Vyčerpaně jsem mručel a nechal Pána, aby mě oblékl. Cítil jsem se pořád hodně euforicky a nijak jsem se nesnažil ten stav odehnat. Bylo to vlastně spíš naopak. Snažil jsem se si ho užívat, dokud tu ještě byl. Nic mi nechybělo a má hlava teď byla až moc vypnutá na to, aby přemýšlela nad dalšími nesmysly.

„Chceš tu ještě zůstat?" zabroukal Troye tiše a odhrnul mi stále upocené vlasy z čela. Líně jsem zamručel a přetočil se tak, abych mu viděl do obličeje. Nikdy předtím jsem nebyl v takovém stavu, že by se mi opravdu nechtělo mluvit. Tušil jsem, že kdybych se dostatečně vynasnažil, tak bych mu zvládnul odpovědět bez problému, ale nepřipadalo mi to v tu chvíli splnitelné. Natáhl jsem ruku k jeho tváři a jemně ho pohladil prsty, než jsem slabě přikývl. Nejradši bych na tom místě přenocoval, ale moc dobře jsem věděl, že to nebylo možné. Harry již jistě nervózně podupával kus od pokoje a čekal, až vypadneme.

„Myslím v klubu, ne v tomhle pokoji," pousmál se slabě a pomohl mi se posadit. „Můžu tě odnést rovnou do auta, jestli chceš."

Odmítavě jsem zavrtěl hlavou a protáhl se. Nebyl jsem si jistý, co opravdu chci. Rozhodně jsem si ale nepřál, abych opouštěl Harryho klub v Pánově náručí. Nehodilo se to.

„Oněměl jsi snad? Nebo hodláš nemluvit, dokud nedostaneš draka?" zasmál se nervózně. Opětoval jsem mu krátký úsmev a letmo ho políbil na tvář.

„Jsem v poho, jen je teď příjemný nemluvit," zachraptěl jsem tiše a vyhrabal se pomaličku na nohy. Překvapoval jsem sám sebe. Dříve jsem býval po hraní zbrklý a neuvědomoval si, kolik mé tělo potřebuje času na to, aby se dalo zase dohromady. Možná to bylo právě to, že jsem teď vnímal víc sám sebe, než okolí a taky jsem doufal, že mi to ještě nějakou dobu vydrží.

„Dobře, tak pojď. Sedneme si ještě na chvíli u recepce a pak pojedeme domů, dobře?" zavrněl a uklidil po nás pokoj. Nemít sex byla v tomhle obří výhoda, jelikož měl člověk na starost mnohem méně věcí. Ošil jsem se nad představou, že bych na sobě teď měl mít Pánovo nebo dokonce svoje sperma a rychle se snažil tu myšlenku zaplašit. Bože. A to jsem si vážně myslel, že na takové přemýšlení jsem už vyřízený.

Znovu jsem rychle přikývl, počkal, až Troye ustele postel a až potom vyšel z pokoje. Přišlo dost nových lidí, ale výjimečně mě to nijak netrápilo. Pán byl hned vedle mě a neváhal ani chvíli nad tím, kdo z nás by teď měl jít první. Dovedl mě zpátky ke křeslu, ale tentokrát mi nedal ani chvíli na přemýšlení a rovnou mě posadil vedle sebe na široké opěradlo. Tiše jsem zakňučel, když se můj zadek setkal s tolik tvrdým povrchem. Byl jsem až moc zabraný v mé hlavě, abych se na to stihl dopředu připravit. Zavřel jsem krátce oči a uculil se. Netušil jsem, zda tohle Pán udělal schválně, ale bylo to přesně to, co jsem potřeboval. A nejdokonalejší na tom byl ten fakt, že bolest rozhodně nebyla jednotná. Pán předtím nepřipevňoval skřipečky postupně do řady, takže na některých místech zůstaly déle a já teď moc dobře věděl, kde přesně to bylo.

