Zbytek víkendu utekl nechutně rychle. Naivně jsem si myslel, že si dny volna budu užívat, ale bez Troye to byla v lesním domku pěkná pruda. Na začátku týdne jsem hodně času trávil v přírodě, ale čtvrtek už jsem proválel téměř celý den s knihou na gauči a jen odpočítával minuty, než se Troye vrátí domů.

Věděl jsem, že už si vážně musím najít práci, protože z takového režimu by mi dost rychle přeskočilo. Nechápal jsem, jak někoho mohlo bavit válet se doma. Středeční dopoledne jsem díky vydatnému dešti strávil úklidem herny, ale mimo to jsem vlastně nic moc záživného nedělal. A i přesto, že mě to doma samotného nebavilo, jsem hledání nové práce oddaloval. Nevěděl jsem, co vlastně hledat. Nechtěl jsem pokračovat v tom samém. Chtěl jsem dělat něco, co by pro mě mělo alespoň trochu smysl, ale zároveň jsem nechtěl dávat psaní úplně košem. Navíc jsem si nebyl moc jistý, že bych něco jiného vůbec mohl dělat.

Co se ale za těch pár dní změnilo, byl můj vztah s Aaronem. Tajně jsem doufal, že tím, že u Troye přestanu pracovat, skončí s Krasoněm jakákoliv komunikace. Jenže tenhle kluk se nevzdával. Proklínal jsem se za ten nápad začít zase používat svůj instagram, jelikož hned pár minut na to, co jsem tam dal fotky mých nohou s obtisky od provazů po svazovačce na molu mi začala chodit jedna zpráva za druhou. A ne, neměl jsem tolik lidí, kteří by mě sledovali. Všechny byly od Aarona. Ten kluk byl asi největší fangirl mých nohou vůbec. Nejdříve jsem nad tím protáčel oči, jelikož on byl opravdu po Andym tím posledním člověkem, s kterým bych chtěl nějak komunikovat, ale na druhou stranu na něm bylo něco, díky čemuž jsem ho nedokázal poslat do patřičných míst. A tak se z nás díky dokonalým obtiskům nad mými kotníky stali vlastně docela dobří dopisovací kamarádi. Popravdě jsem si nepamatoval, kdy naposledy jsem svůj mobil používal takhle intenzivně, ale bylo po prima rozptýlení, obzvlášť v hodinách, kdy ještě Troye nebýval doma.

Když mi Troye oznámil, že bude mít u Harryho svazovací workshop, nebyl jsem si vlastně moc jistý tím, zda tam chci jít a pozorovat, jak váže někoho jiného. Věděl jsem, že jsem pro něj ten důležitý já a kdyby to šlo, svazoval by tam mě. Jenže já ještě rozhodně nebyl tak daleko na to, abych se nechal svázat před plným klubem lidí. Troye mi pak nabídl, abych si s sebou někoho vzal a nebyl tam celý večer sám, jelikož on dobře věděl, že na mě čas mít nebude. Jako první mě napadl Tyler. To on mě tenkrát k Harrymu do klubu dovedl. Tylerovi bych nemusel nic vysvětlovat, o Troyeovi už taky věděl. Jenže pak jsem si uvědomil, že bych s sebou mnohem radši vzal Aarona. To uvědomění bylo šílený. Bylo nechutně děsivý si uvědomit, jak moc jsem si Krasoně oblíbil. Naše konverzace plynuly dost přirozeně. Vlastně jsem nikdy předtím s nikým nezažil, že bych se bavil jen díky dopisování. Nebylo v tom nic intimního. Pořád to byl kluk, který mi svým způsobem pil krev, ale jako kamarád vlastně nebyl vůbec špatný. Navíc, on měl kolem mě a Pána nekonečno otázek. Nejdříve jsem mu na ně vzhledem k tomu, že můj Pán byl jeho šéfem, nechtěl moc odpovídat, ale stejně ze mě nakonec vytáhl téměř všechno. Bylo ale prima si o tom s někým popovídat. S někým, kdo pořádně neznal souvislosti, ale nijak mě neodsuzoval. Andymu jsem taky vše představoval od samého začátku, jenže u něj jsem udělal všechno špatně. U Aarona jsem si dával pozor. Nechtěl jsem, aby to celé zle pochopil. A právě proto jsem se rozhodl, že na vázací workshop s sebou vezmu právě jeho. Nebyl jsem si sice jistý, jestli ho to bude vůbec bavit, ale byl zvědavý a tohle byla ideální příležitost, jak mohl do našeho světa nahlédnout a zároveň hned nevidět nějaké šílenosti. Navíc Harryho klub byl opravdu pěkným místem. Kdyby člověk nevěděl o hernách, působil by jako obyčejná kavárna se sakra pohodlným gaučem.

