Předem jsem si moc dobře uvědomoval, že po kurzu budu na mého Pána pyšný. Jeho vystupování ale předčilo veškeré moje očekávání. O bezpečnosti mluvil téměř dvě hodiny, ale ani na chvilku jsem se nezačal nudit. Měl daleko více zkušeností, než jsem vůbec tušil. Prokládal svůj přednes různými příběhy, díky kterým dokázal dokonale nastínit, jakého průšvihu se může nezkušený pár při vázání dopustit. Předpokládal jsem, že ne všechny ty příběhy zažil zrovna on, ale i tak se to poslouchalo hezky. Líbilo se mi, jak mluvil i o tom, v jak moc důležité je, aby se svazovaný člověk cítil dobře. Jak moc záleží na důvěře a vzájemném porozumění. Chvílemi mluvil o BDSM celkově a úplně upustil od svazování, ale nevypadalo to, že by to někomu vadilo. Každý člověk v místnosti hltal každé jeho slovo. Dokonce i Aaron přestal po několika minutách zírat na Harryho a začal vnímat to, co říkal můj Pán.

„Nedáme si teď jednu skleničku na baru?" nadhodil Aaron hned, co se lidi kolem nás začali po skončení kurzu pomalu zvedat ze svých míst. Věděl jsem, proč zrovna tohle vyžadoval, ale neměl jsem v plánu mu v tom odporovat. Představa jeho a Harryho mi sice připadala zprvu dost komická, na druhou stranu jsem ale neměl právo o tomhle rozhodovat. Aaron byl navíc stejně neodbytný. Kdybych to neudělal já, představil by se Harrymu sám a já si nebyl moc jistý, kolik faktů od černých dírách kudrnáč ustojí.

„Jo, to asi můžeme," přikývl jsem a počkal, až se zvednou i dvě holky, které celou dobu seděly po mé levici. Bylo mi docela líto, že už je kurz u konce. Líbilo se mi Pána poslouchat. Lichotilo mi, že ten dokonalý chlap na pódiu je můj Pán. Že to byl on, kdo bude při první příležitosti vázat provazy kolem mého těla.

Došel jsem pomalu s Aaronem v závěsu k baru a vyskočil si na vysokou židli. Vždycky mě znepokojovalo, jak vysoko byly, ale vzhledem k Harryho výšce jsem chápal, proč tomu tak bylo.

„Ahoj," uculil jsem se na Harryho a počkal, až se na mě otočí. Věděl jsem, že toho měl hodně, ale naštěstí nebyl za barem jediný. Pořád mě překvapovalo, kolik energie ještě tomuhle baru obětoval i přesto, že zaměstnával dost lidí. Nejspíš ale zkrátka potřeboval mít všechno pod kontrolou.

„Ahoj, Srnče," pousmál se a pohledem zamířil směrem k Aaronovi. Tiše jsem se zasmál a na chvíli se ještě otočil na pódium. Nechtěl jsem Pána ignorovat. Jenže stejně tak jsem se necítil dost komfortně na to, abych tam za ním běžel a začal ho líbat. A protože jsem si nebyl jistý, jestli bych to zvládl bez líbání, zůstal jsem raději sedět na barové židličce. Troye si naštěstí povídal s jedním párem, který seděl pár řad za námi, takže jsem se nemusel cítit provinile.

„Harry, tohle je Aaron," pousmál jsem se a slabě se zavrtěl, „Aarone, tohle je Harry, majitel tohohle kouzelnýho místa," zabroukal jsem tiše a jen doufal, že tohle je všechno, co musím udělat pro to, aby se ti dva pustili do konverzace. Naštěstí Aaron patřil mezi ten typ lidí, který zkrátka neuměl držet hubu, což se výjimečně docela hodilo. Počkal jsem, dokud ti dva nenajdou společnou řeč a pak jsem s úsměvem seskočil z židle. Netušil jsem, jestli Harry vůbec stál o to někoho poznávat, ale svým způsobem mě to ani nezajímalo. Chtěl jsem za Pánem. Chtěl jsem ukázat, že patřím k němu a všichni ostatní můžou zařadit zpátečku. Vzal jsem si z baru skleničku vína, kterou Harry nalil jak mně, tak Aaronovi a pomalu jsem se mezi lidmi propletl až k pódiu.