„Kocoure?" zasmál se Pán tiše.

„Hm?" zamručel jsem a otočil k němu rychle hlavu. „Už máš draka?" zavrněl jsem a nejistě se kousal do rtu.

„A já už si myslel, jak nenáročný jsi," zasmál se. „Všechno v pořádku?"

„Ano," přikývl jsem a víc se narovnal. „Jen asi maličko unavený. A taky jsi mi něco slíbil. Platí to, že ano?" zamrkal jsem nadšeně.

„Samozřejmě," pousmál se a vytáhl ze zadní kapsy kalhot mobil. „Splaším nám taxi a pojedeme."

Souhlasně jsem zavrněl a se skousnutým rtem ho pozoroval. Měl jsem z dnešního dne moc dobrý pocit. Všechno šlo dobře. Na nové číslo už žádné zprávy nechodily, Troye byl dobře naladěný a můj zadek se cítil naprosto parádně. Lehce jsem naklonil hlavu a tupě zíral na Pánovy prsty. Začínal jsem ujíždět na určitých částech těla, což mě maličko děsilo, ale nechtěl jsem se tím nijak trápit. Zatím to ničemu nevadilo.

Zvedl jsem se na nohy hned, jak se zvedl můj Pán a následoval ho ke dveřím. Na chvíli jsem se ještě otočil, jelikož jsem chtěl Harrymu alespoň zamávat, ale už jsem ho v místnosti neviděl. Nejspíš byl už dávno s nějakým zákazníkem v herně. Tiše jsem si povzdechl a vyšel ven. Těšil jsem se na to, až si zalezu do pelechu a Pán mi připraví kakao. Měl jsem radost z toho, že mě v tomhle podporoval, i když jsem pořád něvěřil tomu, že takhle jemnost byla to, co vyhledával.

„Auto by tu mělo být každou chvilku," oznámil mi tiše a pomalu šel na roh ulice. Přikývl jsem a následoval ho. Vážně už jsem chtěl být u něj doma. Nejspíš jsem se na to nikdy tolik netěšil. Bláznivý.

„Prima," vydechl jsem a opřel si hlavu o jeho rameno. „Díky, že jsi mě sem vzal. Bylo to super," zamrkal jsem a slabě se pousmál.

„I když nemáš draka?" zasmál se.

„Za toho ti nějaký body strhnu, ale i tak dobrý," zavrněl jsem a zapadl na zadní sedadla hned, co přijel náš odvoz.

-

Nepamatuju si, kdy naposledy se mi podařilo usnout v autě a dokonce se následně nechat donést do postele, což bylo pravděpodobně přesně to, co se zrovna stalo, jelikož jsem se probral v Pánově ložnici. Protřel jsem si rozespale oči a pomalu se posadil. Trvalo jen chvíli, než jsem začal vnímat i zvuk vody z vedlejší místnosti. Zauvažoval jsem nad tím, že bych vlastně taky docela potřeboval sprchu, ale byl jsem až moc líný na to vůbec lézt z postele. Možná časem dojdeme s Pánem tak daleko, že budu schopný jít do sprchy za ním. Nad tou myšlenkou jsem se musel pousmát. Líbila se mi ta představa, že bych se opravdu sprchoval s ním, aniž by došlo k něčemu intimnímu. S Andym tohle nikdy nešlo, jelikož měl potřebu mě ohnout pokaždé, když mě viděl nahého. Zamračil jsem se a zatřepal hlavou. Nechtěl jsem nad ním znovu přemýšlet. Přál jsem si zapomenout na všechno, co se s ním stalo. Zapomenout na to, že jsem ho vůbec někdy potkal. Možná bychom s Pánem pak našli společnou cestu mnohem dříve.

„Už jsi vzhůru, ospalče?"

Trhnul jsem sebou a rychle otočil hlavu směrem ke koupelně. Byl jsem do svých myšlenek zabraný natolik, že jsem ani nepostřehl, že už zvuk tekoucí vody utichl.

