Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

91




Počkal jsem, až Troye znovu začne pravidelně dýchat a až pak jsem mu pomohl na nohy a došel s ním k posteli, kde jsem mu nejdříve vlhčenými ubrousky otřel pokožku na břiše a následně zatlačil na jeho hrudník, aby si lehnul. I přesto, že tohle byla moje úplně první zkušenost být v opačné roli, byl každý krok až překvapivě automatický. Věděl jsem, že musím dávat pozor na to, abych něco nepřehnal, a taky jsem si byl vědom toho, že se o Troye musím dobře postarat. Svým způsobem mi to lichotilo. Celou místnost jsem teď vnímal úplně jinak. Bylo to trochu, jako když potkáte dvojče toho plachýho chlapce z nižšího ročníku, které není ani trochu plaché a naopak je to největší průserář ze školy. Vypadají stejně, ale stejní rozhodně nejsou. Přesně takový pocit jsem teď měl. Místnost byla úplně totožná, nic v ní se nezměnilo, ale najednou jsem neměl potřebu se někomu podřizovat. Teď jsem všechno vedl já.

„Nemáš žízeň?" zabroukal jsem tiše a přetáhl přes Troyeovo nahé tělo tenkou, černou deku. Působil teď tolik křehce. Bál jsem se, že bych ho zlomil, kdybych ho zvedl do náruče.
I přesto se ale usmíval. A ten úsměv byl lepší než cokoliv na světě. Koutky úst měl jen jemně zvednuté a kolem očí se mu tvořily nepatrné vrásky. Byl unavený, ale přesto z něj sálalo štěstí a uvolnění. Byl jsem na sebe hrdý. Nevěřil bych tomu, že někdy něco takového opravdu dokážu. Věřil jsem tomu, že ho můžu potěšit jako sub, ale tomu, že ho dovedu do takového stavu jako Déčko, to pro mě pořád bylo něco, co moje hlava nedokázala pobrat. I přesto jsem ale nechtěl, aby se tohle stalo rutinou. Miloval jsem, když jsem před ním mohl klečet. Miloval jsem, když na mě byl hrubý. Když opravoval moje chyby a následně mě za ně trestal. A nejvíc jsem miloval, když se o mě pak staral. A právě proto jsem si teď dával záležet. Musel jsem být všímavý. Tak jako on. Zasloužil si veškerou mou pozornost a péči.

„Teď nikam nechoď," zamručel tiše a přisunul se blíž ke mně. Uculil jsem se a slabě přikývl. Taky jsem od něj nechtěl odházet. Pokud by se tohle mělo opakovat, měl bych vodu už připravenou tady dole v herně. Byla to začátečnická chyba, ale věřil jsem tomu, že Troye se na mě za tohle zlobit nebude.

„Nechápu, jak jsi tohle dokázal," vydechl jsem fascinovaně a ukazováčkem mu odhrnul potem vlhké vlasy z očí.
Byly jeho duhovky vždycky tak krásně modrý? Pamatoval jsem si, že světlo v kanceláři je vždycky barvilo spíše do šeda. Tady byla ale modrá barva nezaměnitelná a až neobvykle tmavá. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem byl předtím opravdu takový ignorant nebo to byla síla okamžiku.

„No, víš," odmlčel se. „To, že spolu nespíme je jedna věc. Rozhodně to ale neznamená, že mě nevzrušuješ. A masturbovat ve sprše není až takový terno-"

„Ne!" vyjekl jsem a hlasitě se zasmál. „Ne, tohle chápu. Vlastně tě obdivuju, jak moc se v tomhle držíš. Ale myslel jsem to, jak jsi dokázal tak rychle přepnout. Kleknul sis přede mě, jako by to byla běžná věc. A kdybych tě tenkrát neviděl, jak bojuješ s Harrym, tak bych i věřil tomu, že jsi naopak dokonalá submisivní čubka," uculil jsem se a přitulil se víc k němu. Přál jsem si, aby to mezi námi takhle zůstalo už napořád. Nikdy jsem se vedle nikoho necítil takhle lehce. Uvolněně. Nezáleželo na ničem jiném, než ležet vedle něj. A to jsem si byl vážně jistý tím, že pokud vůči němu někdy budu dominantní, tak bude všechno v totální prdeli.

