„No tak už se na mě nezlob. Udělám nějakou dobrou polévku a zalezeme si k filmu, co říkáš?" navrhl Troye, zatímco mi připravoval horkou vanu. Stál jsem uprostřed dveří do koupelny s rukama na hrudi a nakrknutě se mračil. Zmetek. Já mu dám, házet mě do ledový vody. Navíc mě tam klidně mohlo něco sežrat!

„Tohle polévkou nespravíš," zasmál jsem se hořce a hodil do středu koupelny mokrý boxerky.

„Ne?" otočil se na mě a povytáhl obočí. „Ztřískáš mě jak psa?"

„Hůř. Jako koně. Budeš prosit o milost," zamručel jsem, pomalu k němu došel a kousnul ho silně do ramene. „Mám rád bramborovou," prohodil jsem tiše a vlezl si do vany. Teplá voda byla tak zatraceně boží. Do zimy mě teď jen tak nedostane. Plánoval jsem si zachumlání v obýváku a nějaký pěkný film. A to nám to tak pěkně začalo. Mohli jsme klidně pokračovat v herně, kdyby mě ten blb nehodil do vody. Přitom jsem mu říkal, ať to nedělá. Měl bych si ho lépe vychovat.

Vychovat si svého Pána. To znělo jako důležitý úkol.

Ponořil jsem se celý do teplé vody a pořádně se nadechnul. Zbožňoval jsem vůni soli do koupele, kterou Troye používal. Uklidňovala mě. Nejspíš hlavně proto, že tak voněl on sám, pokud si dal před spaním vanu. Ani jsem si nevšiml, kdy začalo být normální spát s ním v jedné posteli u něj v ložnici, ale celkem jsem si to oblíbil. Hlavně to, že spal jen ve spodním prádle. Koukalo se na něj vážně moc pěkně.

Ponořil jsem se pak úplně celý pod vodu a následně si pořádně umyl vlasy. Zbožňoval jsem ten pocit po koupeli. Připadal jsem si vždy jak znovuzrozený.

„Udržuješ bezpečný odstup, chlupáči?" prohodil jsem směrem ke kočičímu Harrymu a natáhl se pro ručník. Kotě sedělo jen kousek od vany, ale zároveň dostatečně daleko na to, aby na něj necákla voda. Osušil jsem se, vzal si čisté oblečení z ložnice a zvedl číču, která mi byla v patách, do náruče. Bylo docela prima ji tu mít. Byl jsem vlastně moc rád za to, že ji Troye přivezl. Jemu jsem to ale jen tak připustit nehodlal. Nechtěl jsem, aby věděl, že má vyhráno. Líbilo se mi, když se snažil. Navíc jsem opravdu nechtěl, aby zábavný park bylo poslední rande, na které mě vzal. Bylo ještě takových míst, na která jsem se s ním chtěl podívat.

Sešel jsem s kotětem v náručí dolů ze schodů a zamířil rovnou do kuchyně. Vidět Pána v kuchyni bylo vždycky sakra pěkný. Zamlouvalo se mi, že vařil rád a dobrovolně. Žádný kecy o tom, že on je Pán a já bych mu měl sloužit. Měl tohle v hlavě srovnaný. Děsivý bylo, že o dost víc jak já, ale nejspíš to tak muselo být. Bohatě stačilo, jak katastrofálně to dopadlo s Andym. Možná by to s ním nikdy nedopadlo tak špatně, kdybych si s ním pořádně stanovil hranice. Kdybych s ním mluvil o tom, co opravdu chci. Tuhle chybu už jsem znovu udělat nehodlal. S Troyem jsem musel mluvit víc.

„Ty kvůli mně opravdu děláš bramboračku?" pousmál jsem se a nakoukl mu přes rameno na sporák. Vonělo to fakt úžasně.

„Kdepak. Dělám ji, abych si to co nejvíc vyžehlil," zasmál se, otočil trochu hlavu a políbil mě na tvář. „Proč tě to vůbec tak rozčílilo? Držel jsem tě. Nemohlo se ti nic stát," zamručel.

„Rozmočil jsi mi otlaky od provazů!" nafouknul jsem tváře a zvedl Harryho tak, aby to vypadalo, že sedí Troyeovi na rameni.

„Ty seš tak mizernej lhář," zasmál se a zavrtěl hlavou.

