Zíral jsem střídavě na tu fotku a na Pána a snažil se spojit si věci s realitou. Nedokázal jsem uvěřit tomu, že takhle teď moje záda opravdu vypadala, ale raději jsem si tu fotku rychle poslal a vrátil Pánovi telefon. Nepřekvapovalo mě to - asi - opravdu jsem si celou tu scénu užil, cítil se dokonale a všechno bylo naprosto správně, ale ani tak jsem si vůbec neuvědomoval, jak daleko jsme tentokrát zašli. Přišlo mi úsměvné, jak moc byl Pán nervózní. Kousal se do rtu a v tichosti mě sledoval. Neodvážil se promluvit první, chápal jsem proč, možná i pro něj to bylo poprvé.

„Pořád je to zelená," vydechl jsem po chvíli ticha a zavrtěl se na kolenou. Byl jsem neuvěřitelně unavený a stále jsem se cítil tak nějak hezky mimo tenhle svět.

„Pojď. Zvedni se," pobídnul mě tiše a pomohl mi na nohy. „Můžeš stát? Nemotá se ti hlava?"

„Jsem pořád trošku vypnutý." přiznal jsem s úsměvem a pro jistotu se ho chytl. Nic mě teď nebolelo. Netrpěl jsem. Naopak mi bylo úžasné a ani při nejmenším jsem necítil to, že teď moje záda byla plná krve a tvořících se podlitin. Zítra budou jistě vypadat ještě dokonaleji. Musím Pána poprosit o další fotku. Miloval jsem modřiny.

„Neboj, Kocoure. Pán se postará," pousmál se a pomohl mi dojít až k němu do ložnice, kde mě položil na břicho na postel. „Ani se nehni," upozornil mě, krátce mi přejel prsty ve vlasech a zmizel do koupelny. Přitáhl jsem si polštář pod hlavu a spokojeně zamručel. Neplánoval jsem kamkoli chodit, popravdě jsem ani nevěřil tomu, že bych toho byl schopný.

„Kdo tě vůbec takhle nakáknul?" prohodil jsem se zájmem a tiše sykl, když se dotknul mých zad. Andy mi kdysi řekl, že je neskutečný, jak vysoký práh bolesti jsem měl, což byl holý nesmysl. Byl jsem ten člověk, co ječel, pokud měl jít na očkování nebo ho štípla vosa. Jenže při hraní to bylo jiné. Bolest mi dopomáhala k tomu cítit se svůj, dostat se na to správné místo.

„Ty, svým způsobem," zabroukal tiše a dál má záda mazal nějakým krémem. Nezajímal jsem se moc o to, co je zač. V tomhle jsem Pánovi bezmezně důvěřoval, ani by mě nenapadlo, že by mi chtěl nějak ublížit nebo by nevěděl, co dělá.

„To nechápu," zamračil jsem se. „Kvůli tomu ránu? Byl jsem se jen projít, o nic přece nešlo."

„Ne, ráno bylo v naprostém pořádku, Kocoure," zamručel a druhou rukou mě pohladil ve vlasech.  Tuhle jeho činnost jsem začínal mít nebezpečně rád. Bylo to příjemné a uklidňující.

„Tak o co jde?"

„Nebyls tam. Byl jsi tady. Sám. Beze mě," vydechl prudce a na chvíli se odmlčel. „Zvykl jsem si, že tě mám na očích. Že vím, co s tebou je. Co zrovna děláš."

„Troye," zastavil jsem ho ostře a vyhrabal se alespoň na lokty, abych na něj mohl otočit hlavu.  „Nemůžeš můj život kontrolovat dvacet čtyři hodin denně. To nejde. A ani to nechci," zadíval jsem se na něj zmateně. To ho vážně tolik rozhodilo jen to, že byl tak dlouho beze mě? Za normální situace by mě to asi potěšilo, ale teď mi to spíš nahánělo strach. Pravda byla ta, že i přesto, že jsem se s Pánem cítil dobře, tak všechno proběhlo neskutečně rychle. V herně byl Troye perfektní, po hrách se o mě vždycky dokonale postaral, ale normálních konverzací jsme vlastně až tolik nevedli. Nechtěl jsem, aby z něj vylezl tenhle kontrolou posedlý blázen.

„Já vím," povzdechl si a plácnul sebou na záda vedle mě. „Taky to nechci. Chci, aby ses vedle mě cítil svobodný a uvolněný, abys o věcech rozhodoval sám. O to víc mě rozhodilo to uvědomění, že mě tolik deptá, že tam se mnou nejsi. A už nebudeš. Budeš pracovat jinde. Budeš vytáčet jinýho šéfa."

„Ty seš neskutečná žárlivka, víš to vůbec?" protočil jsem oči a kousnul ho do ramene.

„Já prostě jen nechci, abys s tím tvým perfektním zadkem kroutil před někým dalším. Nechci o tebe přijít, dokážeš to pochopit?" zamumlal a bez ustání zíral do stropu.

„Co musím udělat, abys pochopil, že jsem takhle šťastný?" zamračil jsem se otráveně a vyhrabal se na kolena.  Měl jsem chuť ho nakopat. Tyhle jeho obavy mi přišly směšný.  Jenže jsem až moc dobře věděl, že on je taky jen těžko ovlivní. „Je mi s tebou dobře.  Nemohl bych mít lepšího Pána," zamrkal jsem a lehce naklonil hlavu. Nechtěl jsem tuhle chvíli úplně zničit a začít na něj křičet, ale bylo to fakt těžký. 

„O tom, co se děje v herně, nepochybuju," zamumlal, aniž by se na mě podíval.