„Já jsem dokonalá submisivní čubka," zasmál se. „Harry mi pomohl pochopit hodně věcí a i když to tak možná nevypadalo, tak zrovna ten večer toho změnil opravdu hodně," zvedl pomalu ruku a přitáhl si pod hlavu jeden z malých polštářů. „Je to ale i tvoje práce, Kocoure. Měl by ses vidět, jak jsi sem napochodoval," usmál se a rty se krátce otřel o ty moje. Dříve jsem líbání nenáviděl. Nesnášel jsem, když to Andy dělal a popravdě jsem si nebyl jistý, jestli tohle někdy opravdu budu vyhledávat. Jenže s Troyem to bylo jiný. Skoro, jako bych to musel dělat, abych se vůbec mohl znovu nadechnout. Už jsem ani neřešil, jestli jsem vedle něj vzrušený nebo ne. On na to nikterak nereagoval. A pokud to dokázal ignorovat on, mohl jsem i já.

„Mluvil jsi o tom všem tak hezky. Musel jsem to zkusit," pokýval jsem hlavou a pomalu se převalil na záda. „A bylo to docela osvobozující. Líbilo se mi tě vidět takhle spolupracovat," přiznal jsem a se zájmem koukal na všechny ty skoby ve stropě.

„Ano, byla to zajímavá zkušenost. Myslím, že nám oběma to dalo opravdu hodně."

„A ty jsi měl díky mně už druhý orgasmus!Dalšího se dočkáš až na Vánoce," zasmál jsem se, stulil se k němu po deku. „Dobrou noc, Pane," vydechl jsem tiše a políbil ho krátce na krk.

„Dobrou, Kocoure."

--

Druhý den jsem se naštěstí vzbudil dříve než Troye. Byl jsem za to rád, jelikož jsem chtěl svoji roli v herně dotáhnout do konce. Přikryl jsem ho pořádně až ke krku a vylezl z postele. Jako první jsem mu k posteli donesl kávu a velkou sklenici vody. Až potom jsem dal jídlo kočičímu Harrymu a pustil se do přípravy snídaně i pro nás. Omeleta a nakrájená zelenina musela pro tentokrát stačit. Při pohledu na Harryho jsem si ale vzpomněl na Aarona. Sevřel se mi žaludek a rychle jsem doběhl do chodby, kde jsem vyndal z kapsy mikiny můj telefon. Připadal jsem si jako mizerný kamarád. Možná jsem ho tam neměl s kudrnáčem nechávat. Možná se o něj Harry pak vůbec nezajímal. Na druhou stranu, Aaron nebyl kluk, který by zůstal sedět opuštěný na baru. Opřel jsem se zády o botník a povzdechl si nad množstvím nepřečtených zpráv. Tohle jsem nejspíš vážně podělal.

Veze mě k sobě domů, to je dobrý, ne?

Jak moc hrubej je?

Viděl jsi ty jeho pazoury? Ten mě uškrtí, i kdyby mě chtěl po tom krku jen pohladit.

Věděl jsi, že čistě teoreticky může být v naší galaxii až 500 milionů planet vhodných pro život? To je totiž hodně.

Dostal jsem fakt famózní víno a pořád žiju. Ale možná z něj dostanu spíš zástavu srdce.

Ne, vážně, Connore. Jaká je šance, že sex s ním přežiju bez trvalých následků? Protože jestli je jeho péro velikostně přiměřený k jeho výšce, tak nemám šanci tohle rozdejchat.

Beru zpátky. Byl to nejlepší sex mýho života.

Hlasitě jsem se zasmál a olízl si rty. Svým způsobem jsem mu to přál. Možná Harry přesně něco takovýho potřeboval. A jestli ne, tak si minimálně oba užili pěknou noc.

Máš pravdu, těch planet je hodně.

Položil jsem mobil na botník, vrátil se zpátky do kuchyně a na tác naskládal všechno připravené jídlo. Posnídat v herně znělo sakra dobře.

Sešel jsem potichu schody a vešel zpátky do herny. Nepřekvapovalo mě, že teď už byl Troye vzhůru. Tušil jsem, že si mě tady svým způsobem hlídá a dává pozor na to, jestli jsem u něj.

„Dobré ráno," pousmál jsem se, sednul si na kraj postele a položil tác na malý noční stolek. Líbilo se mi, že je měl i tady, i když jsem si byl vědomý toho, že na tyhle noční stolky se dávaly úplně jiné věci, než telefony s nařízeným budíkem.