„Kdybych věděl, že z tebe bude taková celebrita, tak ti snad zakážu tu přednášet," zasmál jsem se a sakra opatrně se k němu natáhl a políbil ho do koutku úst. Nevěděl jsem, jestli můžu, ale Troye mi dal velmi rychle najevo, že je to v pohodě. Položil mi dlaň na záda, přitáhl si mě víc k sobě a nejdříve se trochu napil z mojí skleničky a až pak mě dlouze a pomalu políbil. Měl jsem pocit, že se v tu chvíli rozteču. Byl jsem šťastný, že jsem to já, koho teď líbal.

„Mstíš se Harrymu za to, že tě se mnou tenkrát dotáhl do herny?" zasmál se a držel si mě pevně u sebe. Neprotestoval jsem. Byl jsem přesně tam, kde jsem být měl.

„Jo," pokýval jsem se smíchem hlavou a dopil zbytek vína ve skleničce. „Nepojedeme domů?"

„Necítíš se tu dobře?" nakrčil překvapeně čelo, vzal mou prázdnou skleničku a odložil ji za sebe na malý stolek.

„Mám jiné plány," zabroukal jsem a nosem slabě žďuchnul do jeho brady. „Ale pokud tu chceš zůstat, tak můžeme. Máme spoustu času," vydechl jsem tiše. Nechtěl jsem ho odtamtud tahat, pokud chtěl v klubu ještě zůstat, ale opravdu jsem si přál, aby na to kývnul a jeli jsme domů. Nechtěl jsem ztratit tu odvahu k tomu, že ho dnes přesvědčím o tom, že o něj opravdu stojím. Jenže kdybychom zůstali v klubu, neskončil bych u druhé skleničky vína a byl jsem si jistý, že pak už by nemělo cenu cokoliv provádět. Troye by to ani nedovolil. Byl v tomhle opatrný, za což jsem byl nekonečně vděčný. Začínal jsem si uvědomovat, jak obrovské štěstí mám, že jsem našel Pána, který byl tolik starostlivý a i přesto uměl být v herně drsný a neústupný. Nevyměnil bych ho za nic na světě.

„Ne, můžeme jet domů, jestli chceš," přikývl a palcem mi přejel po obojku těsně nad kovovým očkem. Nadšeně jsem se usmál a přikývl.

„Na kytaru jim můžeš zahrát příště. Pro dnešek jsi udělal možná až velký dojem," zašklebil jsem se a mávnul v rychlosti na Aarona. Ani jsem neřešil, jestli si mě všiml. Věděl jsem, že Harry by se na něj jen tak nevykašlal, ani pokud by o něj neměl zájem. Byl to dobrej chlap. Pro Aarona možná až moc.

Vyšel jsem před klub a opřel se zády o fasádu, aniž bych se přestal usmívat. Měl jsem v hlavě bláznivý plán a doufal jsem, že Troye bude spolupracovat. Věděl jsem, že musí být po té přednášce unavený, ale potřeboval jsem to udělat už dneška. Byl jsem tou představou až příliš posedlý. Nedokázal jsem to dostat z hlavy. Ani na vteřinu.

„Co se tak blbě culíš?" zasmál se Troye nervózně a odemknul z dálky auto. Zavrtěl jsem hlavou a zamířil za ním.

„Až přijedeme domů, tak půjdeme do herny," zavrněl jsem a sedl si na sedadlo spolujezdce. Chvíli jsem se bál toho, jak Pán zareaguje. Nepoložil jsem to jako otázku. Naopak jasem dal dost velký důraz na to, aby to bylo jasné a on se mnou nijak nediskutoval. Naštěstí to pochopil. A nebo se taky těšil, až budeme zase jen sami dva, dole v místnosti, kde to patřilo jen nám.

Připoutal jsem se, pustil potichu rádio a hlavu natočil směrem k Pánovi. „Byl jsi dnes vážně famózní, víš to vůbec?"

„Nepřeháněj to," zasmál se a rozjel se směrem domů. Jeho skromnost byla roztomilá, ale rozhodně ne na místě. Vážně mě tím, jak vystupoval, překvapil. Nikdy bych nevěřil tomu, že by uměl tak dlouho udržet pozornost tolika lidí a navíc u toho vypadal tolik přirozeně.

