„Tak už mi povíš, co pro mě máš?" zavrněl jsem nadšeně, když jsem seděl s hrnečkem kakaa na gauči, zbavený ocásku, oušek i pacek. Obojek mi ale Pán naštěstí nechal. A tu klícku taky. Myslel jsem si, že to bude lepší, až se dostaneme z herny, ale stále studila a pořád jsem se cítil hloupě, i když jsem teď měl spodní prádlo a Troyeovo černé tričko.

„A taky pořád nevím, co tam pustit. Nevím moc, jakou hudbu posloucháš," zamračil jsem se a nervózně poklepával ukazováčkem do displeje Pánova mobilu. Chtěl po mně, abych zatím pustil nějakou hudbu a já měl v hlavě úplně prázdno. Myslel jsem jen na to, co se zrovna odehrálo v herně a taky přemýšlel nad tím, co by pro mě mohl mít.

„Cokoli, Connore. Country vlastně moc nemusím, ale pokud by se to líbilo tobě, tak to přežiju," zabroukal a vrátil se zpátky s papírovou taškou. Byl jsem nervózní z toho, co mi chce dát. Nezasloužil jsem si dárky.

„Tak já nevím," povzdechl jsem si zoufale. „Představ si dráčky?"

„Co?" zasmál se a lehce naklonil hlavu. „Hned teď? Třeba Bezzubku?"

„Imagine dragons," protočil jsem oči a opřel se o gauč. „Tyler je pouští často, je to takový nenáročný a poslouchatelný," pokrčil jsem rameny a pustil první písničku, kterou mi Youtube nabídl.

„Jsi roztomilý, ale děláš ze mě akorát tak pitomce. Teď vypadám, jako bych nedělal nic jiného, než že čučím na pohádky," zamručel s úsměvem a sednul si naproti mně do křesla.

„Trénuješ na dokonalýho Daddyho, nevyčítám ti to," usmál jsem se potěšeně a trochu se zavrtěl. „Jsem napjatý, no tak. Chci už vědět, co pro mě máš. Dárky mě znervózňujou."

„Není to žádný terno. Naopak si teď přijdu hloupě, že jsem tě tím tolik navnadil."

„Stejně jsem nervózní. Ven s tím," zamručel jsem a znovu se zavrtěl. Vážně, to někdo s pásem cudnosti fungoval s nadšením? Vždyť to překáželo.

„Tohle je spíš praktická věc. Nemusíš ji použít, pokud nechceš. Jen mě napadlo, že by se ti alespoň maličko ulevilo," vydechl a podal mi malou obálku. Na chvíli jsem se vážně bál, že to bude něco šíleného, ale když jsem z ní vytáhl štítek s novou sim kartou, tak se mi dost ulevilo. Čekal jsem něco sexuálního. Možná další obojek nebo nové důtky. Tohle mi udělalo radost. Bylo to od něj milý. Staral se. Tolik hezky. Najednou mi bylo úplně jedno, že mám mezi nohama studenou klec ze železa.

„Děkuju," usmál jsem se a rychle k němu zvedl hlavu. „Teď si připadám jako blbec já. Proč mě nenapadlo tak jednoduché řešení?" zaskučel jsem tiše.

„Tím se netrap," zamručel a vytáhl z tašky další věc, tentokrát maličkou krabičku. „Tohle mi vlastně dělá větší starost. Nevím, zda to bude pro tebe. Jo. A Dráčci jsou fajn, jak jsi říkal," pokýval hlavou a podal mi černou krabičku. Kdyby byla o trochu menší, tak bych se skoro bál, že mě chce požádat o ruku. Choval se teď zvláštně. Jako by měl strach, že něco udělá špatně, což byl nesmysl. Šílel jsem z něj a měl jsem pocit, že nám tohle nemohlo vůbec nic pokazit. Navíc těch zpráv už se taky zbavíme. Nebude nám stát nic v cestě.

„Dokud mi nebudeš dávat plyšový sršně, tak jsme v pohodě. Ty nenávidím," ošil jsem se a opatrně otevřel krabičku. Tiše jsem se zasmál, když se Troye víc napřímil a prohrábl si vlasy. Byl nervózní. Kvůli mně. Skoro jsem měl chuť nechat ho si kleknout a poplácat ho pochvalně po tváři.

S úsměvem jsem pustil další písničku a zadíval se na stříbrný řetízek v krabičce. Nevěděl jsem, co si o něm myslet. Proč mi dával řetízek? Nic takového jsem nikdy nenosil. Jenže pak jsem si všimnul malého přívěšku ve tvaru zvířecí packy, pravděpodobně kočičí. Neubránil jsem se širokému úsměvu.

„Vím, jak moc jsi chtěl do práce nosit obojek. A taky vím, že tohle ho nenahradí. Ale možná teď budeš klidnější, pokud necháš obojek doma a po tu dobu by pro tebe bylo třeba mohlo být pěkné, kdybys na sobě měl něco od Pána," prohodil rychle a silně se kousal do tváří. Podcenil jsem ho. Tolik moc. Tenhle chlap byl dokonalý dominant a romantik v jednom. Nikdy bych nevěřil, že někoho takového najdu.