„Budeš s sebou brát kytaru?" nadhodil jsem se zájmem a zaklonil hlavu přes opěradlo sedačky, abych trochu viděl na Troye do kuchyně. Ten právě chystal pozdní svačinu před tím, než vyjedeme k Harrymu, zatímco já Aaronovi upřesňoval, v kolik ho vyzvedneme. Měl jsem trochu obavy z toho, jak to bude vypadat, až pojedeme všichni tři v autě, ale o Pánovi jsem nepochyboval ani v nejmenším. Překvapivě neměl žádný problém s tím, že s sebou chci vzít zrovna Krasoně. Možná byl nakonec rád, že jsem s ním našel společnou řeč. Nebo se snažil mě přesvědčit o tom, že na něj ve skutečnosti nežárlil. Věděl jsem ale velmi dobře, že žárlivosti se nezbavil ani trochu, protože tolik značek jako právě ten den, jsem na svém těle ještě nikdy neměl. Jednu z modřin neschoval ani široký kožený obojek. Přál jsem si, aby vydržela ještě několik dní. Zbožňoval jsem ten pocit. Umocňovalo mě to v tom, komu jsem patřil. I samotný obojek byl naprosto boží, ale modřiny na krku byly něčím, po čem jsem vždy prahnul, ale dokud jsem chodil do práce, tak to nebylo zrovna dvakrát vhodné. Teď na tom nezáleželo. Věděl jsem, že po dnešku se zase vrátím do dřevěného domku, kde mě nikdo neuvidí. A v klubu to bylo úplně jedno. Za nic jsem Tylerovi nebyl vděčnější. Kdyby mi tenkrát to místo neukázal, tak by bylo všechno úplně jinak. Možná bych dokonce vedl s Andym vanilkový vztah a byli bychom spolu spokojení. Od téhle myšlenky jsem raději rychle upustil a zadíval se na čičinu, která se motala Pánovi kolem nohou.

„Já nevím," pokrčil rameny a zamířil za mnou s připraveným jídlem. „Dnes na to asi nebude čas. Nepředpokládám, že po tom, co tam budu několik hodin žvanit, mě pak ještě někdo bude chtít poslouchat hrát," zabroukal a podal mi talíř se spoustou zeleniny a bagetky s česnekovým máslem.

„Já mám rád, když hraješ," pousmál jsem se a narovnal se. „Vezmi ji. Třeba na ni bude ideální příležitost."

„Že ty se chceš prostě jen vytáhnout přes Aaronem, jak perfektního chlapa jsi ulovil?"

„Trefils," zasmál jsem se a krátce ho políbil.

Přesednul jsem si pohodlněji, snědl jídlo, které Troye připravil a šel se pak nahoru obléknout. Museli jsme pomalu vyrazit, abychom do klubu přijeli včas. Myslel jsem, že budu z večera nervózní, ale naopak jsem se docela těšil. A pokud to Aaron neustojí, tak tam pořád bude Harry, kterého jsem vždy rád viděl. Byl jsem zvědavý na to, jak se bude Pán prezentovat. Věděl jsem, že v tomhle je vážně profík a rozhodně se nebude jednat o promarněný večer. Do vázání jsem se sice pouštět nehodlal, ale rozhodně nebylo na škodu se o tom něco přiučit. Věřil jsem sice tomu, že Troye už bude mým Pánem nadosmrti, spoléhat jsem na to ale nemohl. A pokud jsem měl někdy někoho znovu nechat, aby mě svazoval, chtěl jsem o tom už něco vědět. Zpětně jsem si uvědomoval, že nebylo zrovna rozumné sem tenkrát naklusat jen na základě jedné textovky, kterou mi Troye poslal. Spoléhal jsem sice na to, že ho znám, že to byl můj šéf, který mi jen tak neublížil, ale i tak to bylo poměrně riskantní. Nelitoval jsem to. Byl jsem rád, že jsem tenkrát přijel a nechal ho nade mnou přebrat kontrolu. To ale nic neměnilo na tom, že jsem nedokázal přestat přemýšlet nad tím, jak špatně to vlastně mohlo dopadnout.

Troye zastavil v ulici, v které bydlel Tyler, a oba jsme čekali, až se Krasoň vypraví. Dokázal jsem si ho živě představit, jak stojí před zrcadlem a zoufá nad tím, co si vlastně vzít na sebe. Byl jsem rád za to, že jel s námi a v případě, že by si na sebe vzal něco otřesnýho, jsem ho zase mohl v klidu poslat se převléknout.

