Cesta autem byla poměrně dlouhá a Pán si ji užíval znatelně víc než já. Stál jsem si za tím, že si vezmu jeho černou košili, která se mi tak líbila a měl jsem pocit, že mi sluší. Už pár kilometrů od domu jsem si ale uvědomil, jak moc špatné rozhodnutí to bylo. Látka košile nebyla na moje záda zrovna mírná a i nehnutě sedět bylo dost nepříjemné. Kdybych Troye poslechl a vzal si oblečení, které mi připravil on, mohla by být cesta o dost příjemnější. Jedinou pozitivní věcí bylo, že jsem ho konečně donutil, aby pustil hudbu, kterou měl rád. Chtěl se poznávat, měl to mít. Navíc jsem se chtěl přesvědčit, jestli netrávím čas s někým, kdo poslouchal dechovku.

Měli jsme puštěné celé album Milky Chance. Znal jsem od nich jen jeden song, který dříve hráli v rádiích, ale nakonec jsem byl docela příjemně překvapený. Netušil jsem sice, jestli to bylo něčím, co Pán poslouchal opravdu rád, ale na cestu to bylo ideální. Sledoval jsem v tichosti ubíhající krajinu a jen doufal, že se během dneška nic nepokazí. Nabízelo se tolik příležitostí. Jestli mě vezme do strašidelnýho domu, tak s ním končím. Definitivně.

Vystoupil jsem z auta hned, co jsme zaparkovali a úlevně vydechl. Sedět a opírat se bylo opravdu na nic. Upravil jsem si obojek na krku malým očkem dopředu a usmál se na Pána. Bude to hezký den. Nic se nepokazí. Prostě jsme si vyrazili ven. O nic nešlo.

„Už ses rozhodl, co mi vystřelíš?" zavrněl jsem a obešel auto, abych mohl být blíž u něj. Bylo tu dost lidí na to, jak brzo bylo. A tolik dětí. Ty jsem zrovna moc nemusel. Možná ta zoologická byla vážně lepší nápad.

„Uvidíme, co se bude nabízet. Máš nějaké speciální přání?" povytáhl obočí a přitáhl si mě za očko obojku o sobě. Zbožňoval jsem, když tohle dělal. Kdyby to šlo, nechat bych ho, aby mě tu vedl na vodítku. Hloupý lidi a jejich předsudky. Přitom jsem si byl jistý, že nám bylo společně líp, než většině těch otravných brblalů.

„Něco speciálního," zabroukal jsem s úsměvem a držel se radši v jeho těsné blízkosti. Snažil jsem se si namluvit, že na tomhle nebylo nic špatného. Zvládl jsem před ním být nahý. Nechal jsem se od něj svázat a bylo to krásný. Trocha zábavy by přece neměla být žádný problém. Jenže já neměl nejmenší ponětí, o čem si s ním povídat nebo jak se vůbec chovat.  Tohle místo ve mně probouzelo moje dětský já. Což nejspíš ani nebylo tolik špatně. Nebylo pravděpodobné, že by tu byl někdo, kdo by nás znal. Nakonec jsme vlastně mohli zkusit i to vodítko. Tiše jsem se zasmál a pokroutil hlavou. Musíme se naučit fungovat i bez toho. Nechtěl jsem být sub dvacet čtyři hodin denně, i když by to tak bylo o moc jednodušší. Po zkušenosti s Andym jsem se chtěl všem chybám vyvarovat. Postupovat trochu pomaleji a opatrněji. I když na to už možná bylo maličko pozdě.

Kousal jsem se do tváře a bez přemýšlení nechal Troye, aby za nás zaplatil vstup. Byl jsem ze všeho tolik vynervovaný, že mi to bylo úplně jedno. On se nad tím naštěstí taky nikterak nepozastavil.

