O pár týdnů později

Pořád jedna a ta sanlmá denní rutina. Vstávání, sprcha, ranní hygiena, odjezd na natáčení, maskérna, natáčení, oběd, natáčení, odličování, odjezd domů, večeře, unáva, postel, spánek. A za tři dny odlétáme do Francie. Takže svátky strávím v Paříži.

Sedím na letišti a čekám na letadlo do New Yorku. S Woodym jsme se včera pohádali, protože jsem mu vyčetla, že si mě nevšímá. Nevím co se mnou je v poslední době jsem taková pořád. Takže jsme se pohádaly naprosto zbytečně a ještě k tomu kvůli mě. Woody se ještě ten večer sbalil a odešel do hotelu. Probrečela jsem kvůli tomu celou noc, takže vypadám jako mrtvola se zarudlýma očima.
Žádáme cestující co odlétají do New Yorku aby si nechali odbavit kufry a nastoupili do letadla.

Zvednu se a jdu si nechat dát odbavit kufr. Stojím v řadě lidí a čekám až se na mě dostane řada u pasové kontroly.

"Elizabeth?!"

Otáčím se po hlase. Nikoho nevidím. Asi se mi to zdálo.

"Elizabeth!!"

Znovu se otočím a vidím ho jak utíká s taškou přes rameno ke mě.

"Woody..."zašeptám. Začnu se prodírat lidmy co byli za mnou."Promiňte...Dovolte."dolehne ke mě pár nehezkých slov na mou nevychovanost.

"Elizabet!"

Proderu se lidmy.

"Woody!"vyjeknu a se slzami v očích se mu vrhnu kolem krku."Já se ti moc omlouvám. Je mi to tak líto. Promiň."

Slzy mi tečou po tvářích.

"Je to dobrý. I já se omlouvám neměl jsem se hned sbalit a utéct jako srab. Šlo by to vyřešit i jinak."

"Už mě prosím nikdy neopouštěj."

"Už nikdy."zašeptá. Skloní se a políbí mě před zraky všech přihlížejících. Odtáhne se a nechá si odbavit kufr. Po pasové kontrole nastoupíme do letadla.

"Kdy ses rozhodl sem přijít a odletět se mnou?"zeptám se a svírám jeho ruku aby mi ho nikdo nemohl vzít.

"Celou noc jsem nad tím přemýšlel. A ráno jsem si uvědomil, že tě nechci nechat jít, ne já tě nemůžu nechat jít.

Protože tě nechci stratit. Chci aby jsi byla jenom moje. Nikoho jiného. Protože ty seš moje. A já tě nemohl nechat odletět, protože vím, že tím bych tě ztratil úplně. A to já nechci. Tak jsem se sebral, vzal si taxík a jel sem za tebou."

Znovu se rozbrečím. To je od něj strašně krásný."Já už tvoje jsem. A nikoho jiného nikdy nebudu."vzlyknu.

"Neplakej."setře mi slzy. Opřu se o něj a zavřu oči. Jsem jeho. A on je můj. A to mi ke štěstí stačí.