Byl jsem si jistý, že poznávat Troyeovi rodiče by bylo rozhodně daleko příjemnější v den, ve který bych neměl kocovinu. Měl jsem pocit, že můj žaludek provádí k zahnání zoufalosti kotrmelce, čímž přiváděl k šílenství zase on mě. Nedokázal už jsem rozeznat, jestli mi bylo zle z nervů nebo z toho, kolik jsem toho předešlý večer vypil. Soustředit se na to, abych nepozvracel stůl přede mnou, mi ale pomáhalo udržet všechny šílený myšlenky alespoň trochu na uzdě.

Nebylo to ale tak zlé, jak jsem očekával. Restaurace, ve které jsme se momentálně nacházeli, sice patřila mezi místa, kam bych nikdy dobrovolně nevkročil, ale musel jsem uznat, že to uvnitř bylo opravdu pěkné. Všechno bylo perfektní. Každičký detail. Včetně obsluhy. A jídelního lístku. Nerozuměl jsem názvu jediného jídla. Pán byl ale naštěstí dost pozorný a objednal mi, aniž by se mě ptal, co z toho jsem si vybral. I tak se mi ale hlavou začaly hnát představy, za jakého hlupáka by mě v tu chvíli Troyeovi rodiče měli. Snažil jsem se sice řídit Tylerovou radou na podobné situace, která zněla: usmívej se a buď pěknej, ale nebyl jsem si ale jistý, že to fungovalo. O otce, z kterého jsem měl původně nahnáno, jsem teď strachy neměl, jelikož s Troyem řešil pracovní věci natolik vášnivě, že mé přítomnosti nevěnoval naštěstí žádnou pozornost. O to víc se se mnou ale snažila navázat řeč Pánova matka a já nevěděl, co všechno ji mám vlastně vykládat. Ptala se na to, jak jsme se poznali, a já jen doufal, že v jejich očích teď nebudu za zlatokopa, co se jen chytil syna zbohatlíka. O tom, jak moc jsem Troye předtím nenáviděl, jsem jí ale vyprávět nechtěl. Uvědomoval jsem si, že není správně tolik věcí přibarvovat a snažit se ji přesvědčit, jak jé náš vztah naprosto perfektní a není na něm nic divného, ale nehodlal jsem jít s pravdou ven. Ani jsem nevěřil tomu, že by to byla schopná pochopit. Navíc nemusela vědět vše. Troye se mnou byl nejspíš šťastný, jinak by mě s nimi přece neseznamoval nebo ne? Spoléhal jsem na to, opravdu ano. Celá ta situace mě dělala neskutečně nervózním a měl jsem nervy i z podělaného číšníka, který se na můj vkus kolem Pána až moc ometal. Věděl jsem, že jsem paranoidní, že jen moje hlava opět rozjíždí naprosto nesmyslný scénáře, ale bylo to těžké přemýšlet racionálně. A nejvíc mě rozčilovalo, že Troye se vážně dobře bavil. Nepočítal jsem sice, kolik panáků whisky spolu se jeho otcem vypil, ale byl jsem si jistý, že to bylo víc, než bylo vhodné. A nejhorší bylo, že s každou další skleničkou jsem v něm viděl víc a víc toho kreténa z kanclu. Alkohol mu dodával sebevědomí, což byl pravděpodobně důvod, proč ho do sebe takovou rychlostí klopil.

Chtěl jsem skoro křičet radostí, když jsme konečně vstali od stolu a opustili restauraci. Byla úleva mít to celé za sebou. Těšil jsem se zpátky do pelechu. Zoufale moc jsem potřeboval pomazlit. Troye měl ale o zbytku večera jiné představy.

„Nezajdeme ještě někam na skleničku, Kocoure?" navrhl vesele a políbil mě hned, jak jsme zahnuli za roh ulice. Nevěděl jsem, jestli mě víc překvapilo to, že mě líbal, až když jsme byli z dohledu jeho rodičů nebo to, s jakým chtíčem to udělal. Tiše jsem se zasmál a otřel si automaticky tvář.

„Daleko radši bych jel domů," přiznal jsem tiše. „Ale pokud chceš, tak se můžeme ještě někde zastavit," zabroukal jsem a jen v tichosti doufal, že pochopí, že dneska už na žádnou socializaci nemám náladu.

Nepochopil.

Zatracený alkohol. Byl jsem taky včera tolik sobecký? Nejspíš ano.

Vešel jsem v závěsu za Pánem do prvního baru, kolem kterého jsme prošli, a snažil se nevypadat příliš znechuceně. Vážně jsem na ožralý, ulepený lidi neměl náladu.

„Nebylo to nakonec tak zly, ne? Mojí matce ses docela zamlouval," zamručel a podal mi skleničku s nějakým míchaným drinkem. Nehodlal jsem to pít. Sobě vzal další whisky. Možná jsem ten den měl jen zoufale špatnou náladu, ale vážně se mi nelíbilo ho takhle vidět. Byl jsem nechutnej pokrytec.