„Myslím to vážně. Měl by ses tím živit," zabroukal jsem a upravil si obojek na krku.

„Daleko raději budu mít doma tebe, než na tom vydělávat peníze," zavrtěl hlavou a mně se sevřel žaludek z toho, jakým způsobem to řekl. Nechápal jsem, jak jsem z toho chlapa mohl být ještě víc v háji, ale očividně se to dělo a dostával mě daleko víc do úzkých. Šílel jsem už i jen z toho, jak se sevřela jeho čelist, když polykal.

„Dojímáš mě, víš?" zamumlal jsem tiše a raději se zadíval z okýnka. Musel jsem se sebou něco udělat. Nemohl jsem z něj být takhle mimo.

Doma jsem vystoupil z auta hned po Pánovi a nerozhodně jsem se kousal do tváře. Cestou se mi všechno dost rozleželo v hlavě a já si přestával být jistý, jestli je tohle dobrý nápad. Nepochyboval jsem o Pánovi. Byl v takových věcech nejspíš daleko otevřenější jak já. Nevěřil jsem sobě. Nebyl jsem si ani trochu jistý, že něco takového opravdu dokážu. Jenže po dnešku jsem to potřeboval udělat.

„Počkej na mě v herně, dobře?" prohodil jsem co nejodvážněji a rychle ho políbil na tvář, „svlečený," dodal jsem rychle a zmizel do domu dříve, než na to Troye stihl zareagovat. Neodešel jsem tak rychle kvůli tomu, aby neměl možnost mě odmítnout. Zmizel jsem kvůli sobě, abych si všechno pořádně urovnal v hlavě. Potřeboval jsem teď být sebevědomý. Udělat všechno správně a soustředit se jen na něj. Stejně tak, jako to on dělal pro mě. Měl jsem toho nejlepšího učitele a byla by škoda udělat mu ostudu.

Počkal jsem nahoře na schodech do té chvíle, než jsem uslyšel cvaknout kliku od dveří do sklepa a až pak jsem odešel do koupelny. Potřeboval jsem ledovou sprchu. A taky si vyčistit zuby. Nesnášel jsem pachuť vína v puse. Jako poslední jsem si sundal obojek a nechal ho ležet na hraně umyvadla. Cítil jsem se bez něj divněji, než jsem očekával, ale pro svoje plány jsem přesně tohle potřeboval. Obojek na krku mě až moc uvrtával na to jedno místečko v hlavě, které jsem teď musel na nějakou dobu opustit. Dal jsem si rychlou sprchu, vyčistil si zuby a vzal si na sebe jen rifle, které jsem měl předtím u Harryho v klubu. Zbožňoval jsem, když za mnou Pán do herny chodil polonahý a doufal jsem, že i jemu by se to mohlo líbit. Upravil jsem si ještě vlasy v zrcadle a seběhnul schody dolů. Byl jsem neskutečně nervózní. Mezi dveřmi dolů do herny jsem stál několik dlouhých minut. Bál jsem se, že to nedokážu. Jenže jsem chtěl. A překvapivě ani ne kvůli tomu, co předtím říkal Troye, ale kvůli tomu, že jsem si ho opravdu chtěl takhle vychutnat. Chtěl jsem ho znovu vidět na kolenou. Chtěl jsem ho vidět zoufalého, jen kvůli mně.

Pořádně jsem se nadechl a sešel i těch pár schodů dolů do sklepa. Odkašlal jsem si, když jsem vcházel do herny a slabě se pousmál, když ke mně Troye, který zrovna urovnával provazy v komodě, otočil hlavu. Nečekal na žádný můj pokyn. Přešel pomaličku až přede mě a sesunul se na kolena, aniž by ani na malý moment spustil pohled z mých očí. Začínal jsem mít strach z toho, že se udělám jen díky tomu, jak kurva perfektně vypadal.

Už žádné další víno pro mě. Nikdy.

„Jsi s tímhle v pořádku?" prohodil jsem tiše a prsty mu přejel se zájmem ve vlasech tak, jako to on dělával mně. Miloval jsem to. Vždy mě to uklidňovalo. A teď jsem chápal, proč to dělal tolik často. Umíral jsem touhou po tom se ho dotýkat.

