„Pottere, já tě zabiju!“

Harry se po přemístění okamžitě zastavil, přestože by se nejraději rozeběhl pryč jako vyděšená laň. Jenže hrozilo, že Malfoy na něj v záchvatu vzteku sešle zaklínadlo, které ho přinejlepším zmrzačí.

„Já... já nevím, co to do mě vjelo,“ zamumlal Harry potichu, jako by si až teď uvědomil, co to vlastně způsobil. Draco, jenž byl bledý vzteky, na něj upíral zamračený pohled. V zelených očích černovláskovi probleskla zoufalost, když rozhodil rukama a narychlo spustil: „Jenže já už takhle dál žít nemůžu, Draco! Nemůžu. Nemůžu a ani nechci žít jen napůl, neustále něco předstírat a tvářit se, že je to v pohodě. To prostě nejde. Vyčerpává mě to a ničí mě to. Kvůli tobě jsem se rozešel s Ginny. Miluju tě, už tolikrát jsem ti to řekl! A potřebuju tě mít u sebe, pár hodin v týdnu, kdy něco nalžeš své snoubence a běžíš na chvíli za mnou, mi nestačí. Jenže ty se neustále vymlouváš a nikdy mi pořádně neodpovíš! Nemůžeš se mi divit, že jsem prostě vybouchl a neudržel se!“

„Ty jsi cvok, Pottere, naprostej cvok! Utekl jsem ze svojí vlastní svatby, jinak by mě zabil nejen otec, ale i rodiče Astorie a Blaise s Pansy taky! Co tě to napadlo? To jsi... to jsi prostě... U Merlinova křivého malíčku, co teď mám jako podle tebe dělat?“ zavrčel Draco a rukama si frustrovaně zajel do pečlivě učesaných blonďatých vlasů.

Harry povytáhl obočí. „U Merlinova křivého malíčku...?“

Blonďák po něm střelil nerudným pohledem. „Mohl bys prosím projednou přestat řešit hlouposti, Pottere? Pokud ti to nedošlo, díky tobě jsem ve vážně těžké životní situaci!“

„Jako promiň, ale ty mně teď budeš říkat, ať neřeším hlouposti? Ty jsi ani ty hlouposti neřešil! Vždycky jsi utíkal před problémy a nebo jsi nechal ostatní, aby je za tebe vyřešili! A já si náhodou myslím, že bylo dobře, že jsem se ozval! Alespoň jste ještě nebyli manželé, to by pak byla pro Astorii ještě větší rána!“ hájil se. Draco se chladně zasmál.

„Teď jsem pro všechny ten největší kretén pod sluncem. Cha cha, doufám, že se o tom bude psát ve všech novinách po celém světě! U Salazara! Když jsi jí to tak nutně potřeboval říct, musel sis k tomu vybrat zrovna den naší svatby?“ zavrčel a založil si ruce na hrudi.

„Především jsi jí to měl říct ty, Draco. Ukončit to s ní,“ zavrtěl hlavou pomalu Harry. Krátce si povzdechl. „Dobře, omlouvám se, že jsem ti způsobil potíže. Ale takhle by to dál nešlo, to sám přece moc dobře víš. A kdyby se to provalilo třeba jen o pár měsíců později, uškodilo by ti to nejspíš ještě víc. Je mi to líto, možná to ode mě bylo sobecký. Ale láska je sobecká. A jestli ji ty ke mně necítíš, tak... tak promiň, že jsem jednal tak impulzivně a... a udělal ti v životě problémy. Nejspíš jsem se mýlil. A nebo jsem byl až příliš zaslepený,“ dodal trpce, nečekal na jeho odpověď a rychle se rozešel pryč. Než se Draco vzpamatoval, bylo už pozdě. Harry se přemístil zase pryč.

„Počkej!“ neslo se jeho zavolání prázdnou tichou ulicí ještě chvíli poté a v Dracově hlavě se ještě nějakou dobu přehrávalo to, co mu Harry řekl. K zemi se pomalu začal snášet sníh, který brzy překryl stopy obou mužů a smazal tak místo jejich společného setkání.

•••

„Podívejme se, kdo se to ukázal,“ poznamenal suše Harry, když na vánoční ráno otevřel dveře a zjistil, že před nimi stojí Draco.

