Ten den jsem s Troyem do práce nešel. Vzal jsem si jeden den dovolené a poprosil ho, aby mě odvezl do ulice, ve které se nacházel Harryho klub. Byl jsem překvapený, že Troye nikterak neprotestoval, ale možná to pro něj zkrátka bylo přijatelnější, než kdybych tam byl bez Pána večer, kdy tam bývalo dost lidí. Věděl jsem, že Troye z mojí návštěvy u Harryho neměl radost. Už jsem tak nějak tušil, že přes to všechno na toho chlapa žárlí, i když k tomu reálně neměl žádný důvod. Harry byl kamarád. Jediný opravdový, s kterým jsem mohl řešit opravdu všechno a vždy se snažil přijít na způsob, jak z toho ven. A přesně něco takového jsem teď potřeboval. Názor někoho, kdo vidí věci zase trochu jinak, ale rozhodně k nim bude přistupovat nestraně. Byl to sice on, kdo mě tenkrát s Troyem dostrkal do herny a donutil mě tak do něčeho, co jsem ani maličko nechtěl, ale na druhou stranu jsem mu za to byl zpětně opravdu vděčný. Kdyby mě Troye nedostal v Harryho klubu do herny, tak by nebyla šance, že by byl teď můj Pán. Nikdy bych s ním nebyl schopný vycházet v klidu.

Vystoupil jsem z Pánova auta a ještě předtím mu dal krátkou pusu na tvář. Byl jsem nervózní z toho, že dělám něco, co se mu zrovna nelíbí, ale neměl jsem teď jinou možnost.

„Přijedu nějak navečer, dobře? Vezmu si taxi a budu na mobilu," pousmál jsem se a prsty z vrchu poklepal na otevřené dveře auta.

„Neudělej mi ostudu, Kocoure," zabroukal tiše a vážně se na mě zadíval. Musel jsem se zasmát. To se vážně bál, že bych něco provedl? Vždyť už musel dávno vědět, jak moc vděčný za náš vztah jsem.

„Budu hodný, neboj," usmál jsem se a sundal si rolák, abych mu ukázal můj krk s koženým obojkem. „Jsem tvůj," mrknul jsem na něj a zavřel auto dříve, než stihl cokoliv namítnout. Cítil jsem se takhle až příliš dobře. Začínalo mi být jedno, že by mě teď mohl klidně někdo z práce vidět. Nechtěl jsem sice dostat do průšvihu nás oba, ale spoléhal jsem na to, že nikdo netuší, jaké auto Troye má a mimo to hlavně na to, že jsme pořád byli dost daleko od místa, kde jsme oba pracovali. Krátce jsem na něj ještě mávnul, i když jsem přes černá skla neviděl jeho výraz a rychle přeběhl na druhou stranu silnice. Těšil jsem se, až si s Harrym popovídám. Potřeboval jsem si ověřit, že nedělám úplnou blbost.

Proklouznul jsem do klubu zadním vchodem a zamířil rovnou do kuchyňky za recepcí. Nepochyboval jsem o tom, že tam bude. Často se tam mimo provozní dobu schovával u malého pracovního stolku spolu s notebookem a výborně vonící kávou.

„Ahoj," usmál jsem se a vyskočil si na perfektně uklizenou kuchyňskou linku. Vždycky jsem dost obdivoval, jakým způsobem taky dokázal udržet čistotu. Lidi sem sice prioritně chodili hlavně kvůli hraní, ale já sám jsem moc dobře věděl, že po nějakých scénách je až moc prima mít tu možnost dát si tu i něco malého k snědku.

„Ahoj, Srnče," zvedl ke mně překvapeně oči a stáhnul si brýle trochu níž na nos. Ani jsem netušil, že je nosil. Nikdy předtím jsem ho s nimi neviděl, ale svým způsobem v nich vypadal pěkně. „Jsi v průšvihu?"

„Děláš, jak kdybych sem chodil, jen když jsem v průšvihu," protočil jsem oči a zavrtěl hlavou. „Spíš potřebuju kamarádskou radu," upřesnil jsem a slabě se na něj pousmál. Nechápal jsem, jak mohl pořád vypadat tak dobře. Musel mít s tímhle klubem spoustu práce.

„Jestli tě ten pohublej kudrnáč zlobí, můžeš se vrátit sem. Máš tady dveře otevřený. Vždycky, Srnče," zamrkal a zaklapnul notebook. Byl jsem rád, že neměl problém s tím udělat si na mě čas i přesto, že měl jistě hodně věcí na práci.

„Ne, nezlobí," usmál jsem se a prsty si nadšeně přejel po koženém obojku. „Vlastně bych řekl, že nám to docela jde. Netlačí na sex. Možná to vážně bude nějakým zázrakem fungovat."

„Tak s čím přesně potřebuješ poradit?"

„Chci dát výpověď. Nechci se bát toho, že nás nikdo ve městě uvidí. Chci ho brát jako Pána i mimo jeho domov. Je unavující pořád myslet na to, co se stane, když to praskne. To, co udělal Andy s fotkami, mi bohatě stačilo. Nechci už nic takového řešit znova. Nechci se bát. Bylo by hezký tam za ním prostě jen tak přijít, přinést mu kávu, kleknout si k jeho nohám. Dát ostatním najevo, že jsem jeho a že se s ním mám hezky. Jenže to teď nemůžu. A tu práci mám rád. Ne nutně tam, asi, ale chci zůstat u psaní," prohodil jsem a pořádně se nadechl. „Co když mě nikde nebudou chtít, Harry?"

„Myslím, že je to to poslední, čeho by ses měl bát," zavrtěl hlavou a napil se kávy. Na chvíli jsem zapřemýšlel, že bych si taky jednu udělal, ale na tohle rozhodování jsem potřeboval čistou hlavu. Nemohl jsem teď dělat hloupá rozhodnutí.

„A čeho bych se tedy měl bát?" zamrkal jsem nechápavě. Práci jsem potřeboval. Nechtěl jsem, aby mě Troye živil, i když jsem hádal, že by to z jeho strany nebyl problém. Jistě vydělával hodně peněz.

„Stojí o to vůbec? Chce, aby to o něm lidi věděli? Chce šéfovat lidem, kteří ho uvidí jako dominantního sadistu?" naklonil lehce hlavou a odsunul od sebe prázdný hrneček.

„Nikdy bych to cíleně nedělal tak, aby nás nutně někdo viděl. Nestojím o pozornost. Jen. Chtěl bych mít možnost to udělat a nebát se, že to bude problém, protože je to můj šéf," povzdechl jsem si a přitáhl si kolena pod bradu. „Ale asi máš pravdu. Troye určitě nechce, aby to o něm někdo věděl."

„To nic nemění na tom, že ta výpověď není špatný nápad," pousmál se a vstal od stolu.

„Myslíš? Trochu se bojím, že se bude zlobit. I když Aaeon je schopnej. Má tam teď dobrý lidi. Jen. No. Nejsem si jistý, jak bude reagovat," pokrčil jsem slabě rameny. Možná jsem si o tomhle měl promluvit přímo s Troyem. Jenže vždycky byl lepší probrat to nejdříve s Harrym. Dokázal mi ty nejhloupější nápady vymluvit.

„Rozhodně není správný mít s vlastním šéfem takový vztah. I když není pravděpodobný, že tě pak bude moct po městě vodit na vodítku, tak alespoň nebude průšvih, pokud vás někdo někde uvidí. Bude to šumák, nebudeš už jeho zaměstnanec. Jak se k tomu postaví on ale jen těžko ovlivníš. Neznám ho až tak dobře," zamručel. „Pojď mi pomoct dát dohromady pokoje. Tvoje návštěva se mi dneska vlastně docela hodí," zasmál se tiše a pomohl mi dolů z linky. Byl jsem líný cokoliv dělat. Chtěl jsem jen přemýšlet. Jenže Harry by se na mě nikdy nevykašlal. Dlužil jsem mu to.

Pomohl jsem Harrymu vyměnit povlečení, poskladát předměty na jejich místa a utřít prach. Nakonec to bylo překvapivě prima.  Harry pustil na recepci nahlas hudbu, takže vše hezky utíkalo. Nebyla to vůbec tak otravná práce, jak jsem si myslel. Skoro jsem byl i smutný, když jsme dodělali poslední pokoj.  Těšil jsem si sice na Troye, jenže být uvolněný tímhle způsobem mi docela chybělo. Musíme do klubu s Pánem chodit častěji. Měl to tu rád. Navíc mu možná časem dokážu, že se nemusí bát mě sem pouštět. Harry nebyl nebezpečný.  Naopak. 

—
Vystoupil jsem z taxíku, předal řidiči peníze a poděkoval. Nechal jsem se znovu vysadit na začátku lesní cesty a sundal si boty. Začínal jsem mít tohle místo opravdu rád a co hůř, začínal jsem se tu cítit jako doma.  Bál jsem se, že Troye ta má výpověď naštve. Možná to pro nej bylo přesně to, co ho bralo. To neustálý napětí, jestli na nás někdo přijde. Jenže mně už z toho špouchalo na maják. Nemohl jsem takhle dál.

Tiše jsem zanadával, když jsem šlápnul na kořen stromu a na chvilku se zastavil, zavíraje oči. Vonělo to na tom místě tak krásně. Pořádně jsem se nadechl a znovu se rozešel. Dnes to s Pánem ještě řešit nemusím. Nechám to na zítra. V práci mi před ostatními snad scény dělat nebude. Rozhodně ne takové, aby jim to došlo. Otřel jsem si nohy o rohožku a vešel dovnitř.

„Ahoj!" houkl jsem nadšeně do domu a nasadil si pantofle. „Troye?" nakouknul jsem do obýváku a tiše zamručel. Kde byl? Určitě už byl doma, protože se na chodbě a v obýváku svítilo, nikde jsem ho ale neslyšel.

„Ložnice!" ozvalo se zeshora. Pousmál jsem se a vyběhl nahoru. Zněl vesele, to se mi líbilo. Maličko jsem se bál, že mi den strávený u Harryho bude vyčítat. Došel jsem do ložnice a zmateně zamrkal. No to mě podrž. On snad vážně zešílel.

„Co tak koukáš? Nelíbí se ti?" zamrkal a podal mi malé, černé kotě. Nakrknutě jsem se na něj zadíval a nakrčil nos.

„Co tady dělá?" vydechl jsem tiše a pohladil kotě po hlavě. Bylo nádherný. Jenže jsem z toho neměl dobrý pocit. Nelíbilo se mi, že to se mnou neprobral. Sebere mi ho, až zjistí, že chci v práci skončit?

„Našel jsem ho. Myslel jsem, že bys z něj mohl mít radost? Mohl by se jmenovat Bezzubka. Ten byl taky černý," uculil se nadšeně.

„Jo. Jenže Bezzubka neměl zuby. Tenhle má," zabrblal jsem a sedl si s kotětem na postel. Naštval mě. To mi vážně koupil kotě, aby si mě tu udržel? To opravdu tak moc žárlil na Harryho? Cožpak nechápal, jak těžký pro mě bylo najít někoho, s kým bych v herně mohl fungovat?!

„Tobě se nelíbí?" zamrkal, ale zůstal stát uprostřed pokoje. Nejspíš si moc dobře uvědomoval, že jsem ho prohlédl.

„O to nejde. Je krásný," zamručel jsem.

„Tak kde je problém?" povytáhl obočí a přešlápnul. Byl nervózní. Zmetek.

„V tom, že ze mě děláš blbce. Mám kočky rád a Mainskou mývalí vážně nenajdeš jen tak někde u popelnice. Stojí dost peněz. Což víš, protože jsi je za ni zaplatil," probodl jsem ho pohledem.

„Jen jsem ti chtěl udělat rado-,"

„Přestaň mi lhát!" vyjekl jsem vytočeně a zvedl se. „Moc dobře vím, proč jsi ho koupil! A uráží mě to! Mě si tímhle nezískáš, chápeš? Nemusíš mi kupovat kočky. Jsem s tebou sakra rád! Strávil jsem jeden jediný den s kamarádem. To mi natolik nevěříš?" zavrčel jsem.

„Connore. Nechtěl jsem-,"

„Mlč, prosím. Buď chvíli zticha," vydechl jsem a přitáhl si kotě víc k sobě. Byl tolik hebký. Nedokázal bych ho nemazlit. Jenže mě to štvalo.

„Mám ho vrátit?" zamrkal po chvíli ticha, ale neodvážil se mi povídat do očí. Zlobil jsem se na něj, ale i tak jsem ocenil, jak se teď zachoval. Andy by mě zbil jak koně, kdybych s ním takhle jednal.

„Ne," zavrtěl jsem hlavou a prošel kolem něj. Nechtěl jsem s Troyem tu noc spát. Opravdu mě naštval. „Dojeď prosím Harrymu koupit škrábadlo nebo nám to tu zdemoluje."

„Harrymu?" povytáhl obočí.

„Jo. Tak mu budeme říkat. Ber to jako trest za to, jak nefér to od tebe bylo." zabroukal jsem. „A taky záchod. A pelech. A nějaký hračky," zamručel jsem a zmizel s kotětem k sobě do pokoje. Tohle mu jen tak neodpustím. Chtěl si mě koupit. Kotětem.

Na jeho obranu ale fakt božským kotětem.