„Nevím. Asi si myslí, že s tebou jsem jen kvůli penězům," pokrčil jsem rameny. „Jsem rád, že to mám za sebou."

„Že bych si tě platil za to, abych vedle sebe měl hezkýho kluka, jo?" zašklebil se.

„Pitomče," zabrblal jsem a protočil nad ním oči. Náramně vtipný. Opilý Troye rozhodně nebyl můj oblíbený.

„Nebuď tak dramatický, jsem si jistý, že si tě oblíbila," mávnul rukou, položil skleničku na bar a chytnul mě za zápěstí. „Smím prosit, Kocoure?"

„Troye," zasmál jsem se a zadíval se na něj. Takhle rozjetýho jsem ho neznal. „Jsem marnej tanečník, fakt," zaskučel jsem tiše. Nebylo mi to ale moc platný. Troye mě i tak dotáhl na parket a s úsměvem se začal vrtět do rytmu hudbu. Fajn. On na rozdíl ode mě tančil dobře. Potřásl jsem se smíchem hlavou a snažil se taky trochu uvolnit. Chtěl jsem si zbytek noci alespoň trochu užít. Chytl jsem se ho při pomalejší písničce kolem krku a nebránil se, když mě znovu políbil. Líbání bylo prima. Olízl jsem mu s úsměvem rty a položil si hlavu na jeho hrudník. Alespoň malý poňufání, ale taky se počítalo. Snažil jsem se ignorovat Troyeovi ruce, které se až příliš často sesunuly z mých zad dolů na zadek a vzít si z té chvíle jen to hezký. Bylo přece pěkný užít si jen tak noc v klubu, zatancovat si, vypnout. Já to ale nejspíš nedokázal. I přesto, že jsem Pánovi věřil, to pro mě nebylo příjemné. Pomalu jsem se od něj odtáhl a promnul si unaveně oči.

„Pojedu už domů, jsem unavený. Klidně tu zůstaň, jestli chceš ještě dovádět," zabroukal jsem tiše a nepohodlně se zavrtěl. Hloupý alkohol. Hloupá kocovina. Vážně jsem se za svojí náladu nesnášel.

„Jedu s tebou," zamručel neurčitě, došel k baru, hodil do sebe dalšího panáka whisky a vyšel se mnou ven z baru, kde zavolal taxi. Zůstával jsem pro jistotu potichu, jelikož jsem měl pocit, že pokud promluvím, tak všechno na plný čáře poseru. Několik týdnů zpět jsem četl článek o alkoholu a o tom, jaký má následující den vliv na náladu člověka. Říká se tomu kocovinová úzkost a já najednou až moc dobře chápal, o co šlo. Pěkná pakárna. Všechno, co vám alkohol večer dodal, vám druhý den s radosti sebere a ještě tomu dodá grády.

Nastoupil jsem do taxi hned, jak auto zastavilo a unaveně si opřel hlavu o okýnko. Těšil jsem se do pelechu. Neskutečně moc. Zdechnul bych, kdybych měl jít druhý den do práce. Zavřel jsem oči a snažil se události dnešní noci vypustit. Chápal jsem, že nemohlo být všechno jen růžový, ale sralo mě, že se Troye opil, a že si mě během večeře krom objednání jídla nijak nevšímal. Přitom to byla hloupost. Se mnou byl každý den, svého otce neviděl minimálně od té doby, co jsme se dali dohromady. Navíc ani neřešili nic zajímavého. Jen firmu. Do té chvíle jsem si vlastně ani neuvědomoval, kolik toho musel Troye řešit. A svým způsobem mě to ani nezajímalo. Byl bych daleko radši, kdyby měl jinou práci a nemusel být nepříjemnej na žádný krasoně.

Líně jsem otevřel oči, když auto najelo na lesní cestu a protáhl se. Pelech byl téměř na dohled. Počkal jsem pak, až Troye zaplatí za cestu a coural se k domu. Nemyslel jsem na nic jinýho než na to, až padnu do říše snů. Spánek vyřešil všechno špatný. Vždycky. Jenže to jsem ještě nevěděl, že opilý Pán byl někdo, koho jsem neznal a rozhodně neměl stejné plány, jako já. Nejdříve šel do sprchy, čemuž jsem nevěnoval žádnou pozornost a vysvlékl se. Docela už jsem si zvykl na to spát si s ním a ta noc mě naučila, že propadat novým zvykům je neskutečná hovadina. Lehnul jsem si pod černé peřiny jen ve spodním prádle a usnul dříve, než se Troye stihl vysprchovat. Ani to ho ani nezastavilo.

Probudil mě polibkem na krk. Nejdříve jemným, ale když jsem se pokusil předstírat spánek, přitvrdil. Zatahal za citlivou kůži zuby, více se na mě zezadu natiskl a dlaní pevně sevřel můj bok.