„Přemýšlel jsem, že ti koupím kytku, ale pak mi došlo, že tohle na kluky při usmiřování nejspíš neplatí a navíc... ty nejsi, no, Astoria,“ řekl místo pozdravu a rozpačitě se poškrábal na zátylku. „U Salazara, tohle je trapný a divný. Promiň, měl jsem se nejdřív ozvat, nejspíš jsem tě zastihl... ve špatnou chvíli,“ zahuhlal a očima sklouzl na jeho oblečení, jež se skládalo z bílé košile a černých boxerek. Harry si odkašlal.

„No, jestli se hodláš zdržet déle než na pár minut, nejspíš bychom mohli jít dovnitř, za prvý je zima a za druhý nechci, aby na mě někdo zíral,“ řekl a odstoupil ode dveří, aby mohl Draco projít. „Došlo mi kafe, nejspíš jsem ho poslední dobou pil až moc. Dáš si čaj? Nebo horkou čokoládu?“

„To je jedno,“ pokrčil rameny Draco a nejistě se posadil ke stolu v kuchyni. „No, vypadáš trochu nevyspale.“

„Ty krásou taky zrovna dvakrát nezáříš,“ odsekl Harry a až moc třískl hrnkem o linku. „Promiň, tak jsem to nemyslel. Vypadáš... no, dobře jako vždycky.“ Byl rád, že k němu stál zády.

„Otec mě nejspíš vydědí. Ještě jsem s ním nemluvil. Ani s matkou ne. Astoria mě nechce vidět, Blaise mě seřval a Pansy je z toho pořád mimo. A Daphne se se mnou vypořádala po svém. Au, ještě teď mě to bolí, jen si na to vzpomenu,“ zašklebil se Draco. Harry na to nic neřekl, jen mírně přikývl, zalil jeho čaj a bedry se opřel o kuchyňskou linku. Malfoy zvážněl a pak pomalu vstal. Opatrně přešel k Harrymu, který se viditelně napjal.

„Jde o to, že jsem přemýšlel. Díky tý svatbě jsem měl zařízenou dovolenou na dalších pár dní, jinak bych v práci asi nepřežil. Potřeboval jsem si všechno urovnat v hlavě  a nějak... se zase postavit na nohy. Pronajal jsem si malej byt v Příčný ulici. Musel jsem pořád myslet na to, co jsi mi řekl. A po nějaký době jsem si neochotně uvědomil, že jsi měl pravdu,“ vydechl a pozvedl ruku, aby ho zlehka pohladil po tváři.

„Skutečně by to byla hloupost s Astorií zůstávat a podvádět ji. Žít, jak jsi to říkal, jen napůl. A došlo mi, že tak jsem vlastně žil celej svůj život. Žil jsem tak, jak mi nařídil otec, ne tak, jak jsem chtěl já. A to už muselo skončit. Vím, že si tohle Astoria nezaslouží, a byl bych rád, aby věděla, že mě to mrzí. A jak jsi sám říkal, láska je sobecká, ale já jsem sobecky schopnej obětovat štěstí všech jen proto, abych tě mohl mít,“ dokončil opatrně a pozorně sledoval Harryho tvář. Mísily se v ní pocity překvapení a nevěřícnosti, a v očích mu plála láska. „No, tohle je nejspíš to nejtrapnější vyznání lásky všech dob,“ řekl pobaveně Draco. Harrymu se rozšířily zorničky.

„Ty... ty mě... myslíš to vážně?“ vydechl nevěřícně. Draco se usmál, vzal jeho tvář do dlaní a přikývl. Naklonil se k němu a nosem se zlehka otřel o ten jeho.

„Vezmeš mě na milost alespoň ty, když jsou ty Vánoce?“ zašeptal mu proti rtům. Harrymu se na tváři rozlil široký úsměv.

„Jak bych tě mohl odmítnout?“ šeptl a když se konečně políbili, nebyl to jen vynucený polibek podnícený touhou, již k tomu druhému při společných ukradených chvílích pociťovali, nýbrž byl protkaný upřímnou láskou.

•••

Tak doufám, že jsem Vlkousek_ a womiska udělala radost😂❤ a i vám ostatním, samozřejmě🍪
Budu ráda za vaše názory❤
Millie🍪