Rychle jsem sbíral salát, který se mi povedlo vysypat do peřin a snažil se hodit zase do klidu. Byl to přeci jen film, zatraceně.  Nezničím kvůli tomu pěknej večer.

„Proč na tohle vůbec koukáme, Connore? Myslel jsem, že horory nevyhledáváš," prohodil Troye zmateně a já cítil, jak na mě intenzivně zírá.  Chtěl jsem se schovat pod postel a už nikdy nevylézt.

Ne. Pod postel ne. Pod postelí to bylo hnusný. Klasická schovka pro bubáky. Bože. Začínal jsem být šílenej.

„Někdo mi ho doporučil," šeptl jsem a odložil talíř na noční stolek.  Vážil jsem si toho, že Troye uvařil, ale chuť k jídlu jsem neměl ani maličko.  V hlavě se mi honilo tolik šílených scénářů, až jsem měl pocit, že mě to zabije.  Musel jsem zjistit, proč něco takového Aaron vůbec dělal. Zatím to nedávalo moc smysl, protože tohle dost napovídalo tomu, že o způsobu našeho soužití věděl, takže ty jeho strachy v kanceláři byly neskutečně hloupý.

„Kdo?" zamračil se a přitáhl si mě k sobě. Tiše jsem zavrněl a pevně se ho chytl.  Teď se to hodilo.  Pánova těsná přítomonost byla vlastně dost prima. 

„Tyler," zalhal jsem a ošil se. Nevěřil jsem tomu, že by si to Troye chtěl ověřovat. Věděl, že jsme přátelé a na tomhle filmu ani nebylo nic špatného, pokud člověk zrovna neměl znehybňování jako limit.

„Nebudeme na to koukat," rozhodl a zvedl se z postele.  „Nechci, abys panikařil. Ještě kvůli filmu. Zasloužime si pěkný večer. Oba," zamručel a pustil další díl Madagaskaru.  Nemohl jsem být vděčnejší. 

„Vlastně bys jako Daddy opravdu nebyl špatnej," uculil jsem se a přitulil se zpět k němu hned, co se vrátil do postele. 

„Ještě jsem to nezkoušel.  James na tohle nebyl, ale pokud bys měl zájem," zavrněl a pevněji mě chytl. 

„James?" vydechl jsem zvědavě a zvedl k němu hlavu.  „Tvůj exsub?"

„Spíš expřítel. Nedostali jsme se moc daleko," pokrčil slabě rameny. 

„Ale předtím jsi říkal, že zkušenosti.  máš.  Moc to teď nechápu.  Všechno tě přeci nenaučil Harry," prohodil jsem tiše a letmo ho políbil na rameno. Netušil jsem, jak moc smím vyzvídat, ale zvědavý jsem byl opravdu hodně. 

„James byl přítel.  Ti předtím se mnou fungovali jen v herně. Nebyl jsem si jistý, jestli takový vztah chci," zabroukal a víc si lehnul.  „Proto trvám na tom, abys byl můj sub jen v herně. Mimo ní chci normální vztah.  Nemám energii na to dělat ti Pána celý den."

„To zní krutě," zakňoural jsem tiše a zavřel oči. „Ale je mi to jedno.  Staráš se i mimo hernu, takže dobrý."

„Spi," zasmál se a pořádně nás přikryl.

S tím jsem problém neměl.  Byl jsem unavený a s jeho vůní pod nosem se usínalo hezky.  Navíc ta vidina víkendu.  Těšil jsem se. 

—

Ráno mě opět vzbudila silná rána přes zadek.  Tiše jsem se zasmál a zavrtěl s ním, než jsem se přetočil na záda.  Nechtěl jsem z pelechu, ale byl to poslední den. Navíc Troye taky vypadal spokojeně. Pohled na něj mě uklidňoval. Věděl jsem, že by mě nedal.  Ani tak jsem s ním ale o Aaronovi mluvit nechtěl. Tohle jsem mohl zvládnout sám. Byl to jen blbej přerostlej puberťák, toho jsem přeci zvládnout musel.

