Druhý den v letadle

"Vážně je ti dobře?"zeptá se už asi po třetí starostlivě Woody.

"Uhm..."přikývnu.

"Seš trošku zelená. Nebudeš zvracet?"

"Ne."zavrtím hlavou, kéž bych to nedělala. Popadnu pytlík na zvracení a hodím do něj celou snídani.

Pak se opřu do sedačky.

Woody něco mrmlá vedle mě, ale nevnímám ho. Zavřu oči a úplně vypnu.
Chci miminko? Nechci miminko? Tyhle dvě otázky mě pořád pronásledují. Na jednu stranu ano chci, ale zase na druhou ne. Vždycky jsem chtěla miminko a teď když se mi naskytla možnost ho mít se bojím. Hodně se bojím. Můj gynekolog mi jasně řekl, že možnost otěhotnění je u mě minimální. Mám nějaké problémy s vaječníky a i kdybych otěhotněla (a já otěhotněla) je to velmi riskantní. Jak pro mě tak pro miminko. A proto mi můj gynekolog zakázal abych se o to pokoušela.

Jenomže když člověku něco zakážete chce to ještě víc. A já to miminko chci. Rozhodla jsem se. Zvládnu to budu na sebe opatrná, budu jíst zdravě, pravidelně cvičit(nemyslím s činkami a tak) a zvládnu to. Doufám.

Ale jak to řeknu Woodymu a ostatním? Zatím jim to neřeknu.
Bude to takové naše malé tajemství viď špunte?

Už z toho začínám bláznit. Měla bych s tím přestat.

Pootevřu oči. Woodymu vedle mě klimbá hlava takže zachvilku usne. Musela jsem přemýšlet opravdu dlouho. Opřu si hlavu o Woodyho rameno a on si opře hlavu o tu mou.

                                 **

"Vstávej šípková růženko jsme tady." jemně se mnou zatřese. Protáhnu se a zívnu. Zrovna přistáváme.

Vyjdeme z letadla, vezmeme si kufry a bereme si taxi, který nás zaveze do hotelu. Teda jen díky Woodymu, protože umí francouzky. Ježiš kdybych tu byla sama tak bych byla totálně v pr....Ale naštěstí tu sama nejsem.

Hotel je naprosto úžasný. Máme pronajaté celé patro a jelikož jsme tu první máme nejlepší pokoje s výhledem na město. Ano pokoje, protože stále nikdo neví, že jsme spolu až na ty co nás viděli na letišti. Samozřejmě je to jen na oko. Woody bude spát u mě a vždy brzy ráno přejde k sobě tak aby ho nikdo nevuděl.

"Za pár dva týdny budeme slavit naše první společné Vánoce."řeknu s úsměvem.

"Já vím."obejme mě."Co budeme dělat? Jsme ve městě zamilovaných."

Ajaj tohle mi nedošlo. Jak se z toho vykroutit?!

"Woody prosím ne. Jsem vážně unavená."

"Jak jsi přeješ."usměje se. Vezme mě do náruče."Páni nepřibrala jsi?"

"Ha-ha vážně vtipné."

"Promiň."políbí mě.

Položím mu ruce za krk a užívám si polibek."To nic."zamumlám.

Odtáhne se."Nebyla jsi náhodou unavená?"

Zívnu a protáhnu se."Pořád jsééém."

Položí mě na postel a lehne si vedle mě. Schoulím se k němu. Začne mi na záda kreslit různé obrazce.

"Miluju tě."zašeptám z polospánku.

"Já tebe taky."políbí mě na čelo.