„Nojo," zahučel jsem a dával pozor, aby číča nespadla. Vypadlo to, že se ji u Troye na rameni docela líbilo. „Já mám prostě z hloubky strach, když není vidět na dno. Fakt jsem se bál, že mě něco kousne. A vím, že tam nic takovýho nežije, ale fakt mě to prostě děsí," vydechl jsem a přitáhl si Harryho zpět k sobě. Chtěl jsem s Troyem o všem mluvit, tak asi nebylo třeba před ním tohle tajit. Navíc na tom nebylo nic tak špatného, bát se takových věcí. Určitě jsem nebyl jediný na světě.

„Tebe bych teda chtěl vzít k moři," zasmál se a trochu mě od sebe odstrčil, aby se mohl otočit čelem ke mně. „Nenapadlo mě, že by ses mohl bát. Můžeš si tedy vybrat, jestli chceš použít důtky nebo rákosku," zabroukal a na rtech mu hrál hravý úsměv. Začínal jsem být na tomhle jeho úsměvu závislý. Líbilo se mi, jak uvolněný a přirozený v tu chvíli byl. Přísahám, že na světě nebylo nic dokonalejšího než vidět Troye přesně takhle. Navíc jsem byl rád za to, že to, co řekl, jsme oba brali jen jako odlehčení situace. Ani jeden nevěřil tomu, že bych dal Pánovi opravdu přes prdel a navíc jsme si oba uvědomovali, že trable běžného života takhle řešit nechceme. Tresty v herně byly vždy jen za to, co jsem udělal špatně tam. Hraní a osobní život byly dvě naprosto rozlišné věci. I tak mě ale bavilo, že o tom dokázal žertovat.

„K moři bych docela chtěl. Věděl jsi, že je pláž, kde můžeš krmit pelikány? Já bych je tedy nekrmil, protože jsou taky celkem děsivý, ale je to celkem cool, nemyslíš?" usmál jsem se.

„Pelikány?" ušklíbl se a podrbal číču na hlavě.

„No. Takový ty s nepřirozeně dlouhým krkem s fešně růžovým kabátkem," pokýval jsem hlavou.

„Tak to nejspíš myslíš plameňáky," zasmál se a poplácal mě vesele po tváři. „Pelikán je ten, co má takový ten nafukovací vak, do kterého nabírá vodu i s potravou."

„Pták jako pták. Nekrmil bych ani jednoho," pokrčil jsem rameny.

„Tak proč o nich mluvíš," zasmál se zmateně, otočil se zase zpátky a vyndal dva hluboké talíře.

„No, to já jen tak, aby sis nemyslel, že se vyprdneš na dovolenou u moře, Daddy," uculil jsem se nadšeně a zvedl kocoura jako Rafiki Simbu ve Lvím králi, zatímco jsem zpíval úvodní znělku. Nebo jsem se o to alespoň snažil. Neměl jsem ponětí, jaká slova tam vlastně byla.

„Píšu si, už žádnou kávu pro tebe," zabroukal s úsměvem. „Jdi si sednout, ať se najíme."

„Můžeme se najíst v obýváku u filmu? Mohli bychom kouknout na Lvího krále, neviděl jsem ho fakt dlouho," usmál jsem se a položil číču na zem.

„To zní jako dobrý plán. Tak mazej," přikývl a začal nandávat polévku. Neváhal jsem ani chvíli. Chytl jsem pořádně Harryho, doběhl nahoru pro další deky a pak začal připravovat gauč na film a zahrabošení do dek. Plánoval jsem spánek na gauči, což Troye ještě netušil, ale doufal jsem, že to projde.

-

Spaní na gauči prošlo. Troye překvapivě neměl vůbec žádné námitky, nejspíš proto, že se opravdu cítil špatně kvůli tomu, že mě hodil do vody. Zpětně mi bylo maličko líto, že jsem kvůli tomu udělal takovou scénu, ale minimálně jsem se ujistil, že už se to nikdy nestane.

