S tichým mručením jsem chroupal pizzu a sledoval Mártýho, jak si staví svoje boží útočiště na pláži. Zvládnul jsem celý jeden díl toho seriálu a musel jsem uznat, že byl vážně dobrý. Ani tak jsem si ale netroufnul koukat na další. Ne v tu chvíli. Potřeboval jsem zase něco hezkýho, co mi pomůže zapomenout na bubáky. Troye se s Madagaskarem trefil, byla to poměrně hezká nostalgie. A ještě hezčí bylo, že to opravdu nepůsobilo nijak divně. Prostě jsem se svým šéfem čuměl na čtyři ztracený africký zvířata a cpal se u toho pizzou. Cítil jsem se pěkně. Možná až moc. Celá ta situace působila, jako bychom spolu už byli kdoví jak dlouho. Svým způsobem mě to dost děsilo, jelikož mě to přímo navádělo k tomu, abych udělal nějakou pitomost. Třeba nacpat do sebe další kousek pizzy a pak si položil hlavu na Troyeovo rameno.

Neprotestoval, takže jsem ji tak nechal.

-

Probudil jsem se hodně brzo ráno a jen tiše zakňoural. Jestli jsem něco opravdu nenáviděl, tak to bylo přesně tohle. Být kluk bylo nechutný prokletí a já si nadával, že jsem neodešel spát do druhého pokoje. Bylo by to o dost míň trapný. Pomalu jsem se nadechl nosem a ještě chvíli počkal, než jsem otevřel oči. Stejně jsem nic neviděl, jelikož moje hlava byla opřená o Pánův hrudník, zatímco on mě pevně objímal. Za jiné situace bych za to byl i možná rád, protože vlastně vůbec nebylo špatný vzbudit se a být objímaný, ale teď to celou tu situaci jen zhoršovalo. Propadnul bych se studem, kdyby mě Pán takhle viděl. Bylo to o dost jiný, než při hrách, které byly vzrušující. Tohle přišlo samo a o to víc otravné to bylo. Otřel jsem se slabě nosem o Pánovo žebro a prudce se nadechl. Věděl jsem, že se zblázním sám ze sebe, pokud hned nepřestanu, ale v ten moment jsem sám nad sebou neměl nejmenší kontrolu. Pohlcovala mě touha po tom všem, co jsem zarytě nenáviděl a byl jsem si moc jistý, že až se proberu, tak z toho budu stejně zničený, jako vždycky předtím. Zavrtěl jsem se mu v náruči a prsty zvědavě zkoumal jeho kůži. Nenáviděl jsem ho teď za to, že si klidně chodil spát bez trika a stejně tak jsem ho nenáviděl za volbu parfému, který z něj byl ještě pořád cítit.

Když jsem se nad tím zpětně zamyslel, tak měl možný Andy pravdu. V tu chvíli, kdy jsem ležel bolestivě tvrdý vedle svého šéfa, jsem si opravdu nepřipouštěl, že bych sex nechtěl. Ne v ten idiotský moment. Možná jsem nebyl asexuál, jen jsem měl zkrátka na něco takového chuť jen hodně málo.

Nesmysl.

Totální hovadina. Věděl jsem moc dobře, jak špatně se budu zase cítit, pokud Troye probudím a on mi od mého problému pomůže.

A já tolik chtěl, aby se vzbudil.

Přemýšlel jsem nad tím, jestli mi nemohl jednoduše něco přilít do pití, protože tolik zoufalý jsem si nikdy předtím nepřipadal. Kdyby něco takového ale udělal, tak by to přeci nehodlal prospat. A nebo ano a chtěl mě jen potrápit. Tiše jsem se zasmál a zoufale zakňoural. Tohle by vlastně sedělo. Troye vždycky našel způsob, jak mě překvapit. Jenže tohle by byla velká podpásovka i na Andyho, natož na Pána, který byl zatím ve všem fér.

Nebo možná nebyl.

Vzpomněl jsem si na tu chvíli v Harryho podniku a na to, jakým způsobem mě Troye k tomuhle přinutil. Nemohl jsem tu vzpomínku vyhnat z hlavy. Opravdu by mě vyhodil? Nechápal jsem sám sebe. Když jsem byl ještě s Andym, tak jsem v kanclu zůstával jen proto, abych si vydělal dost peněz na bydlení někde v domku. Jenže jakmile mě opustit a mě zůstal jen Harryho klub, tak všechno působilo tolik jinak. Možná jsem měl nějakým zvráceným způsobem rád ten způsob, jakým se mnou Troye zacházel, i když mi kvůli tomu několikrát otočil žaludek vzhůru nohama.

Víc jsem se přitiskl k teplému tělu a snažil se přemluvit sám sebe, abych se přestal chovat jak nadržený puberťák, který právě leží v posteli se svým největším idolem. Připadal jsem si hrozně. Měl jsem se zvednout, dojít si dát ledovou sprchu, vypít litr kakaa, pro jistotu si vrazit pár facek a jít spát do pokoje, který pro mě původně Pán připravil.

Jenže já nechtěl. Paličatě jsem si přál, aby se konečně pohnul nebo ze sebe alespoň vydal nějaký zvuk. Copak nechápal, že ho teď potřebuju? Dál jsem zkoumal prsty jeho hrudník a se zájmem přejížděl po vystouplých žebrech. Nerozuměl jsem tomu, že byl schopný pořád tak tvrdě spát. Já bych nejspíš vyletěl z kůže, kdyby se mě v noci začal podobným způsobem dotýkat. Byl jsem zatracený pokrytec, ale nijak zvlášť mě to netrápilo.