„Ano," pousmál jsem se a dlouze zívnul. Pán se jen zasmál a odložil ručník, kterým si do teď sušil vlasy.

„Půjdu pro kakao, ty zatím připrav ten film, hm?" zavrněl a oblékl si ještě triko a volnější pyžamové kalhoty.

„To ale budu muset z pelechu," zaprostestoval jsem ublíženě a nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Nechci."

„Drzá čubko," zasmál se uvolněně a pokroutil hlavou.

„Budeš nejspíš muset zase zostřit," zavrněl jsem a znovu si lehnul. „Ale až zítra, jo?" zamrkal jsem a snažil se tvářit co nejneviněji.

„Seřežu ti zadek hned ráno, na to se můžeš spolehnout," mrknul a podal mi dálkové ovládání. „Hned jsem zpátky."

Nadšeně jsem se uculil a zapnul televizi. Byl jsem rád, že se nezlobil. Pořád jsem si nebyl jistý, co všechno si k němu opravdu můžu dovolit, ale pravdou bylo, že Troye se jen tak něčím rozhodit nenechal. Nebylo to jako v kanceláři, kde po mně štěkal kvůli každé blbosti. Našel jsem film, který jsem chtěl a pozastavil ho, aby Pán o nic nepřišel. Nevěřil jsem sice tomu, že chce draky vidět tolik, jak já, ale chtěl jsem koukat s ním už od začátku. Zavřel jsem oči a v tichosti na něj čekal. Opravdu jsem doufal, že znovu nevytuhnu. Na tenhle večer jsem se těšil.

„Nemusel jsi na mě čekat, viděl jsem to už mockrát," prohodil hned, co se vrátil a položil obří hrnek s kakaem na noční stolek.

„Draků nikdy není dost," zavrtěl jsem odmítavě hlavou a počkal, až si lehne, abych se mohl alespoň maličko přitulit. Slíbil mazlení, bude mazlit.

„Axolotl vypadá trochu jako drak, nemyslíš?" pousmál se a položil mi dlaň na záda.

„Mně by stačil klidně plyšovej," prohodil jsem nejistě a radši rychle zapnul film. „Jako bych nic neřekl, zapomeň na to," dodal jsem rychle a v duchu si zanadával. Chtěl jsem, aby mi jako dospělému pořizoval plyšáka. Definitivně mi přeskočilo.

„Takhle jednoduché by to bylo?" zabroukal se zájmem a chytl mi bradu, aby mě donutil se na něj podívat. „Stačil by ti plyšový?"

„Jsme dospělí. Máš mě trápit dole v herně, ne mi kupovat hračky. Jako by nestačilo, že mi děláš kakao a čučíš se mnou na pohádky," zamrkal jsem a ošil se.

„A kde přesně máš napsáno, že dospělí nesmí dostávat plyšáky, huh? Neříkej, že zrovna ty budeš věřit takovým hloupým stereotypům," zamračil se.

„Já jen nechci, aby to bylo přehnané. Já vím, že jsi říkal, že by ses tomuhle nebránil, jen mi prostě přijde, že to není pro tebe a já tě nechci nutit do něčeho, v čem ses nenašel," šeptl jsem.

„Dokud nebudeš chtít nosit pleny, nemám nejmenší problém," pousmál se a prsty přejížděl po mých zádech. „Navíc jsem si jistý, že mi to pak dole v herně vrátíš."

„Velmi, velmi rád, Pane," zavrněl jsem nadšeně a otočil hlavu zpátky k televizi. „Můžeme pak zkusit tu místnost s radiátorem, obojkem a řetězem," zabroukal jsem váhavě a silně se kousl do tváře. Nebyl jsem si jistý, jestli tam vydržím sám dlouho, ale chtěl jsem mu nabídnout něco, o co by mohl opravdu stát.

„To zní jako velmi rozumný obchod, Kocoure."