Probudil jsem se brzo ráno, natisknutý na Troyeovi, zatímco Harry mi spokojeně vrněl za hlavou. Byl jsem rozlámaný. Spaní na gauči byl sakra špatný nápad, ale zároveň jeden z nejlepších. Vracelo mě to zpátky do dětských let. Byl to naprosto šílený nápad. Zbytečný. Oba jsme mohli spát v ložnici, ale i tak jsme zůstali na gauči a usnuli u třetího dílu Lvího krále, protože ten ani jednoho z nás nebavil. Předchozí večer byl ale celkově moc boží. Troye znal kompletně všechny písničky a nestyděl se je zpívat, díky čemuž vybudoval milou a uvolněnou atmosféru. Navíc zpíval opravdu pěkně. Chvíli jsem se styděl, ale u Hakuna Matata jsem začal nenápadně s pobrukováním a pak si vzal Pumbovo sólo. Byla to švanda. Kdybychom už dávno nebydleli společně, pokládal bych to za další rande. Zábavný park i vázání na molu bylo úžasný, ale tohle bylo něco zase úplně jiného. Jako bychom se během jedné noci posunuli o roky dopředu.

„Vím, že nespíš," prohodil jsem tiše a přejel prsty Troyeovi po tváři. Na gauči bylo mnohem míň místa než u něj v posteli, takže jsme museli spát namáčknutí na sebe. Bylo celkem šokující zjistit, že mi to přijde krásný a ne strašidelný. U Andyho jsem nesnášel, když se na mě v noci lepil. Jenže u něj jsem se bál, že začne něco zkoušet. Vždy využil každé příležitosti. Nenechal mě kolem sebe ani projít, aniž by mě plácnul po zadku. Ze začátku mi to přišlo celkem fajn, časem ale bylo dost otravný, že sex hledal úplně ve všem.

„Užíval jsem si dokonalost okamžiku," přiznal tiše a otevřel oči. Neudělal kromě toho vůbec žádný pohyb navíc. Jen mě sledoval a slabě se usmíval. Chápal jsem ho. Nemusel nic víc říkat. Cítil jsem se úplně stejně. Jen on to uměl líp pojmenovat.

„Užíváš si, jak tě všechno bolí, hm?" zasmál jsem se a dlouze se protáhl. „Mám otázku."

„Další?" zasmál se a upravil si polštář pod hlavou. „Ne, nepřeorientoval jsem se během noci na masochistu a ne, moje záda si tenhle gauč rozhodně neužívají. Dlužíš mi masáž!"

„Na to se zeptat nechci," zašklebil jsem se a převalil se na záda. „Když jsi mi tenkrát u Harryho nabídl, že ti můžu nasekat, pokud se mi to s tebou nebude líbit, myslel jsi to vážně?" zamručel jsem tiše, natáhl ruce před sebe a zahýbal prsty. Byl jsem z té otázky nervózní, ale přišlo mi přirozený se ho na to zeptat. Přestával jsem se bát klást mu otázky. Zatím se za ně nikdy nezlobil a na všechno mi v klidu odpověděl.

„Samozřejmě, že jsem to myslel vážně. Proto jsem ti přece podal tu rákosku. Mimochodem, byl to jedna z nejhorších, které Harry měl," zamručel a s tichým zaskuhráním se přetočil na záda. Zasmál jsem se a přikývl. Tu rákosku jsem znal velmi dobře. Měl jsem jí rád.

„A myslíš, že bychom byli dneska takhle tady, kdyby se to stalo? Nebo jsi o sobě nepochoval?" ušklíbl jsem se a položil si ruce na hrudník.

„Jasně, že jsem o sobě pochyboval. A ne zrovna málo. Ale stálo mi to za to," zabroukal a vtiskl mi letmí polibek na rameno. Spokojeně jsem se usmál a otočil k němu hlavu. Líbilo se mi, když tohle dělal. Uklidňovalo mě to, i když jsem vlastně neměl důvod být nervózní.
„Proč myslíš, že bychom tu dnes takhle nebyli?" zamrkal a zadíval se do stropu. Pousmál jsem se a se zájmem sledoval jeho tvář. Tohle jsem si nedokázal odepřít. Koukalo se na něj až moc hezky.

„Já nevím. Neumím si přestavit, že bych ti dal na zadek a pak tě vnímal jako Pána," přiznal jsem a víc se k němu přitulil. Nechtěl jsem ho nijak urazit, ale opravdu jsem to tak cítil.