„Troye," vydechl jsem tichounce a odvážně pohnul boky proti jeho stehnu. Potřeboval jsem, aby se konečně probral. Svým způsobem mě to malinko děsilo, protože Pán mel v hlavě oproti mně opravdu pořádek. Možná by mě sám profackoval a poslal pryč, což by bylo správně, ale rozhodně to nebylo to, po čem jsem toužil. „No tak," kňournul jsem a znovu zabořil nos do jeho hrudníku. Jak mohl vůbec někdo tolik božsky vonět?

Ztuhnul jsem, když Pán tiše zamručel. Přál jsem si, aby mě tenhle jeden zvuk probral, ale to se bohužel nestalo. Naopak. Moje nynější já uráželo, že chtěl spát. Přál jsem si rozumět sám sobě. Nikdy to totiž nejspíš nebylo složitější. Váhavě jsem ho políbil pod levou bradavku a na chvíli zavřel oči, abych si ten moment pořádně uložil v hlavě. Nikdy bych nevěřil, že něco takového opravdu budu sám od sebe chtít. Pokud s něčím začal Andy nebo Harry a mělo to sexuální podtext, tak bylo vždycky těžký udržet se zpátky. Jenže teď jsem z Pánovy strany nedostával vůbec žádný podnět k tomu, abych se choval jako hloupá děvka. Ještě víc jsem se k němu přitiskl a rty chvíli laskal kůži na tom stejném místě, než jsem se odvážil přesunout o pár milimetrů níž. Zaregistroval jsem, že se konečně vzbudil. Jeho dech byl najednou úplně jiný a mě to pohánělo dopředu. Slabounce jsem ho kousnul nad pupík a posunul se celý o trochu níž. Přemýšlel jsem nad tím, jestli jsem tohle nikdy předtím vůbec dělal dobrovolně. Všechny ty vzpomínky zabolely natolik, že jsem musel prudce otevřít oči a zvednou hlavu tak, abych viděl na Pána. Byl rozespalý a neskutečně zmatený. Nikdy jsem ho neviděl s tak zvláštním výrazem. Možná přemýšlel nad tím, jestli ho zkouším, ale ani tak nedokázal jeho tělo ovládat. Stejně, jako já. Leželi jsme natisknutí na sobě, jako dva největší pitomci. Pánův dech byl pořád oproti mému klidný, ale i tak jsem vnímal, jak ho celá ta chvíle pohlcuje.

Olízl jsem si odhodlaně spodní ret a políbil jeho pokožku těsně nad lemem boxerek. Byl jsem napjatý, ale stejně tak jsem měl pocit, že umřu, pokud tohle neudělám. A pořád bylo lepší pomoct Pánovi, než nechat ulevit sobě.

„Connore," promluvil konečně a vpletl mi prsty do vlasů. Cuknul jsem sebou a čekal, co provede. Měl mě vyhodit. Musel jsem mu udělat neskutečný bordel v hlavě. Jenže kromě toho, že teď pevně svíral moje vlasy, jsem se ničeho dalšího nedočkal. Žádné pokárání. Nic.

„Tiše," vydechl jsem nervózně a pomalu stahoval látku pyžamových kalhot dolů. Nespouštěl jsem pohled z jeho očí. Ten chtíč v nich mě nutil pokračovat a zároveň jsem věděl, že bych začal šílet, kdybych pohledem kopíroval vlastní ruce. Váhavě jsem stiskl jeho erekci v dlani a znovu se otřel o jeho nohu, když z jeho úst vyšlo tiché zasténání. Nedokázal jsem si pomoct, ale jediné, co jsem v tu chvíli potřeboval, bylo potěšit mého Pána.

„Říkal jsi, že mě o nic podobného nikdy prosit nebudeš," zasténal znovu a pevněji chytl moje vlasy. V ten moment jsem si ani nebyl jistý, který z nás na tom ráno bude hůř. Troye se snažil, do teď v tomhle neudělal jedinou chybu a teď jsem za to mohl jen a jen já. Nesmí si to vyčítat. Nikdy.

„Neprosil jsem se," uculil jsem se a hravě ho kousl těsně nad stehno.

„Jsi neskutečně drzá čubka," povzdechl si a trhnul mi s vlasy. Nedokázal jsem se přestat usmívat. Jen mě tím pobízel k tomu, abych pokračoval.

„Spíš nevychovaná," zavrněl jsem tiše a zrychloval pohyby rukou. Líbilo se mi, jak moc z hajzlu z toho byl. V jeho očích bylo něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Rajcovalo mě to. Nechutným způsobem. Otíral jsem se o jeho nohu jako špinavej čokl a schválně šel proti tahu jeho ruky. Ani jeden z nás v tu chvíli nebyl potichu. Myslím, že to ani nebylo možný.

„Hned v herně si vysvětlíme, jak se ke mně máš chovat," ujistil mě a zatahal za moje vlasy tak, abych byl teď rty těsně u jeho erekce. Nedokázal jsem se držet zpátky. Ten moment pro mě byl až příliš silný. Zavřel jsem oči a nechal se tím celým strhnout.

Ani jsem pořádně nevnímal, když se mi udělal na tvář.

Stejně tak jsem nedokázal rozeznat, co říká.

Slyšel jsem jen tlukot mého srdce a ten otravnej hlásek v mojí hlavě.

-

Chňu, chňu, chňu.

Mám tu vůbec mezi čtenáři nějaký asex človíčky?