Tiše jsem zakňoural, když se na nočním stolku kus od mé hlavy rozvibroval mobilní telefon a neochotně jsem se pro něj natáhnul. Jako první mě napadnul Andy. Na ten malý moment se mi stáhnul žaludek natolik, že jsem si myslel, že se pozvracím. Jméno, které svítilo na displayi mě ale velmi rychle uklidnilo.

Tyler.

Nepřekvapovalo mě, že volá. Nemohl vědět, že tentokrát jsem tam tu fotku nahrál já a taky nemohl vědět, že ta místnost patří někomu jinému, než byl Andy.

Slabě jsem se pousmál, převalil se na bok a přijal hovor. Neměl jsem moc náladu si s ním povídat, byl jsem unavený, ale nebylo by fér, aby kvůli mně vyšiloval.

„Tentokrát jsem to byl já, Tylere, klid," vydechl jsem a krátce zamával Troyeovi, který zrovna vešel do pokoje.

„To jsem já," uslyšel jsem tiché zamumlání, ale ani na chviličku jsem nepochyboval o tom, komu ten hlas patřil.

„Aarone," protočil jsem otráveně oči a líně se posadil. Tak na toho už jsem neměl náladu dvojnásob. „Co chceš?"

„Hele, já si fakt myslel, že o tom ví, jasný? Myslel jsem, že je to ten kámoš, kterýmu řekneš všechno, ale okavidoucně to tak asi není a on teď strašně vyšiluje," odmlčel se a já měl pocit, že vyletím z kůže. Jistě. Krasoň jednoduše nedokázal udržet jazyk za zuby. Jako bych zatraceně netušil, že z tohohle ještě bude slušný průšvih.

„Já radši přijedu," zabrblal jsem, típnul hovor a pomalu se zvedl z postele. Tohle jsem s Tylerem nechtěl řešit po telefonu. Neměl se to nejspíš ani nikdy dozvědět. Na Troye jsem před ním vždy jen nadával. Nebyla šance, že to vezme v klidu. Protože pokud někdo uměl udělat z komára velblouda, tak to byl právě Tyler.

„Kam se chystáš?" zarazil mě Troye hned, co jsem se začal soukat do kalhot.

„Tyler o nás ví," prohodil jsem a tiše sykl, když jsem si přehodil tričko přes hlavu. Na ta záda a pěknou scénu v herně jsem už úplně zapomněl.  Nechtěl jsem o Tylera přijít a byl jsem si jistý, že teď bude běsnit a to pořádně.

„Connore," zamračil se a chytl mě za ramena.  „Není moudré, abys teď někam jezdil. Nebo mě nech alespoň jet s tebou.  Může se ti udělat špatně."

„Ne, díky," usmál jsem se a políbil ho rychle na tvář.  „Myslím, že by nebylo vhodné, abys mu teď lezl na oči. Dost tě nenávidí. Mou vinou."

„Chápu," utrousil tiše a nervózně přešlápnul. Nelíbilo se mu to, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Musel jsem za Tylerem.

„Ale kdybys mě mohl odvézt, tak by to bylo super," pousmál jsem se a na truc si vzal jeho mikinu.  Chtěl jsem ho vzít s sebou, ale věděl jsem, že to by teď opravdu nebyl dobrý nápad. 

„Odvezu tě rád," přikývl a taky se oblékl. „Ale žádný alkohol, jasné?" povytáhl obočí.

„Žádný alkohol, Pane," pokýval jsem s úsměvem hlavou a telefon si schoval do zadní kapsy kalhot.

„Myslím to vážně. Dnes jsi dostal zabrat. Vůbec se mi nelíbí, že tě mám někde nechat samotného," zamračil se a vyšel ven z ložnice.  Protočil jsem oči a vydal se za nim.

„Nebudu sám," namítl jsem a raději se při cestě ze schodů přidržoval zábradlí.

„Oh, jistě. Budeš tam s běsnící, blonďatou devítihlavou saní a klukem, co po tobě kouká už od prvního dne," zasmál se a vzal si klíče od auta.

Zamračil jsem se a zarazil se.

„Jak to myslíš?"

„Myslíš, že jsem tak Tylera nikdy nezažil? Vždyť šílí fakt často," zašklebil se.

„Víš moc dobře, že to jsem nemyslel," odsekl jsem otráveně. „Už zase zbytečně žárlíš."

„Což je dost komický, nemyslíš? Vzhledem k tomu, že ses sám bál, že místo tebe nařežu prdel jemu?" povytáhl zvědavě obočí.