„To myslíš vážně?" vydechl a taky otočil hlavu mým směrem. V kanclu jsem ho nasral nespočetněkrát, ale tenhle jeho výraz jsem viděl poprvé. Nebyl naštvaný. Byl zklamaný. A já si chtěl dát pár facek za to, co jsem zrovna vypustil z huby.

„Já nevím, Troye. Pánům se přece na zadek nedává," šeptl jsem a žďuchnul nosem do jeho brady. Nechtěl jsem, aby byl kvůli mně mrzutý.

„Tenkrát jsem ale nebyl tvůj Pán. Cožpak mě respektuješ méně jen kvůli tomu, že jsi mě tenkrát viděl s Harrym?" zamračil se a pomalu se posadil.

„Ne. To ne. To bylo jiný."

„Jiný v čem?"

„Harry je dobrý dominant. Ten by zkrotil i tyranosaura," zasmál jsem se nervózně.

„A jde o to, že je Harry dobrý Pán nebo o to, že nechceš, abych se ti v herně podřídil? Zajímá tě snad jen to, co se děje v herně a na zbytku nezáleží?" nakrčil nos a zvedl se z pohovky.

Nešťastně jsem zakňučel a přetáhl si přes hlavu deku, pod kterou ještě před chvílí ležel.

„Ty seš takovej paličák!" zahučel jsem otráveně.

„A ty to bereš moc seriózně. Je nám spolu dobře, tak proč se trápit tím, že bys jednou seřezal zadek ty mně?" zasmál se zoufale a zůstal stát uprostřed obýváku. „Vážně bys mě kvůli tomu pak nechtěl?"

„Nenapadlo mě, že bys to chtěl!" zamračil jsem se, posadil se a hodil po něm polštář. „Protože. Ty bys fakt chtěl?" zamrkal jsem zaraženě.

„Ne," zavrtěl rychle hlavou a položil polštář na křeslo. „Ale to, cos řekl, mě překvapilo. Kdyby mě bavilo subčit alespoň maličko, tak tě k tomu snad z principu donutím," pozvedl si.

„Já nám udělám kafe, než se sežereme zaživa, jo?" zasmál jsem se tiše. Nevěřil jsem tomu, že jsme se málem pohádali kvůli úplný hovadině. Bylo přece zbytečný tohle řešit. Věděli jsme, kde je naše místo. Já klečel a Troye mě prováděl dokonalým životem v herně a tak to bylo správně.

„Jo. Káva je velmi dobrý start," přikývl, došel ke mně a dlaně mi položil na tváře. Zmateně jasem zamrkal a zvedl k němu oči. Nasral jsem ho natolik, že mi teď zlomí vaz?

„Promiň. Nechtěl jsem tě zklamat," šeptl jsem, když už mlčel nepříjemně dlouho. Nelhal jsem. Vážně jsem nechtěl, aby ze mě byl zklamaný. Nikdy předtím mě ale nenapadlo, že je pro něj tohle tak moc důležitý.

„Zaleží mi na tobě, ty tupče, copak to nechápeš?" povzdechl si a opřel si čelo o to moje. Tiše jsem se zasmál a položil si ruce na jeho boky. Ta chvíle byla naprosto absurdní. Nevěděl jsem, jak správně reagovat. A Troye v tomhle nejspíš taky moc chodit neuměl.

„Jestli je to pro tebe tak důležitý, já ti tu prdel klidně zmaluju, fakt," uculil jsem se a políbil ho dřív, než se stihl začít rozčilovat. Nechtěl jsem to zlehčovat. Věděl jsem, že se ho vážně dotklo, co jsem řekl. Možná opravdu jen proto, že pro něj byl důležitější náš vztah mimo hernu, jen to nedokázal říct. A bylo sakra krásný si tohle uvědomit.

„Taky jsem si tě celkem oblíbil, mimochodem," usmál jsem se a odtáhl se od něj, abych nám mohl dojít připravit kávu.

Byl to taky jen člověk. A možná dokonce citlivější než já sám, což pro mě bylo skoro nepředstavitelný. Vždycky jsem si Pána představoval jako někoho neomylného a dokonalého ve všech směrech. Jenže to byl nesmysl.

Pán byl taky jen člověk.

Mohl dělat chyby, mohl mít svý dny a mohly existovat věci, který ho dělaly smutným.

A já na to musel přestat zapomínat.