„Máš patnáct minut, pak tě čekám u snídaně," zavrněl a pro jistotu ze mě stáhnul peřinou. Znal mě tolik dobře. Smeták.

Vyhrabal jsem se z postele a zkontroloval mobil. Nic. Prima. Pousmál jsem se a šel si dát rychlou sprchu a vyčistit zuby. Byl jsem hladový a to, co Troye dole kuchtil vonělo zatraceně dobře. Nasoukal jsem se jen do čistých boxerek a trika a hnal se dolů. Včera jsme to zvládli dobře. Pán byl neuvěřitelný pohodář, což tomu hodně pomohlo.

„Udělám zítra ke snídani cokoli, na co budeš mít chuť," pousmál jsem se a sednul si k připraveným vaflím a kávě. Tohle bylo poprvé, co mi ji připravil on. Byla to maličkost, ale moje srdce nadšeně poskakovalo. Cítil jsem se šťastně.

„Na tohle si stejně nezvykej," zabroukal a sednul si na svoje místo. „Rád snidám polévky. Třeba dýňovou. Zvládneš ji?" zamrkal a otevřel si knížku. Předtím mě uráželo, že si u snídaně četl. Měl jsem pocit, že mě tím schválně ignoruje. Teď jsem chápal, že je to jeho zvyk a hlavně nejspíš něco, co ho uklidňovalo.

„Ano, to zvládnu," přikývl jsem. „Půjdu dnes po práci k Tylerovi, nevadí to?" zamrkal jsem a vložil si kousek vafle do úst. Možná by mohl vědět, proč tohle Aaron dělal. Nepočítal jsem sice s tím, že by se mu o takové prasárně svěřil, ale minimálně mi mohl pomoct Krasoňe pochopit.

„Samozřejmě, že nevadí," zabroukal tiše. „Ale zkus se mi dnes neopít? Chtěl bych si zítřek v herně poradně užít," uculil se.

„Budu se alkoholu vyhýbat obloukem," usmál jsem se a rychle vypil kafe, abych se mohl jít nahoru oblékat.

—

Vystoupil jsem zase kousek před známou budovou a nejdříve se domluvil s Tylerem, než jsem se vydal do schodů. Měl jsem dost času, ale i tak jsem se nahoru dostal dost rychle. Byl jsem až nezvykle dobře naladěný. Byl jsem rozhodnutý poprosit zítra Pána o klícku. Minimálně za zkoušku to jistě stálo.

Pozdravil jsem Troye a Aarona a rychle proběhl ke svému notebooku. Nehodlal jsem před tím blbcem stáhnout ocas a ukázat mu, jak moc mě děsil. Třeba ho to tak přestane bavit.

Bylo naivní si myslet, že mi teď dá pokoj.  Neuběhla ani hodina a už mi zase seděl na stole. Copak si sem opravdu chodil povídat? Kdy vůbec stíhal psát?

„Co děláš zítra večer?" prohodil nadšeně a lehce mi privřel notebook, abych mu věnoval pozornost. Měl jsem chuť ho tak akorát chytnout ta koule. Kretén.

„S tebou rozhodně nic," zasmál jsem se tiše. Zpětně mi to bylo líto. Chtěl jsem dělat, že se nic neděje. Tohle mu jistě muselo udělat radost. 

„Měl jsem předtím jen starost, nemusíš se chovat jak blbeček," protočil oči. „Tyler říkal, že se znáte. Mohli bychom společně kouknout na nějaký film nebo tak. Dobrý vztahy na pracovišti jsou základ," zašklebil se.

„Mám už plány," zavrtěl jsem hlavou.

„No, kdyby sis to rozmyslel, tak tě tam rád uvidím," zabroukal a seskočil ze stolu. 

Opravdu? Nebylo mu tohle ani trochu blbý? Psychopat.