„Je všechno v pohodě? Vypadáš, jak kdyby tě teď někdo donutil vyhodit tvojí oblíbenou sbírku Pokemonů nebo tak něco," zasmál se tiše. „Chceš cukrovou vatu?"

„Teď ne. Díky," zavrtěl jsem rychle hlavou a rozhlížel se kolem. Byla tady toho spousta. Projít tohle místo za jeden den bylo naprosto nemožný, tím jsem si byl jistý. Navíc jsem chtěl vyzkoušet úplně všechno. Až na strašidelný hrad. A taky na atrakce, kde byli lidé v převlecích. Nebylo nic strašidelnějšího. Disneyland byl popravdě mou noční můrou a nikdy jsem nechápal, jak tam někdo mohl jít dobrovolně.

„Connore," zasmál se tiše, schoval si lístky do kapes a starostlivě se na mě zadíval. „Co se děje? Chceš jet pryč?"

„Ne. Asi ne," vydechl jsem prudce a zoufale si povzdechl. Možná to budu tentokrát zase já, kdo tenhle vztah podělá. „Jen jsem tohle nikdy nedělal. Jsem z toho maličko nervózní," přiznal jsem tiše.

„Nikdy jsi nebyl na pouti?" povytáhl obočí a zamířil rovnou ke střelnici. Rozešel jsem se za ním a z dálky si prohlížel všechny ty možnosti, které se střílením daly vyhrát. Měl jsem jasno. Chtěl obří jednorožčí balónek.

„Naposledy asi v sedmi, s rodiči," zasmál jsem se, chytl ho za ruku a zatáhl ho trochu na stranu, abychom neblokovali cestu ostatním lidem. „Myslím tohle. Jít někam ve dvou. Poznávat se a tak," zamrkal jsem a nervózně přešlápnul.

„Nikdy tě nikdo nevzal jen tak ven? Za zábavou?," zasmál se uvolněně a prsty mi opatrně odhrnul vlasy z čela. Už zase ke mně přistupoval tak opatrně. Měl jsem to rád. Oba jsme si uvědomovali, jak křehký tohle celý je. Troye moc dobře věděl, jak hysterický jsem uměl být a upřímně jsem byl rád, že si dával na svoje chování pozor.

„Ty to prostě neřekneš, viď?" usmál jsem se. „Dáváš si pozor, abys mě nevyděsil, ale mě neobalamutíš," uculil jsem se a udělal krok blíž k němu. Cítil jsem se s ním dobře. Nebyl důvod se tomu bránit. Nejspíš.

„Dobře," pokýval hlavou a odkašlal si. „Takže jsi nikdy nebyl na rande?" povytáhl zvědavě obočí.

„Nikdy," přikývl jsem a kousl se slabě do tváře. Nebylo tak hrozné si přiznat, co se tu vlastně děje. Dokonce na nás ani nikdo divně nekoukal. Lidi prostě procházeli kolem i přesto, že jsem Troye pořád pevně držet za ruku.

„Andy tě nikdy nikam nevzal?" zamračil se zmateně. „To si tě prostě jednoho dne vzal domů a začal tě přesvědčovat o tom, že miluješ sex?" zamrkal zmateně. S povzdechem jsem přešlápnul a zavrtěl hlavou. Nechtěl jsem se o tomhle moc bavit, ale nejspíš by nebylo moc fér mu na to neodpovědět. Je to Pán. Pochopí to. Zatím pro mě měl ve všem pochopení, což bylo ve skutečnosti fakt dost bláznivý.

„Poznal jsem ho na párty. Už ani pořádně nevím, na jaký. Nebyl tu noc jedinej," šeptl jsem a zvedl k Troyeovi opatrně oči. „Myslel jsem si, že jednou takhle prostě najdu toho správnýho. Že se mi to s někým z nich nakonec zalíbí. Ale byla to jen kupa fakt hroznýho sexu. Výhoda byla, že snad všude byl alkohol," zasmál jsem se a nervózně se zavrtěl. Byl jsem si jistý, že Troye o mě měl úplně jiné představy. Nejspíš by ho nikdy nenapadlo, že jsem byl tenhle typ kluka. Já před ním ale svou minulost tajit nehodlal. Doufal jsem, že on k tomu bude přistupovat také tak. Nesnášel jsem tajnosti a milosrdné lži.