Aaron ale naštěstí zamířil k našemu autu v šedých džínech a kožené bundě. Upřímně se mi ulevilo. Nechtěl jsem se s ním dohadovat o tom, co si má vzít na sebe, ale zároveň jsem už vůbec nechtěl, aby na sebe nějak víc přitahoval pozornost. Zrovna jeho bylo všude dost i bez toho, aby na sobě měl něco extravagantního.

„Zdravím," uculil se nadšeně a usadil se na zadní sedadla na místo hned za Troyem, nejspíš proto, aby viděl na mě. „Věděli jste, že černá díra byla zmíněna už v osmnáctém století?"

„To je fakt bezva, Aarone," protočil jsem oči a upravil si obojek na krku. Už teď jsem litoval svého rozhodnutí brát ho s sebou. Měli jsme zůstat u dopisování.

„Že jo?" usmál se nadšeně. „Člověk by čekal, že s tím přišel Einstein, protože to právě on načnul teorii relativity. Ale ne, bylo to mnohem dřív. Není to cool?" zajásal nadšeně a připoutal se. Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.

Možná bychom ho z toho auta měli ještě vyhodit.

„Neuvěřitelně cool," pokýval jsem hlavou a krátce se na něj otočil. Skoro jsem i zapomněl na to, jak otravný uměl být.

„Nedělej se, chyběl jsem ti," usmál se a opřel se do sedadla.

„Neskutečně," zabroukal jsem. „Ale už žádný černý díry, okay?"

„Samozřejmě. Jen jeden fakt každý den. Jako vždycky," zabroukal nadšeně.

„Ne. Pleteš se. Tohle mi fakt nechybí," dodal jsem rychle a zadíval se před sebe. Neměl jsem mu to za zlé. Vlastně se mi docela líbilo, jak nadšený dokázal být. Taky jsem chtěl najít něco, co by mě tolik bavilo. Zároveň mi ale tyhle jeho řeči nechyběly. Výpověď vážně bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Naplno jsem získal Pána a utekl jsem Aaronovi.

Aaronovi, kterého jsem pak bral dobrovolně na vázací kurz.

Nerozuměl jsem sám sobě.

Dal jsem pak rádio trochu víc nahlas, abych Aaronovi nedal už žádnou příležitost k jeho úžasným faktům a spokojeně se usmíval. Bude to fajn. Budu moct Krasoňovi ukázat, jak pěkný tohle dokáže být. Měl jsem radost z toho, že jsem to mohl být já. O tom, že jsem s Troyem nespal, jsem ale hodlal mlčet. Svazování jako divnost pro vanilku bohatě stačilo. Nevadilo mi nahlas přiznat, že jsem měl rád bolest, s asexualitou to ale bylo jiný. Měl jsem pocit, že to nemůže jen tak někdo pochopit a vysvětlování jsem se chtěl v tomhle případě fakt vyhnout.

Vystoupil jsem z auta hned, jak Troye zaparkoval a protáhnul se. Věřil jsem tomu, že se tohle se povede. Troye bude jistě báječný a já tam nebudu celou dobu sám. Kdybych věděl, že se mi bude moct věnovat Harry, tak jsem s sebou Aarona nejspíš netahal, ale vzhledem k tomu, že Harry bude dost pravděpodobně za barem, jsem na jeho společnost spoléhat nemohl.

„Ne, že se budeš chovat nevhodně," popíchl jsem Aarona, slabě se uculil a vběhl nadšeně dovnitř, aniž bych kontroloval, zda jdou ti dva za mnou. Těšil jsem se. A taky jsem si chtěl vybrat to nejlepší místo, abych na Pána dobře viděl.

Abych dobře viděl na to, jak vážně někoho jiného.

K mému překvapení mi ale Pán místo mladého kluka představil ženu, která mu měla být pro večer modelem. Byl jsem si jistý, že tohle udělal kvůli mně a byl jsem mu za to neuvěřitelně vděčný. Vypustil jsem úlevně veškerý vzduch z plic a sednul si na polštáře na zemi, které byly hned před malým podiem. Líbilo se mi, že se Harryho klub dokázal přeměnit i na místo, kde se člověk mohl něco přiučit. Sezení na zemi jsem navíc zbožňoval. Aaron se zatvářil dost zmateně, ale pak si sednul na polštář hned vedle mě.

„Co? Čekal jsi biče na stěnách a dilda na barových stoličkách?" Zasmál jsem se.

„Tak něco," přikývl. „Prodává se tu alespoň alkohol?" zabroukal a rozhlédl se kolem.

„Ne, jen kohoutková voda," protočil jsem oči a žďuchnul do něj ramenem. „Pivo nebo víno?"

„Panáka?" povytáhl obočí a přesedl si do tureckého sedu. „Víno je fajn."