Vypadl jsem z kanclu hned, jak to šlo. Tyler už za recepcí neseděl, takže jsem mohl jít rovnou k němu. Ideální.  Koupil jsem si v kavárně další kávu a rozhodl se k němu dojít pěšky. Procházka byla něco, co jsem teď potřeboval.  Vyhnal jsem všechny myšlenky na Aarona a zprávy z hlavy a myslel jen na to, co si mohl Pán na další den plánovat. Chtěl jsem si také vymyslet ještě něco dalšího ke klícce. Potěšit ho.

Poslední kapky kávy jsem dopil těsně před Tylerovým domem. Nadšeně jsem stiskl domovní zvonek a čekal na něj. Bylo prima mít takového kamaráda. Tylerovi jsem mohl říct všechno. Možná bych se mohl zmínit o těch zprávách, ale nechat si pro sebe to, že to jistě dělal někdo, koho již ještě několikrát ohnul.

„Ahoj," vyhrkl jsem rychle, když se konečně otevřely dveře a zmateně se zadíval na černovlasou holčičku, která se schovávala hned za Tylerovým malým tělem. Nevzpomínal jsem si, že by měl Tyler sourozence. „Myslel jsem, že jsi jedináček?" zamrkal jsem a vešel dovnitř.  Mohlo jít být tak maximálně sedm. Tyler děti miloval, což by znamenalo, že by o ní přeci mluvil. 

„Jo, to jsem," přikývl a protřel si krk.

„Aha," zamrkal jsem a vyzul se. „Takže jsi teď chůva?" pousmál jsem se a vešel do obýváku.  Bylo tam zatraceně moc dětských věcí.  Šílený.

„Ano," zamručel a zapadnul na gauč. „Ale trochu jinak, než si myslíš," zamručel a něco té holčičce zašeptal do ucha, načež zmizela nahoru do schodů.

„Tak teď ti nerozumím." zasmál jsem se.

„Přišla s Aaronem," pousmál se. "Bydlej tu teď se mnou," prohodil, jako by šlo o tu nejnormálnější věc na světě.

„Cože?!" vyjekl jsem a zatahal se zoufale za vlasy. „Vždyť ho znáš asi tak dva dny. Nebuď sakra blbej, je nesmysl si ho sem tahat. A vůbec, kolik mu je? Nemůže mít dítě. Nedává to smysl. Tohle mu nemůžeš baštit," zamračil jsem se.

„Tak to tu hlavně hodně křič," povzdechl si a zavrtěl hlavou. „Aaron má starší sestru, která teď pár let nepřestala fetovat.  A vzhledem k tomu, že rodiče už nemají, tak kdyby malá neskončila u Aarona, tak je v děcáku. Nepamatuje si nikoho jinýho, tak buď, prosím, potichu," zamrkal.

„Počkej," zamračil jsem se zmateně. „Ona si myslí, že je její táta?" zamrkal jsem a snažil se urovnat si to celé v hlavě. Aaron měl bejt sráč a ne někdo, kdo se stará o dítě neschopný sestry. 

„Je to tak lepší, nemyslíš?" pokrčil slabě rameny. „Může mít rodinu a neptat se po matce, která o ní ani nestojí."

„Takhle má stejně jen tátu. Kterej je vlastně strejda. Pane bože, Tylere. Tohle je ujetý," zaskučel jsem a protřel si oči.

Začínal jsem pochybovat. Pokud se Aaron vážně staral o děcko, tak kde sakra bral čas na to, aby nás s Pánem fotil?

„Kde je teď?" vyhrkl jsem a zatahal se za vlasy. 

„Aaron?"

"Jo. Kdo jinej," přikyvl jsem.

„Nakupuje. Bude tu každou chvíli, hádám."

Opravdu jsem doufal, že se vrátí bez tašek s foťákem na krku. Nenapadal ně nikdo jinej. Jenže všechno by bylo nejspíš moc jednoduchý, kdybych toho blbečka se zprávama odhalil napoprvé.