Jakže to bývá v pohádkách? Že se krásný princ zamiluje do princezny a společně pak žijí šťastně až do smrti?
Ne, v našem případě rozhodně o pohádku nešlo. Spíš o jeden velmi dlouhý a smutný příběh. Já nebyla princezna a ty jsi nebyl princ.
Existovala jen jedna dívka, která se trápila a kluk, který ji viděl ve chvíli, kdy pro ostatní byla vzduch.

Neznámé číslo: Když se k tobě ostatní otočí zády, na koho se obrátíš?

Mia: Kdo je to?

Neznámé číslo: Občas stačí lépe se dívat.

Mia: Vtipné

Neznámé číslo: Kdybych se pokoušel být vtipný, řekl bych, že vypadáš šťastně.

Znal ji lépe, než ona vůbec znala sama sebe. Někde tam venku byl a ona to moc dobře věděla. Jak ji našel?

Mia: Kdo jsi? Znám tě?

Neznámé číslo: Ne, ale já znám tebe.

Zpočátku šlo jen o hru. Alespoň si myslela, že je to hra. Byla zvyklá být sama. Jenomže jak se později ukázalo, on se zamiloval a láska...to je něco opravdu zvláštního.