„Není můj typ. Jsem spíš na protivný šéfy," zasmál jsem se tiše a pomalu si sedl do auta. Tak jo, jak se připoutat a zároveň se neopírat o sedadlo? Šlo to vůbec?

„Spíš mi přišlo srandovní, že sis nevšiml toho, že se mu líbíš," pokrčil slabě rameny, rozjel se a dlaň si položil na moje stehno.  Pousmál jsem se a tiše zamručel.  Byl jsem teď za jeho dotek vděčný. Potřeboval jsem ho jen a jen pro sebe.

„Hele, Aaron a Tyler se dali dohromady ještě rychlejš, jak my dva a to jsem si myslel, že to ani nejde. Je nesmysl, aby koukal po mně," zamručel jsem, chytl jeho ruku, přitáhl si ji k sobě a políbil ho na klouby prstů.

„Líbí se mi, když přiznáváš, že jsme se dali dohromady," uculil se.

„Hm," zabroukal jsem. „Vlastně jsi mě k tomu donutil.  Jsi naprosto otřesnej," zamručel jsem a propletl si s ním nadšeně prsty. Doufal jsem, že se neurazí. Nechtěl jsem to s ním teď znovu řešit, ale tentokrát to vypadalo, že to vzal opravdu jako vtip.

Poprosil jsem Troye, aby mě vyhodil na začátku ulice, ve které Tyler bydlel a nechal si od něj nasadit obojek. Byla to taková maličkost, ale opravdu mi dodával pocit bezpečí.

„Dej vědět, až budeš chtít domů. Vyzvednu tě, okay?" vydechl a odpoutal mě. 

„Zavolám ti," přikývl jsem a znovu ho rychle políbil na tvář. „Zatím," usmál jsem se a vylezl pomalu z auta. V jednom měl Troye pravdu, vážně mi nebylo moc dobře.  Nejraději bych zůstal v pelechu.  Jenže bych měl akorát nervy. Chtěl jsem být s Tylerem za dobře.  Líně jsem se protáhl, naposledy mávnul na Pána a rozešel se směrem ke známému domu. Měl jsem nahnáno.  Věděl jsem, že to bude nepříjemný. Jediné, co mě tak nějak uklidňovalo bylo to, že Aaron prostě neuměl být negativní a možná celou tu situaci zachrání.

Tuhle myšlenku jsem ale zavrhl hned, co jsem ho i s jeho malou sestrou uviděl vycházet ze dveří. Chtěl jsem na něj začít křičet, možná mu i vrazit pár facek a vyrvat mu ty jeho dokonalý kadeře, ale nechtěl jsem dělat scény před tím dítkem.

„Vyklízíš bojové pole?" rýpnul jsem si, zastavil kousek od něj a zhoupnul se na patách.

„Vážně mě to mrzí. Nechtěl jsem to mezi váma nějak podělat," zamrkal a zastrčil si pramen vlasů za ucho. Teď vážně vypadal jako spráskaný pes. Ten pohled se mi dost zamlouval.

„Zas tak moc si nefandi," zamručel jsem, slabě se pousmál a prošel kolem něj ke dveřím. Pořád jsem měl v hlavě to, co říkal Troye. Mohla to být pravda? Nedávalo to přece žádný smysl. Byl prostě jen fakt otravnej.

Pořádně jsem se nadechl, vzal za kliku a chvíli přemýšlel, jestli nakonec nevzít nohy na ramena, neposlat Tylerovi omluvnej dopis a odstěhovat se z města. Pokroutil jsem sám nad sebou hlavou, vyzul si boty a vešel dál do domu. Nebylo těžký ho najít. Seděl v obýváku v okně a kouřil. Jako vždycky. Tenkrát jsem za to byl ale trochu rád. Třeba ho to uklidní.

„Ahoj," vydechl jsem tiše a zůstal stát mezi futry. Nechtěl jsem se s ním hádat, ale svým způsobem jsem rozuměl tomu, proč se zlobí.

Několik vteřin vůbec nereagoval, pak ale típnul cigaretu, seskočil z okna a dostal se několika rychlými kroky ke mně. Nevěřil jsem tomu, že by mi byl schopný ublížit, ale stejně jsem z něj byl nervózní.

O to víc mě ale překvapilo, když mi na tváři přistála silná facka. Rychle jsem zamrkal a fascinovaně si prsty přejel po horké kůži. Absolutně jsem nerozuměl tomu, co se právě stalo.

