těhotná. Já jsem otec. Měl bych jí požádat o ruku...Vezmeme se. Narodí se nám krásná holčička nebo chlapeček a budeme rodina. Chci dítě?....Ano! Opravdu miluju Elizabeth? Od prvního pohledu. Chci aby byla matkou mých dětí? Samozřejmě. Tak není co řešit. Zapnu si mobil abych zjistil kolik je hodin. Hned mi tam vyskáčou upozornění na hlasové zprávy. Všechny jsou od Elizabeth.

"Nechtěla jsem tě vyděsit. Omlouvám se...prosím neopouštěj mě."

"Jestli to nechceš klidně půjdu na potrat. Jen mě prosím neopouštěj..."

"Miluju tě nedělej mi to prosím...Prosím."

A spousty dalších. O můj bože jak jsem se k ní mohl takhle zachovat? Nechat jí tam v nejistotě. Já jsem necitlivej idiot!!