„Tak o co jde?" povytáhl jsem zmateně obočí.

„O to, že mimo ni pochybuju úplně o všem. Mám strach že ti někdo nabídne víc.  Kurva, vždyť já ani nevím, jak se ve vztahu chovat," zavrčel, přičemž stále zíral na strop.

„No, takhle rozhodně ne," uchechtl jsem se a přelezl si nad něj obkročmo. Bylo zvláštní ho vidět z něčeho tolik zoufalého. Vždycky mi přišlo, že on znal celý svět, zatímco já byl ten trouba, který se všechno učil za pochodu.

„Co to děláš?" vydechl prudce a konečně se zadíval na mě.

„Jdu tě znásilnit, abych ti ukázal, kdo je tu mimo hernu alfa, když jsi takhle hysterický," zasmál jsem se a velmi opatrně si na něj lehnul. „Cožpak to potřebuješ mít pojmenované, abys byl v klidu? Mám si na čelo nechat vytetovat Troyeovo čubka, nebrat? Mám tě požádat o ruku? Vrátit se do práce a klečet ti celý den u nohou? Nebo co by sakra pomohlo, aby tvoje paličatá hlava konečně pochopila, že tě nechci opustit, že je mi s tebou dobře. V herně i mimo ní," prohrábl jsem mu váhavě vlasy a políbil jeho hrudník. Přišlo mi, že teď mám hodně navrch. Jakoby se celé naše pozice otočily a Troye byl teď tím ztraceným srnčetem, které se ještě ani nedokáže postavit na nohy.

„Mohl by sis mě dát do vztahu na Facebooku," zabroukal a zasmál se. Konečně se zase trochu uvolnil. Protočil jsem oči a plácnul ho po tváři.

„Seš starej, to už dneska nikdo nedělá," ušklíbl jsem se a zavrtěl hlavou. Musím ho nějak přesvědčit. Jeho žárlivá stránka se mi ani trochu nezamlouvala. Všechno tím jen kazil. „Je to děsnej paradox, víš to vůbec?"

„Co? Že jsem na sociálních sítích marnej?"

„To taky," uculil jsem se. „Ne. To tvoje žárlení. Protože jsem měl pocit, že vyskočím z kůže, když jsem poprvé viděl Aarona. Je taky drzej.  Taky po něm štěkáš, dokonce bych řekl, že ještě víc, jak předtím po mně.  Jenže pak mi došlo, jaká hloupost to je. Doma máš mě. Do herny bereš taky jen mě.  A i kdyby byl svět plný Aaronů a ty ses měl do jednoho z nich bouchnout, tak s tím nic neudělám, tak proč si kazit ty chvíle, kdy je nám spolu dobře?" zamručel jsem a uvelebil se na něm. 

„Ty jsi rozený filosof," povzdechl si a trochu se zvedl, aby mě políbil na čelo.  "Vadí ti, že jsem tě kvůli tomu vzal do herny?"

„Ne," vychrlil jsem automaticky. „Jsem tu pro tebe. Vždycky.  Nezáleží na tom, co se stane. Udělal bys pro mě to samé.  Proto jsme do toho zpočátku šli, ne?" pousmál jsem se a drknul nosem do jeho brady. 

„Asi máš pravdu," přikývl. „Dlouho jsem neviděl Dobu ledovou."

„Tu nemám moc rád," zaprotestoval jsem tiše.

„Spirit?"

„Moc smutný."

„Pravda. Ani nemám rád koně," přikývl. „Zootropolis?"

„Pane bože, jo!" vyjekl jsem nadšeně a zvedl ze z něj tak prudce, až zaskuhral bolestí. „Uděláš popcorn, prosím?" zamrkal jsem na něj co nejvíc nevinně a olízl si rty.

„Teď se úplně nabízel ten trapnej vtip, že bych mnohem radši udělal tebe," zasmál se a vyhrabal se z postele.  Slabě jsem se zamračil a pokrčil rameny. Věděl jsem, že to nemyslel špatně, ale i tak se mě to dotklo. Kdybych měl sex rád nebo byl alespoň schopný s Troyem spát, tak by náš vztah vypadal úplně jinak.

„Na to si asi musíš najít někoho jiného," šeptl jsem a natáhl se pro telefon.

„To budu radši do smrti dělat jen popcorn," zavrněl, chytl mou bradu a krátce mě políbil.  Překvapeně jsem zamrkal a zvedl k němu oči.

„A kakao?" usmál jsem se nadějně.

„A kakao," přikývl a odešel z ložnice.  Přihlouple jsem se usmál a otevřel na mobilu Instagram. Byl jsem přesvědčený, že dělám dobrou věc. Chtěl jsem ukázat ostatním ztracencům, že vůbec není špatné jít si za tím, co člověk chce.  Když jsem Tylerovi řekl, že jsem asexuální masochista, tak jsem od něj nedostal zrovna milou odpověď i přesto, že to se mnou myslel dobře. Ani já jsem ale tenkrát nevěřil tomu, že bych s takovým přístupem mohl najít Pána.

Našel jsem tu přeposlanou fotku mých zad a kousl se do rtu. Vymýšlení popisků mi nikdy moc nešlo, ale teď to šlo docela samo.  Zkopíroval jsem si připravený text a ještě upravil fotku tak, aby nepůsobila tak děsivým dojmem.  Troye ji vyfotil poměrně z dálky a ve chvíli, kdy už jsem shrbený klečel, s dlaněmi na stehnech.  Líbilo se mi, jak dokonale celou tu atmosféru zachytil. 

Pořádně jsem se nadechl, vrátil zpátky text a nahrál ji k ostatním fotkám od Andyho.