„Zelenější už by to být nemohlo," zavrněl a ruce spojil za zády. Byl jsem mu vděčný za to, že se mnou tohle chtěl hrát a dělal všechno tak, abych byl spokojený. Nesnažil se provokovat. Nehecoval mě. Přijal svoji roli a visel na mě očima, aby mu nic neuniklo.

Tak zatraceně moc sexy.

„Výborně," přikývl jsem, prsty přejel přes tvář až na jeho čelist a palcem slabě zatlačil proti jeho rtu. Myslel jsem si, že pokud tohle udělám, tak už ho nikdy nebudu vnímat jako autoritu. Probouzel ve mně ale naprosto odlišné pocity. Čím déle jsem ho sledoval, tím jsem si byl jistější v tom, co dělám a že je to pro nás správné. Nebylo na tom absolutně nic špatného nebo nevhodného. Oba jsme souhlasili s tím, co se dělo. A troufal jsem si říct, že jsme po tom oba v tu chvíli toužili.

Tiše jsem zavrněl, když se Troye trochu předklonil dopředu, aby se mohl více natisknout do mého doteku. Dovolil jsem mu to jen na pár krátkých vteřin a pak jsem kolem něj prošel směrem ke stěně s důtkami. Přál jsem si ho potěšit. Chtěl jsem, aby si to užíval. Ale stejně tak jsem sakra chtěl, aby byl zoufalý. Aby mě prosil. Abych ho dostal na tak krásné místo, jako on mě.

Přejel jsem prsty po třásních důtek a zhluboka se nadechl. Nebyl jsem už tolik nervózní. Troye mi dodával odvahu. Už jen tím, že o mně nepochyboval. Neudělal absolutně vůbec nic, čím by se mi vysmál nebo naznačil, že to nedokážu. Bylo pěkný v něm mít takovou oporu. Vzal jsem nakonec důtky s modrou rukojetí a pomalými kroky se vrátil k němu. Troye teď koukal přímo před sebe, byl svědomitě narovnaný, a i kdybych chtěl, nenašel bych na něm jedinou chybičku.

Stoupnul jsem si za něj tak, abych se prsty u nohou letmo dotýkal těch jeho, a třásně důtek jsem mu omotal kolem krku, slabě zatahal a donutil ho tak opřít se o moje tělo. Potřeboval jsem teď jeho těsnou blízkost, alespoň na chviličku. Troye tiše zamručel, zaklonil hlavu a zadíval se na mě. Chtěl jsem to vydržet, vážně jsem se snažil to ustát, ale při tom pohledu jsem musel zalapat po dechu. Naskytl se mi pohled na něco neskonale dokonalého. Nevěřil bych, že někdy v jeho očích uvidím takový chtíč a odevzdání. Téměř nemrkal, pravidelně dýchal a já měl pocit, že naše oči v tu chvíli spojuje neviditelný provaz, který nám nedovoluje od sebe odtrhnout pohled. Olízl jsem si suché rty a zatahal za důtky o trochu víc. Měl jsem pocit, že mi pořád není dostatečně blízko.

„Pověz mi, Troye," zachraptěl jsem a ošil se nad tím, jak krásně teď znělo jeho jméno. Musel jsem se držet, abych ho nezopakoval. „Těšíš se na to, až tě odměním?" zamručel jsem a škubnul za oba konce důtek.

Troye rychle zamrkal a ztěžka polknul. Povolil jsem rychle důtky a jen zadoufal, že jsem mu tím nijak neublížil. Nechtěl jsem to pokazit. Ne teď, když jsem se díky němu cítil tolik sebevědomě.

„Mhm," zavrněl tiše a trochu se posunul dopředu, aby vrátil na svůj krk tlak důtek. Povytáhl jsem zvědavě obočí a více ho přiškrtil. Ani teď jsem to nebral jako provokaci. Naopak jsem měl pocit, že mě ujišťuje v tom, že můžu pokračovat.

„Zeptám se znovu," prohodil jsem rázně a napřímil se. „Těšíš se, až tě odměním?"

„Nemáš ponětí, jak moc," vyhrkl, na chvilku zavřel oči a znovu se pořádně narovnal. „Pane," šeptl a krátce se pousmál.

„Dobře," zavrněl jsem, předklonil se a chtivě ho políbil. Nedokázal jsem si pomoct. Potřeboval jsem to udělat. Umřel bych, kdybych ho nepolíbil. Ani na malý okamžik jsem ale nepovolil sevření důtek kolem jeho krku. Nechtěl jsem ztratit to, co jsme teď měli. A já si byl jistý, že si vedu dobře.