„Takže to pro tebe byl jen kluk na jednu noc?" zasmál se zaskočeně a palcem přejel po kloubech mých prstů. Pousmál jsem se nad tím malým gestem a slabě přikývl.

„Vlastně ani to ne. Upřímně moc nechápu, jak mě tenkrát ukecal, abych za ním přijel. Něco mě k němu tak nějak táhlo a měl jsem pocit, že to takhle je správně. On se ze začátku fakt snažil. Vždyť on byl zarytej vanilák, upřímně jsem vůbec nevěřil tomu, že mi bude schopný způsobit bolest. Objevoval jsem s ním tenhle svět, všechny tyhle nový a krásný věci. Nějakou dobu to bylo vážně docela prima. Dokonce jsem i věřil tomu, že jsem konečně našel způsob, jak byl sex prima, ale netrvalo to moc dlouho," šeptl jsem a otočil se po páru s velkým pudlem. Kdybych mohl, tak bych začal utíkat. Troye si vybral ideální příležitost, kdy ze mě tohle dostat. Odsud bych se domů dostal jen těžko. Neměl jsem nejmenší ponětí, kde jsme a můj mobil ležel na nočním stolku hned vedle nedopité kávy.

„Tak to bych se měl snažit, abys měl na svoje první rande co nejlepší vzpomínky," zavrněl, vtiskl mi rychlý polibek a znovu se rozešel směrem ke střelnici. Tiše jsem se zasmál a ochotně ho následoval.

„Zítra tě vezmu na rande já. Na oplátku," prohodil jsem tiše a pevněji stiskl jeho ruku. Vážně jsem si připadal jako zamilovaný puberťák. Což bylo nebezpečný. A já tohohle chlapa rozhodně nemohl milovat. Bylo na to moc brzo. Neznali jsme se. Ale to se teď změní a já se možná nebudu muset kvůli svým citům cítit špatně.

„Sakra. Tak to se budu muset snažit dvojnásob, abys mi v tom zítra za trest nevymáchal čumák," prohodil vesele a vytáhl ze zadní kapsy kalhot peněženku. „Už víš, co budeš chtít?"

„Jo," zavrněl jsem, „ten balónek s jednorožcem," usmál jsem se a zhoupnul se na patách. Zůstal jsem pro jistotu stát kus od střelnice a jen pozoroval Pána, jak se domlouvá s paní s obřím výstřihem. Podal ji pak peníze a vložil diabolku do vzduchovky. Neuměl jsem si ho se zbraní do té chvíle vůbec představit, ale nebylo to nakonec tak komické. Působil překvapivě docela sebevědomě, i když to byl ten typ chlapa, který nejspíš nikdy dřív něco takového v ruce nedržel. I tak jsem mu ale fandil a doufal, že se trefí. Tiše jsem si odfrknul, když vystřelil poslední ránu a i ta jen proletěla kolem postavených plechovek. Zatracení šmejdi. Tohle jsem nesnášel.

„Mohl bych to taky zkusit?" položil jsem mu dlaň na rameno, a co nejvíc nevinně se na něj pousmál. Byl jsem si jistý, že mířil správně. Na podobných místech ale nikdy muška nebyla rovná. Byl to způsob, jak z lidí dostat co nejvíc peněz. Troye měl vlastně docela štěstí, že sem vzal mě a ne malé děcko, které by se teď vztekalo a brečelo, dokud by jednu z plechovek po několika pokusech opravdu netrefil.