„Možná zůstanu submisivní čubkou už do konce svého života, když to tak vidím," zasmál se a vložil si do úst kousek zelené papriky. Zašklebil jsem se a trochu se napil z jeho kávy. Na to ať rovnou zapomene.

„Zakazuje se. To je moje privilegium," ušklíbl jsem se a chytl raději hrneček oběma rukama. „Pomůžeš mi po snídani zase zpátky na moje místo? Stýská se mi po něm," zamrkal jsem a snažil se u toho vypadat co nejvíc nevinně.

„Ne," zavrčel hrubě a probodl mě pohledem, který by mohl zabíjet. Tiše jsem zakňučel a snažil se nevnímat ten nepříjemný tlak v žaludku. Řekl jsem něco špatně?

„Ne?" šeptl jsem a opatrně k němu zvedl oči.

„Pomůžu ti tam ještě před snídaní, co říkáš?" uculil se, zvedl se z postele a chytl mě silně za paži, aby mi pomohl na nohy. Rychle jsem vrátil hrneček na noční stolek a nespouštěl z Pána pohled. On byl včera perfektní.  Chtěl jsem mu to vrátit. Ale ještě víc jsem opravdu chtěl, aby si mě srovnal do latě. A chtěl jsem, aby to udělal, aniž bych ho k tomu musel nějak víc pokoušet. Až s Troyem jsem pochopil jednu důležitou věc. Být sub neznamenalo provokovat nebo udělat naopak všechno, co si ten druhý poručil. Znamenalo to vzájemné porozumění. Důvěru jeden v druhého. A já věděl, že napojení mezi námi nebylo jen tak nějaké.

„Zbožňuju tvoje nápady," vydechl jsem prudce a spojil ruce za zády hned, co jsem našel rovnováhu.
Bylo to nejspíš poprvé, co jsem litoval toho, že nemám rád sex. Uvědomoval jsem si, jak krásný by v tu chvíli bylo prosit ho o to, aby ze mě vyšukal duši. Přál jsem si to vyslovit. Hezky nahlas. Bez pochyb. A ani jsem vlastně nepochyboval o tom, jestli bych to říct zvládnul. Před Troyem jsem se už dávno nestyděl, ale tohle by nebylo ani trochu fér. Uvědomoval jsem si, že i přesto, jak dobře se uměl ovládat, si přesně tohle musel opravdu přát.

„Nešetři mě, Pane. Prosím," zachraptěl jsem zoufale, dosedl na paty a ani na chvilku nespustil pohled z jeho tváře.

„Co ti dává důvod myslet si, že budu mírný, hm?" povytáhl obočí, zvedl mi ukazováčkem více bradu a během vteřiny mě pálila celá tvář od silné facky. Přimhouřil jsem oči a ani nesnažil v sobě udržet tiché zasténání. Chtěl jsem, aby viděl, co se mnou dělá. A byl jsem si jistý, že on toho nikdy nezneužije.

Na tu otázku jsem mu neodpovídal. Nepředpokládal jsem, že to vůbec chtěl. Jen jsem více zpevnil ruce a pořádně se narovnal.

„Myslím, že je čas zkusit tohle, co myslíš?" vydechl jemně a před očima mi zamával koženými pouty. Chápal jsem, proč s nimi přišel zrovna teď.  I tak jsem ale dostal ošklivý kopanec do břicha. Zhluboka jsem se nadechl a zadíval se na několik vteřin do jeho očí. Musel jsem zapomenout na Andyho, nejlépe úplně. A pokud to znamenalo dělat si na nějaké věci nové vzpomínky s Pánem, hodlal jsem to prubnout.

„Dobře, Pane," přikývl jsem a pomalu natáhl ruce před sebe, dlaněmi nahoru. Byla to zvláštní chvíle, kdy jsem jsem si uvědomil, kolik důvěry k tomuhle chlapovi opravdu mám.  A svým způsobem jsem se na tuhle novou zkušenost těšil. Troye uměl dělat věci jinak, než jsem byl zvyklý a přesně to mi vyhovovalo.

„Moc dobře," pousmál se a úsměvem na tváři mi utáhnul dva kožené pásky kolem zápěstí. Celou dobu se mnou držel oční kontakt, což bylo přesně to, co jsem potřeboval. „Teď odměníme tebe, co říkáš?"

„Ano, prosím!"

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro