Troye mi pak pomohl dojit do koupelny a napustil mi vanu. Nemluvil o tom, co se stalo v herně, ale já moc dobře věděl, že se chtěl zeptat. Pořád se tak přihlouple usmíval. Neměl jsem mu to za zlé. Taky jsem byl rád, že se to stalo. Byla to moc příjemná chvíle, navíc líbal opravdu moc krásně. Přišlo mi, že do toho polibku dal opravdu hodně. Možná proto, že si moc dobře uvědomoval, že se to jen tak znovu nestane, ale možná taky proto, že to v tu chvíli chtěl tak moc jako já. Nerozuměl jsem moc tomu, co mě to popadlo, jelikož líbání jako takové jsem nikdy moc rád neměl. Možná to prostě byla jen síla okamžiku. Při té hře mě dostal zase na úplně jiné místo v mé hlavě. Byl jsem si jistý, že za normálních okolností by se to nestalo. Možná bych ho neodstrčil, kdyby to zkusil, ale rozhodně bych ho o to jen tak neprosil.

„Půjdu nám připravit jídlo. Chci tě slyšet zpívat, dobře? Nechci, abys mi usnul ve vaně," zamručel vážně, když mi pomohl posadit se do horké vody. Tiše jsem zamručel a natáhl pomalu nohy. Teď se ta vana opravdu hodila.

„Slyšels mě někdy zpívat? Proženeš si kluku hlavou dříve, než vůbec dojdeš do kuchyně" zasmál jsem se tiše. Byl jsem vážně unavený. Možná jsem se měl prostě jen namydlit a jít si lehnout. Jenže být v teplé vodě bylo teď až moc příjemné na to, abych se toho vzdal.

„Tak si broukej. Nebo něco povídej. Na tom nezáleží. Jen nechci, abys mi tady usnul," prohodil tiše a krátce mi prohrábl vlasy. Přivřel jsem oči a pousmál se. Neměl jsem energii na to přemýšlet, zda se mi to líbí.

„Bylo nebylo, v jedný křesťanský rodině jedno vážně zmatený číče," usmál jsem se a se zájmem se na něj zadíval.

„Hodný kluk. Pokračuj. Udělám něco, k čemu se bude hodit kakao," zamručel a rychle zmizel z koupelny. Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou. Byl na mě možná až moc hodnej. Bylo příliš jednoduché si na to zvyknout. Natáhl jsem se pro mýdlo a dál vyprávěl pohádku. Spoléhal jsem na to, že Troye nijak neposlouchá, co říkám. Nechtěl jsem s nim pak řešit to, jak bláznivý to u rodičů bylo. Bylo asi hloupé o tom povídat. Jenže mě nic jiného nenapadlo. A nad tímhle jsem hlavně vůbec nemusel přemýšlet. 

Vylezl jsem z vany až po několika dlouhých minutách. Pořád se mi moc nechtělo, ale cítil jsem tu boží vůni palačinek, takže mi bylo jasné, že by pro mě stejně Troye brzo přišel. Přestal jsem vyprávět, došel se do svého pokoje obléknout a pak pomaličku sešel dolů. Zvedat nohy bylo vážně tak moc náročný.

„Posaď se na gauč. Za chvíli jsem u tebe."

„Když si sednu na gauč, tak hned usnu," zasmál jsem se a vypil celou sklenici vody.  „Pomůžu ti je namazat. Chceš?" Pousmál jsem se a rovnou se natáhl pro jídelní nůž. Bylo to tak nějak přirozené.

„Nechci, abys pil, když se pak vracíš do práce. Mohl by to být průšvih," zabroukal z ničeho nic a začal mi připravovat kakao. Zvedl jsem k němu hlavu a rychle zamrkal. Aaron pil ale taky! Tak moc jsem se se tím chtěl bránit. Frustrovaně jsem zavrčel, otrávený sám sebou a zavrtěl rychle hlavou.

„Byla to jen jedna sklenička k obědu. Ale už se to nestane," slíbil jsem. Už to, že jsem mezi sebou něco měli bylo dost riskantní. Nechtěl jsem, aby kvůli mně musel řešit nějaké další nepříjemnosti.

„Na druhou stranu jsem tě ale chtěl pochválit," pousmál jsem a podal mi hrneček s kakaem, aby mohl vzít talíř s palačinkami a odejít do obýváku. Zmateně jsem se zamračil a šel hned za ním.

„Pochválit? Za co?" šeptl jsem a sednul si vedle něj na gauč. Modlil jsem se, aby nevytáhl to líbání. Jestli mi tu teď chtěl udělat přednášku o tom, jak dělám pokroky, tak v noci spí rozhodně sám.

„Vím, jak těžké pro tebe je trávit s Aaronem čas. Bylo od tebe hezký, že jsi s ním šel." pousmál se a nabídnul mi palačinku. S úsměvem jsem si ji vzal a ukousnul si.

„Slíbil, že mi pak dá pokoj. Byl to velmi výhodný obchod," ušklíbl jsem se. „Bylo to náročný."

„Stejně jsem rád, žes to udělal," zabroukal a já přikývl. Nacpal jsem do sebe pak ještě další dvě palačinky a zapil je kakaem. Nebyla šance, že bych byl schopný dojít do ložnice. Spát na gauči vlastně nebylo tak zlý. Navíc tenhle byl dost velký. Zavřel jsem oči a dlouze zívnul. Dlouho jsem nezažil tolik náročný den.

„Jestli mě teď budeš tahat, tak ti ukousnu hlavu," zamračil jsem se hned, co jsem cítil, jak se Troye zvedl z gauče.

„Je drzý, když je unavený. Píšu si," zasmál se a po chvíli mě přikryl dekou. „Kdybys na chvíli slezl, tak ten gauč můžu rozložit."

„Takhle je to dobrý," zabroukal jsem unaveně a přitáhl si deku víc k tělu. Usnul bych teď snad i ve stoje.

„Dobrou, Kocoure."

„Dobrou, Pane," zavrněl jsem tiše během chvíle byl tuhej. Být tolik unavený mělo rozhodně svoje plusy. Dlouho se mi nestalo, že bych byl schopný takhle rychle usnout. Navíc po té noci v místnosti s matrací byl gauč naprostým luxusem.

—

Ráno mě vzbudila štiplavá rána přes zadek. Tuhle bolest jsem znal moc dobře a měl jsem ji rád. Způsoboval ji kožený pásek, tím jsem si byl stoprocentně jistý . Pousmál jsem se a trochu zavrtěl zadkem. Líbilo se mi, když mě takhle budil.

„Ještě," zaprosil jsem tiše a otočil hlavu na stranu tak, abych alepsoň trochu viděl na Pána. Měl rozcuchané vlasy, obličej pomačkaný od povlaku polštáře, ale i tak měl zase ten sakra pěkný úsměv.

„Máš vstávat, ne mě přemlouvat k prasárnám."

„Chtěl bych jen naprosto nevinný ranní výprask, Pane," zamrkal jsem a znovu zavrtěl zadkem. Cítil jsem se parádně. Jako bych byl schopný zvládnout cokoli na světě.

„Tak nevinný výprask povídáš," uculil se a vzal mě několikrát za sebou silně páskem. „Koukej vstávat."

"Nebo?"

"Nebo do konce týdne žádná herna," zamručel zcela vážně.

„Seš krutej," povzdechl jsem si a pomaličku se vyhrabal do sedu. Měl jsem náladu si hrát. Nechtěl jsem chodit do práce. Nechtěl jsem dělat, že je pro mě Troye cizí. Chtěl jsem mu klečet u nohou a dělat mu radost. Jenže to nešlo, dokud byl můj šéf.

„Nejkrutější," pokýval rychle hlavou a podal mi pásek. Až teď jsem si všimnul, že je můj. Pěkný.

„Chtěl bych jít večer do klubu," prohodil jsem tiše, omotal si pásek kolem krku místo obojku a zvedl se z gauče. Musel jsem mluvit s Harrym. Neměl jsem nikoho jiného, s kým bych tohle mohl řešit.

„Můžeme," usmál se. „Chodím tam rád."

"Ne, ne," zavrtěl jsem hlavou a nervózně přešlápl. „Potřebuju tam jít sám."

——
Mňau! Týbrďo. Tenhle příběh už má 100k přečtení. Opravdu si vážím vás všech, co se mnou máte trpělivost 🖤
Děkuju moc za veškerou podporu a krásné komentáře, které mi tady necháváte, ze všech mám vážně obrovskou radost ☺️
N.