„Troye," šeptl jsem, převalil se na záda a přitáhl si peřinu až ke krku. Opilý Troye se mi nejen nelíbil, ale přímo jsem ho nesnášel, tím už jsem si byl jistej. „Nech toho, prosím. Chci spát," zamumlal jsem a zíral do stropu. Nemělo cenu mu teď nic vysvětlovat. Ani jsem nevěděl, jestli vůbec vnímá, co říkám.

„No tak, Kocoure. Nebuď taková netykavka. Tohle je v pohodě, ne?" zamručel a prsty mi vjel do vlasů. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na tolik společných momentů, kdy to bylo zatraceně nádherný. Proč to teď musel pokazit?

„Jsi opilý. Pojď spát, prosím," zaskučel jsem a zavřel oči. Když budu dělat, že jsem ve vteřině fakt tvrdě usnul, zbaští mi to?

„Jenže já chci. Sakra, víš vůbec, jak moc ti to dnes slušelo? Vzrušuješ mě, chápeš?" zachraptěl, chytl mou ruku a stáhl ji k jeho klínu. Nepřekvapovalo mě, že měl erekci, ani mě to nijak neznechutilo. Dávalo to asi smysl. Co mi ale přišlo odporný, bylo to, jak se choval. Zkazil tím úplně všechno. Vážně jsem do té noci věřil tomu, že s ním jsem v bezpečí. Což bylo hloupý a naivní. Byl to chlap, který měl sex rád, těžko byl opravdu smířený s tím, že se ode mě takových věcí nikdy nedočká. Muselo to pro něj být ukrutně těžký, ale odmítal jsem ho omlouvat.

„Přestaň," zavrčel jsem a zkusil stáhnout ruku k sobě, ale držel mě na to až moc pevně. Nebyl to žádný namakanec, ale alkohol v něm očividně krom kreténismu probouzel i pěknou sílu.

„Tak mi alespoň vyhoň, to ti neublíží, Kocoure, no tak. Prosím. Chceš přece potěšit Pána, hm?" zavrněl, znovu mě kousnul do ucha a obě naše ruce nacpal pod látku boxerek.

Nechápal jsem, kde se ve mně v tu chvíli vzala všechna ta odvaha vzdorovat, protože u Andyho jsem to vždy mnohem radši přetrpěl, ale Troye měl mou dlaň obtisknutou na tváři hned, co to dořekl.

„Ty ses takovej hnusnej kretén!" zaječel jsem a vythnul se mu. Měl jsem chuť mu ublížit. Tolik moc. Několikrát jsem do něj praštil sevřenou pěstí, a co nejrychleji se vyhrabal z postele. „Zkus na mě ještě chmátnout a slibuju ti, že to je kurva naposledy, co mě vidíš!" ukázal jsem na něj prstem a ucouvnul několik kroků dozadu. Měl jsem pocit, že mě všechna ta panika sežere zaživa. Chvilku jsem se vážně bál, že se na místě pozvracím. Snad nikdy jsem si nepřipadal takhle zrazený. Všechno byla jen podělaná lež. Jak jsem mu sakra mohl takhle moc důvěřovat?!

„Connore," vydechl a posadil se.

„Přespím v druhým pokoji. Nelez za mnou," zavrčel jsem znechuceně a nezapomněl cestou třísknout všema dvěma, který mi přišly pod ruce. Měl jsem takový vztek! Zároveň jsem se ale cítil naprosto bezmocně. Všechno se během několika minut zhroutilo jako domeček z karet. Nakopnul jsem vztekle křeslo v pokoji a vrátil se zase ke dveřím, abych je mohl zamknout.

Nevěřil jsem mu.

Sednul jsem si vedle postele, zády se opřel o noční stolek a kolena si přitáhnul k hrudi. Nedokázal jsem brečet. Nebyl jsem v tu chvíli smutný. Asi. Nedokázal jsem všechny ty pocity rozeznat, ale věděl jsem, že musím zítra vypadnout dřív, než se Troye vzbudí a vydýchat to. Byl jsem si jistej, že za střízliva by nikdy nic takového nezkusil ani neřekl, ale ani tahle myšlenka mi nepomáhala se uklidnit. A já ho měl vážně rád, zatraceně! Uvědomoval si vůbec, jak dobře mi s ním předtím bylo? Opravdu jsem věřil tomu, že je výjimečnej a že dokáže ustát moji nechuť k sexu.

Zatracenej kretén. A hnusnej sex. Proč sakra musel být pro lidi tak důležitej?!

Lehnul jsem si pomalu na zem, schoulil se do klubíčka a zavřel oči. Spánek to spraví. Spánek spraví všechno. A opravdu jsem si přál, aby dokázal napravit i tohle.

Chtěl jsem zapomenout. Na všechno.

--

Přijdu si odporně, promiň, Connore.

Mimochodem "Představ si dráčky" byli minulý týden naprosto úžasní.

N.