„Připneš mi ho?" zamrkal jsem nadšeně a sáhnul si rychle na krk. „K obojku. Ten bych si teď chtěl nechat. Prosím."

„Tohle se mi na tobě líbí, Kocoure," pousmál se a zvedl se z křesla. Nadšeně jsem k němu zvedl ruku s řetízkem a olízl si rty. Byl jsem nadšený. Možná zbytečně moc. Jenže copak tohle šlo brát v klidu?

„Co? Že nevím, co pustit za hudbu a nenechám si sebrat obojek?" zasmál jsem se tiše a držel na něm pohled. Měl jsem pocit, že jsem opilý. Takhle dobře jsem se nejspíš ještě nikdy necítil. A to jsem na sobě měl věc, z které jsem měl zatraceně velký strach. A nejlepší na tom bylo, že tohle Troye nedělal proto, že jsem tu klícku měl. Udělal by to i bez ní. Nemohl vědět, že na to konečně přistoupím.

„Ne," zasmál se a pomalu mi připnul řetízek kolem krku. „To, jak se teď chováš, i když jsme si řekli, že mimo hernu nemusíš. Jen mě nenech přebrat nad tebou kontrolu úplně, okay? Nechci to."

„Toho se neboj," uculil jsem se a trochu se natáhl, abych ho mohl rychle políbit na tvář. „Mimo hernu budu pořád ten otravný Connor, co ti pije krev."

„No tak zrovna ten mi opravdu nechyběl," uchechtl se a sednul si vedle mě. „Co zajít večer k Harrymu? Tedy. Jestli ti nevadí ukázat se tam se mnou."

„S tím mám obrovský osobní problém," pokýval jsem důležitě hlavou a rychle se na něj zadíval. Měl jsem v hlavě tolik otázek. Překvapilo mě, že tam se mnou opravdu chce. Jenže to, co mi blikalo v hlavě, byl ten moment, kdy v klubu hrál ten boží cover.  Pořád jsem z toho měl husí kůži.  „Hraješ ještě na něco jiného, než na kytaru?"

„Klavír, varhany, zkoušel jsem bubny, ale to nedělalo dobrotu," zamručel. „A zlobím se za to, žes mě tam takhle v klidu pozoroval. Nebylo to od tebe moc pěkný."

„V tu chvíli mi to bylo jedno, nenáviděl jsem tě. Ničil jsi mi život," povzdechl jsem si a položil si hlavu k němu do klína. „Nikdy bych nevěřil, že zrovna ty mi vážně někdy budeš Pánem. Zpětně bych se vysmál sám sobě," šeptl jsem a natáhl ruku, abych mu prsty letmo přejel po tváři. Věděl jsem, že jsem teď tolik uvolněný jen díky scéně v herně. Měl jsem šrámy na břiše, zádech, zadku i stehnech a bylo to zatraceně parádní.

„Nebylo to ode mě fér. Hlavně to, jak jsem tě sem dostal," přikývl a zvedl se. Mrzelo mě, že naprosto ignoroval to, jak u něj ležím. Bylo mu jedno, že moje hlava spadla na prázdný gauč. Copak jsem řekl něco špatně?

„Troye," zamrkal jsem a rychle se posadil. „Nezlobím se na tebe. Už ne," usmál jsem se a prsty sevřel malou packu na řetízku.

„Možná bys měl, Connore," povzdechl si a protřel si krk. „Půjdu teď do sprchy a udělat něco do práce. Ty si vyměň tu sim kartu a přijď, pokud budeš chtít. Zajedeme si někam na oběd a pak můžeme k Harrymu," prohodil zbrkle a zmizel. Zmateně jsem zaskučel, ale popravdě mi na smutnění nad jeho chováním nezbylo moc času. Mou pozornost totiž znovu opoutalo pípnutí telefonu.

Do hajzlu! To prostě nemohl počkat ještě pár minut a posílat dál zprávy na neexistující číslo? Jenže text té zprávy mě hodně rychle vrátil do reality.

Pán měl pravdu. Jako vždycky. A já si tolik přál, aby tomu tak tentokrát nebylo.

Jste sladce naivní. Oba. Copak si myslíš, že se k tobě nedostanu, když si změníš číslo, Connie? Oh. A abych nezapomněl. Mělo to být naše tajemství, že ano? Možná jste si mysleli, že jste na koni, protože vaše společné fotky nemám, ale bože, zlato, kolik mám tvých fotek v tolik krásných pozicích? Budeš mít krásné pondělí. Jsem si jistý, že ho budeš nenávidět víc, než jakoukoli středu. On mi tě nevezme. On ne.

----

No, co si budeme, nemůžou být přeci šťastní až do konce života.

Každopádně, Netflix vydal nový seriál - Bonding (který jde už splašit i na uložto) - a je naprosto boží. Myslím, že potěší všechny, co tenhle příběh čtou. Má to jen pár krátkých dílů, ale určitě stojí za to :)

N.