„Jestli chceš," přikývl, podal té ženě další peníze a začal mi vysvětlovat, jak zbraň nabít. Vše jsem si v tichosti vyslechl a pak ho poprosil, aby o kousek ustoupil. Ukázal jsem na několik umělých růží na špejlích a první výstřel provedl přesně podle toho, kam zbraň mířila. Netrefil jsem se, ale s tím jsem počítal. Slyšel jsem za sebou úlevné vydechnutí, díky čemuž jsem se musel pousmát. Nechtěl jsem Troye nikterak znemožnit. Mě tohle ale na rozdíl od něj někdo naučil. A když už jsme té ženě dali peníze, chtěl i naší odměnu. Zadržel jsem na chvíli dech a mířil tentokrát trochu víc doleva. Stiskl jsem spoušť a potěšeně se uculil, když se špejle zlomila přesně v půlce. Narovnal jsem se, s poděkováním si od ženy vzal černou růži, otočil se a zastrčil ji Pánovi za ucho.

„Sluší ti," pousmál jsem se a mírně naklonil hlavu.

„Nechceš mi radši říct, kde ses tohle naučit?" zasmál se a rozešel se pryč. Ušklíbl jsem se a znovu ho chytl za ruku.

„Chtěl jsem to natřít jí. Ne tobě," zabroukal jsem s úsměvem. „Nezlobíš se, že ne?"

„Ne," zavrtěl rychle hlavou a vedl mě k velkému ruskému kolu.

„Můj děda byl myslivec. Trávil jsem u něj jako malý hodně času. Měl jsem u něj na zahradě místo, kde jsem mohl střílet. Docela mě to bavilo. Otec mě pak začal brát na střelnici, jelikož si myslel, že ze mě tak udělá pořádnýho chlapa," prohodil jsem tiše a vlezl si s do kabinky vedle Pána.

„To je poprvé, co mluvíš o své rodině," zamručel a upravil si růži za uchem. Byl jsem rád za to, že si ji nechal.

„Nevídáme se. Nesouhlasí s tím, že chci žít s chlapem," pokrčil jsem slabě rameny. „Ale už jsem velkej kluk. Zvládnu to i bez nich. Navíc mám tebe," pousmál jsem se a opřel si hlavu o jeho rameno. Tak. Přiznal jsem to. A svět stále stál na svém místě.

„Moje máma byla ráda. Prý se takhle alespoň nestane, že bych někoho nechtěně zbouchnul," zasmál se a trochu se narovnal hned, co se kolo dalo do pohybu.

„S tím, že někoho svazuješ a barvíš mu zadek do ruda, by ale jistě taky nesouhlasila," zašklebil jsem se a kousnul ho slabě do ucha. Bral jsem všechno zpátky. Tohle byl úžasnej nápad. Rande bylo pěkný. Tímhle si to navíc zavařil. Odmítal jsem si přiznat, že by tohle bylo naposled. Příště bychom možná mohli zkusit tu zoologickou. A hvězdárnu. Tam jsem taky vždycky chtěl.

„Takové věci se rodičům přece nepřiznávají," zavrtěl hlavou. „Ale vezmu tě k nim rád. Až se na to budeš cítit. Jen bez obojku," zdůraznil rázně. Zasmál jsem se a chápavě přikývl.

„Řetízek s packou si ale můžu nechat?"

„Znamená to snad, že tam se mnou pojedeš?"

„Možná jednou," přikývl jsem. „Když bude moct jet i Harry," dodal jsem rychle a zvedl k němu oči.

„Jak já tě za to jméno proklínám," zavrčel tiše.

„Žárlivko," mlasknul jsem s úsměvem.

„Jsi takový pokrytec, víš to vůbec?" zasmál se. „Radši se kochej tím výhledem."

„Stíhám obojí. Být pokrytec i se kochat krajinou," zavrněl jsem, víc se k němu přitulil a zůstal už potichu. Nebylo třeba už nic říkat. Takhle to bylo dokonalý.