Narovnal jsem se hned, když se Troye více natlačil proti mně, pustil jsem jednu stranu důtek tak, aby mi v ruce zůstala jen rukojeť a ucouvnul jsem o dva krátké kroky. Tahle vzdálenost bohatě stačila na to, aby se jeho zad dotknul jen konec třásní. Věděl jsem, že nemusím používat hrubou sílu. Troye bolest nevzrušovala. Neměl to tak, jako já. A proto jsem ani nechtěl, abych mu skutečně nějak ublížil. Naopak jsem ho chtěl držet v tom, aby prahnul po mých dotecích.

Počkal jsem, až se znovu usadí na kolenou a jeho dech se zase zpomalí. Nebylo kam pospíchat. On mi taky vždycky dával tolik času, kolik jsem potřeboval.

Nejprve jsem důtky na jeho záda hodil naprosto ležérně. Jen proto, aby věděl, že to vážně udělám a mohl se na to připravit. Usmál jsem se, když slabě přikývl a věnoval mu první svižnou ránu. Prudce jsem vydechl a jazykem si přejel po zadní stěně zubů, abych trochu utlumil svou reakci.Miloval jsem ten zvuk. A vidět, jak se pod důtkami jemná kůže barví do ruda, bylo zatraceně vzrušující. Kousl jsem se silně do rtu, spokojeně zamručel a věnoval mu několik dalších ran za sebou. Ani do jedné jsem nevkládal zbytečnou sílu. Na co jsem se soustředil, bylo pravidelné tempo ran. Chtěl jsem slyšet pořád ten stejný zvuk. A ačkoli bych už na jeho zádech jen stěží hledal místo, které by nebylo červené, nechtěl jsem přestávat. Už vůbec ne po tom, co se z jeho úst ozvalo tiché zasténání. Byl jsem potěšený z toho, jak dlouho v sobě ten zvuk musel držet.

„Mluv na mě," zaprosil s dalším ránou a slabě sebou cuknul dopředu. Věděl jsem, že bolest nebyla tím důvodem. Důtky uměly být nepříjemným nástrojem, ale já si dával dobrý pozor na to, abych byl co nejmírnější a i tak plnily svůj účel.

„Cokoliv si přeješ," usmál jsem se a vytvářel důtkami ve vzduchu pomyslné znamínko nekonečna. „Jsem tu s tebou. Nehnu se od tebe ani na krok," zavrněl jsem a uculil se, když se otřásl a znovu sebou cuknul dopředu.

Nikdy bych nevěřil tomu, že budu vážně prahnout po tom, abych dovedl někoho k orgasmu. Vysmál bych se tomu, kdo by mi tohle tvrdil.

Jenže v tu chvíli, kdy přede mnou tenhle perfektní chlap klečel, natolik daleko, že bych nebyl schopný se ho dotknout jakoukoliv částí mého těla, jsem si nepřál nic jiného. Byla v tom jistá nevinnost a dokonalost. Něco, co jsem absolutně nebyl schopný pochopit. Neustával jsem v pravidelných ranách a stále mu opakoval ta stejná slova. Nevěděl jsem, jestli opravdu chtěl slyšet to, že tu jsem a že pro něj udělám cokoliv, co si bude přát, ale podle reakcí jeho těla jsem usuzoval, že to rozhodně nebylo ničím, co by slyšet nechtěl. Tlumil jsem svůj hlas a hledal na jeho zádech místečka, kterých se důtky ještě nedotkly. Začínal jsem mít strach z toho, že jeho kůže bude brzo příliš citlivá na to, abychom mohli pokračovat. Troye ale naštěstí skutečně ke svému vyvrcholení nepotřeboval nic jiného. Zahodil jsem důtky hned, jak z jeho úst zaznělo moje jméno. Kleknul jsem si za něj, dlaně položil na jeho hrudník a rty se jemně dotýkal jeho krku.

„Jsi ten nejdokonalejší chlap, kterýho jsem mohl potkat," zavrněl jsem tiše a tisknul se k němu, zatímco on těžce oddechoval a snažil se vzpamatovat z toho, co se právě stalo.