Souhlasně jsem přikývl a zvedl se. Měl pravdu.

„Tak mi hlídej flek. Chci na Pána vidět," zamručel jsem tiše a zarazil se. „Na Troye. Ale stejně hlídej," varoval jsem ho a zamířil rychle k baru. Byl jsem z Aarona nervóznější, než jsem čekal. Z nějakého důvodu jsem chtěl, aby se mu tohle líbilo. Aby pro to našel pochopení i přesto, že jsem nepochyboval o tom, že on byl vanilkový od hlavě až k patě. Sám jsem nevěděl, proč mi na tom tolik záleželo. Možná jsem jen potřeboval vědět, že ne každému to připadalo zvrácené.

Za barem byl někdo úplně nový, což mě dost znepokojilo. Těšil jsem se na Harryho. Objednal jsem dvě sklenky bílého vína a prohlížel si lidi, kteří si pomalu sedali na polštáře. Do začátku ještě zbývalo dost minut a už teď byla účast poměrně služná. Měl jsem z toho radost. Bylo dobře, že se lidi chtěli vzdělávat. Bylo to důležitý. Zlobil jsem se sám na sebe, že jsem k tomu tahle dříve nepřistupoval. Chtěl jsem to ale změnit. Chtěl jsem znát všecičko. Popadl jsem dvě skleničky a pomalu prošel mezi sedícími lidmi zpátky na moje místo.

„Líbí se ti tu alespoň trošku?" zeptal jsem se zvědavě a sedl si stejně jako Aaron. Byl jsem rád, že už nežvatlal nic o černých dírách a jen zvědavě zkoumal okolí.

„Trochu jsem se bál, ale překvapivě to tu je pěkný," pousmál se a přiťuknul si se mnou. Slabě jsem přikývl a krátce se napil.

„Harry má na tohle vkus. Za všemi těmi dveřmi jsou pak herny. Můžeme se tam podívat, až ten kurz skončí. Ale mimo herny Harry chtěl, aby to tu bylo jen útočiště pro lidi, co nechtěli být odsuzovaní. Můžeš sem přijít v obojku a nikdo ti nic neřekne," usmál jsem se.

„Harry?" zamrkal zvědavě a taky se napil.

„Jo. Založil to tu. Měl by tu být. Pak ti ho ukážu," pokýval jsem hlavou. Opravdu jsem doufal, že přijde. Teď jsem se ale víc zajímal o Troye. Slušelo mu to. Bavil se s tou ženou, která jen kývala hlavou. Možná se viděli poprvé. Troye měl dnes mluvit jen o úplných základech a hlavně bezpečnosti, takže nebylo třeba, aby se znali nějak zvlášť dobře. I tak jsem byl ale rád, že to nebyl žádný pěkný kluk. Nechtěl jsem žárlit. Neměl jsem důvod. Ale tohle jsem ještě ovládat neuměl. Zajásal jsem, když jsem zahlédl z herny vycházet Harryho a zamával mu.

„To je on," řekl jsem Aaronovi a pohodil hlavou jeho směrem.

„Je to docela fešák," zadíval se Harryho směrem a pousmál se. Protočil jsem oči a znovu se napil vína.

„Zapomeň," zabroukal jsem a narovnal se, když Troye začal s představováním. Pověsil jsem se na něj pohledem a ani nedutal. Bylo krásný mít možnost na něj zírat, aniž by to bylo nevhodný. Hltal jsem každý slovo, který říkal. Zbožňoval jsem, jak to prezentoval.

Pro Pána to nebyla úchylka. Bylo to pro něj umění. A stejně tak to ostatním představoval. Nejdříve mluvil o sobě, o tom, jak se k vázání dostal. Jak dlouho se učil, než vůbec začal na někom vázat. Zastyděl jsem se, jelikož o tomhle jsme spolu nikdy nemluvili. Věděl jsem, že tohle s ním musím doma ještě probrat. Chtěl jsem vědět každičký detail. Pak mluvil o tom, co pro něj vázání znamená. Usmíval jsem se a lehce nakláněl hlavu. Vypadal tak přirozeně. Jako by nebylo nic neobvyklého na tom si partnery vázat. Obdivoval jsem, s jakou lehkostí to dokázal podat. Nikdy bych nevěřil, že v něm tohle je.

Další částí byla bezpečnost. O té už mluvil s větší vážností, ale pořád se na něj koukalo moc pěkně. Otočil jsem se na malý moment za sebe a usmál se. Všichni pozorně poslouchali. Dělalo mi to radost.

Vlastně téměř všichni.

Všichni až na Krasoně.

Protože Krasoň zíral na Harryho.