„Seš takový hovado, Connore," zavrčel a nakrčil otráveně nos. „Dáš si pivo? Dlužíš mi fakt dlouhou pohádku," mlaskl a zavrtěl slabě hlavou. Nikdy předtím jsem ho takhle neviděl. Nejspíš vážně zuřil. Jenže kdyby věděl, jak skvělý Pán nakonec Troye byl. Musel jsem mu o tom všem říct, aby to pochopil. Výhoda byla, že před Tylerem jsem se tolik nestyděl, ale stejně jsem se na tohle netěšil.

„Ne. Děkuju. Alkohol ne," zavrtěl jsem hlavou a váhavě se vydal za ním do kuchyně. „Ale voda by byla fajn."

„Proč jsi mi o tom sakra neřekl?!" vyštěkl a prudce položil sklenici na linku, div ji nerozbil. „Co sis myslel, že asi udělám? Měl jsi snad pocit, že bych ti bránil?"

„Chtěl jsem ti to říct. Někdy," zamumlal jsem tiše. „Celý je to pro mě pořád bláznivý. Semlelo se to pak celý tak rychle. Navíc za to mohl Harry. Měl by ses zlobit na něj, ne na mě. Jo," zamrkal jsem a opřel se o zeď. To, jakým způsobem mě Troye dostal do herny jsem mu ale přiznávat nehodlal. Potřeboval jsem, aby pochopil, že je mi s Pánem fajn.

„Ale já přece nejsem nasranej kvůli tomu, že ses s ním dal dohromady," zavrčel a podal mi sklenici s vodou. Rychle jsem si ji vzal a víc se natiskl na stěnu. Nechtěl jsem dostat dalšího facana.

„Ne?" zamrkal jsem zmateně a trochu se napil.

„Ne," odsekl.

„Tak proč teda?"

„Protože se to sakra dozvídám od kluka, kterýho chci, on nechce mě, do toho jsem se vážně bál, že se vrátíš ke králi všech čůráků, na pokecu jsme společně nebyli sakra dlouho a Aaron nakonec ví víc, jak já," zabrblal uraženě a zkřížil si ruce na prsou. „Navíc jsem si myslel, že tě Sivan deptá."

„Deptal," přikývl jsem rychle a snažil se zpracovat všechny ty informace. „Jenže oba asi máme jiné způsoby, jak se chovat nebo jak to nazvat. Prostě to z nepochopitelnýho důvodu fakt funguje. Nikdy jsem se s nikým necítil tak pěkně. Dokonce už zvládám jednoduchý úvazy," pousmál jsem se zasněně a rychle zatřepal hlavou.

„Takže jsi s ním šťastný?" zamračil se zmateně.

„Taky to nechápu," zasmál jsem se tiše a nehtem ťukal do skleničky. „Ale jsem vážně rád za to, že chodil k Harrymu a dopadlo to takhle. Je v herně úplně jiný, než v kanceláři."

„Stejně mě štveš. Měl jsem to vědě jako první," zaprotestoval.

„Neměl to vědět nikdo. Dal jsem výpověď, aby z toho nebyl průšvih a Aaron o tom neměl vědět už vůbec. Je to celý dost nový, nemusí to vydržet. Nechtěl jsem se zkrátka radovat předčasně," prohodil jsem a krátce si olízl popraskané rty.

„Měl ses radovat. Měl ses radovat se mnou," zahučel dotčeně.

„Příště už budu. Slibuju," pousmál jsem se a došel si sednout na židli. Byl jsem zralej na pelech. "Jak jsi to vůbec myslel? Měl jsem za to, že mezi tebou a Aaronem je vše v pořádku? Vždyť se sem nastěhoval fakt rychle," zamrkal jsem a dopil zbytek vody.

„Ne všechno je vždy tak růžový, Con. To víš sám moc dobře," povzdechl si, vytáhl z lednice pivo a několikrát si dlouze loknul. „Ale aspoň se na něj hezky kouká, když už nic. A malá je fakt fajn. Není špatný nebýt tu sám," pokrčil rameny.

„Ty ses vážně hroznej dobroděj." povzdechl jsem si tiše. „Mrzí mě, že to
nevyšlo. I když bych měl být asi rád. Není na světě nikdo otravnější. Brzo by ti z toho přeskočilo. Věř mi," uculil jsem se.

„To mi dříve hrábne z tebe," protočil oči. „A teď koukej vyprávět. Chci vědět úplně všechno"