Výraz mého Pána byl v ten moment nepopsatelný. Na chvíli úplně zamrznul v pohybu, až jsem měl strach, že budu muset utéct a nikdy už se nevrátit ani sem, ani do práce. Jediné, co jsem si v tu chvíli přál, bylo, aby to Pánovi udělalo radost a přistoupil na mou nabídku. Čekal jsem, že znovu krátce pousměje nebo mi naopak rovnou dá najevo, že na tohle už je pozdě. Jenže já si byl jistý, že už uběhlo několik minut a on na mě pořád jen hloupě zíral.

Možná to vlastně byla sotva minuta, ale i tak jsem se bál, že v ten moment dostanu infarkt. Nesnášel jsem čekání a nejistotu a tohle pro mě celé bylo nechutně nové. Jak klícka tak to, jak Pán vypadal. Měl jsem mlčet a užívat si bolesti, dokud mi jí dopřával. Jenže já musel mít opět něco dalšího a celé to pokazit. Nenáviděl jsem sám sebe. Už zase. Ale jen do chvíle, než Troye konečně promluvil.

„Opravdu, kocoure?" zamrkal rychle, jako by na mě těch několik dlouhých vteřin vůbec nezíral. Možná se bál, že se přeslechl. Že už ze mě měl halucinace. Popravdě bych se mu nedivil.

„Ano, Pane," vydechl jsem prudce a soustředil se jen na to, abych se díval tam, kam mám. Nechtěl jsem teď uhýbat pohledem. Zbytečně by to Pána znejistělo a to jsem nechtěl.

„Zase tak super věc jsem ti nepřivezl, jen abychom si rozuměli," zavrněl tiše a rákoskou zatlačil proti mému hrudníku, čímž mě donutil se zaklonit, co jen to šlo. Ani tak jsem z něj ale nespouštěl oči a nedokázal se zbavit přiblblého úsměvu. Pořád jsem měl obrovský strach. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Bude to bolet? Pravděpodobně ne. Nehrozilo, že bych v té věci hned dokázal dostat erekci, ale pohodlně to opravdu neznělo.

„Kvůli tomu jsem hraní nepozastavil, Pane," pousmál jsem se a znovu se přesunul na čtyři. Uklidňovalo mě to. Být kočka bylo vlastně zatraceně parádní.

„Jdi na postel," prohodil hrubě a pustil rákosku na zem. „Lehnout, na záda. Ruce hezky vedle hlavy. A v klidu. Neudělám to, pokud budeš šílet," ujistil mě a znovu přešel ke komodám. Hlasitě jsem zamňoukal a přesunul se po čtyřech na postel tak, jak si přál. Skoro jsem začínal mít strach z toho, že mi exploduje břicho. A to jsem si myslel, že už z něj nervózní nejsem. Bláznivý.

Kousnul jsem se do rtu a položil ruce vedle hlavy. Připadal jsem si pitomě. Jako mladá holka, co tímhle žádá svého milence, aby ji chytl ruce a nepáral se s ní. Protočil jsem sám nad sebou oči a v duchu se zasmál. Kdyby Troye mohl, tak by mi ruce jistě přivázal k posteli. Tohle dělal jen proto, že jsem téměř kvůli všemu panikařil. A kdybych si na to nevzpomněl, tak by to vůbec ničemu nevadilo.

„Zavři oči, Connore," pobídl mě a sednul si na postel. „Hned teď," dodal rychle a plácnul mě varovně přes stehno. Ublíženě jsem zasyčel a zavřel oči. Vážně jsem se bál. A on mě ještě nutil mít zavřené oči.

Možná ale dobře, že tak udělal. Chtěl jsem umřít hned, co se mě na tak citlivém místě začal dotýkat. Když jsem mu to navrhnul, tak jsem nad tímhle vůbec nepřemýšlel. Nedošlo mi, že pás cudnosti je poměrně malá věcička a rozhodně její nandávání nebude příjemné. Silně jsem svíral svůj ret mezi zuby a snažil se zůstat potichu. Dělalo se mi nevolno. Nenáviděl jsem to. Nenáviděl jsem sebe a vlastní tělo. Pán byl v pohodě. Snažil se. Vážně byl jemný, což vlastně dělalo celou tu chvíli ještě horší, jen jsem mu to rozhodně nemohl vyčítat.

„Příště půjdeš nejdříve do studené vany," pousmál se hned, co se místností ozvalo tiché cvaknutí zámečku. „Nebo možná ne. Tohle je krásný pozorovat."

„Pane," zavrtěl jsem hlavou a rychle otevřel oči. Potřeboval jsem vidět, jak se tvářil. Jestli byl opravdu spokojený.

„Nešílet, v klidu dýchat," uculil se a olízl si rty. Vypadal neskutečně nádherně. Spokojeně. Uvolněně. Nadšeně. Dokázal jsem to. Vážně jsem Pánovi udělal radost.

„Nešílím," zamrkal jsem. „Tolik. Ale dýchat zvládám," pousmál jsem se nadšeně a krátce tikl pohledem k vlastnímu klínu.

Okay.

Tohle bylo super divný.

Tiše jsem zaskučel a zavrtěl jsem. Jo. Super nepříjemný. A to jsem měl ještě to štěstí, že ta věc byla celou dobu tady v herně, takže byla úkrutně ledová. Opravdu nebyla šance, že by se mi v tomhle postavil, což mě znovu dost uklidnilo.

„Barva, kocoure?" zamručel se zájmem a hladově mě sledoval. Přemýšlel jsem nad tím, jestli jsem to celé naopak nepokazil. Troye teď vypadal, že ho nic neudrží zpátky. Dokonce mi připadalo, že jeho oči už ani nebyly modré, ale naopak nabíraly tmavě šedou barvu.

„Zelená, Pane," zamrkal jsem rychle a rukama se chytl čela postele. Bylo mi jedno, jak mě za to potrestá. Potřeboval jsem se něčeho držet, abych se nepřevalil na břicho a nezačal hloupě brečet. Byl to úplně nový způsob ponížení a já nevěděl, jak se s ním vyrovnat.

„Dokonalý," přikývl a na chvíli se zvedl, aby mohlo sebrat rákosku ze země. Když se narovnal, tak už měl ve tváři přísný výraz. Bylo to absurdní, ale připadalo mi to takhle správně. Věděl jsem, že je to pořád ten Troye, který ví, kam může zajít a že tohle je zase jen jeho role tady dole. Ta, kterou jsem měl rád. Provokativně jsem pokrčil nohy a zakýval s nimi ze strany na stranu. Nesnažil jsem se zůstat potichu, když jsem dostal rákoskou přes hrudník a následně nohy. Vychutnával jsem si tu bolest se vším všudy. Užíval jsem si Pána – to, jak na mě koukal, i když většina jeho pohledů patřila mému rozkroku. Neuráželo mě to. Vnímal jsem to tak, že klícku bere stejně, jako já výprasky. A v ten moment jsme oba měli to, co jsme potřebovali. Nebylo to poprvé, co jsem slyšel Pána zasténat, ale tohle bylo o tolik dokonalejší než tenkrát nahoře v ložnici. Tohle bylo jiné. A možná vlastně poprvé, co si tu se mnou vážně něco užil. Kvůli jednomu jedinému předmětu. Připadalo mi to najednou tolik jednoduchý.

A ono vlastně opravdu bylo. Až na jeden malý háček. Možná kdybych si v tu chvíli uvědomil, že mě Pán klícky nehodlá zbavit hned po tom, co tady se mnou skončí, tak bych tak rychlý závěry nedělal.