Vybral mi černý rolák, což vlastně ani nebylo takové překvapení. Co mi ale téměř vyrazilo dech bylo to, že tenhle kus hadru nevytáhl z mého stále nevybaleného kufru, ale z jeho šatní skříně. Odmítal jsem si ho vzít, jelikož Troye proti mně byl  pořád dost hubený. Dohadovali jsme se několik minut. Nakonec mi s šibalským úsměvem připomněl, že Pánovi se neodmlouvá, čímž mě donutil si ho alespoň zkusit.

Měl pravdu, což mě v tu chvíli poměrně dost naštvalo a to hlavně kvůli tomu, že nehodlal sklapnout a pořád mi opakoval, že bych se měl mít víc rád a že moje tělo je neskutečně pěkný. Blboun. Bylo to trošku milý, ale o to víc otravný. Sám se sebou jsem nijak problém neměl, ale když jsem se podíval na něj a pak na sebe, tak on byl prostě jen párátko, i když měl rozhodně větší sílu.

„Vidíš? Stejně v něm nemám žádný krk," zabrblal jsem nakonec, prohlížeje si svůj vlastní odraz v zrcadle.

„Není to přesně to, čeho jsme dnes chtěli dosáhnout?" pousmál se stoupnul si za mě. Chvíli jen zíral na můj odraz a pak  mi omotal dlouhé prsty kolem krku. Musel jsem se pousmát a potěšeně zavrnět. Tohle se mi líbilo. Sledovat nás dva. Popravdě jsme ani nevypadali dohromady nijak špatně. „Přijedeme pozdě, pohni," zabroukal nadšeně a odtáhnul se, přičemž mě nezapomněl plácnout po zadku. Smeták. Hodnej smeták. Schoval jsem si mobil a peněženku do zadních kapes a hnal se za ním.

Měl jsem z toho všeho až moc dobrý pocit.

Z obojku.

Z toho, jak k tomu Troye přistupoval.

Nakonec vlastně i z toho roláku, který voněl až moc jako on.

Ten fakt, že poznávám jeho vůni mě na maličkou chvíli vyděsil. Fungoval jsem s ním jen chvilku a přesto pro mě byla jeho vůně bláznivě uklidňující. Rychle jsem se nasoukal do bot a běžel k autu. Nechtěl jsem zdržovat. Už jen proto, že mě rozhodně nemohl dovézt až do práce. Musel jsem v tomhle být opatrný. Nechtěl jsem dát Aaronovi jediný podnět k tomu, aby nás z něčeho podezíral.

„Mám všechno, můžeme," vydechl jsem prudce a zapnul si bezpečností pás. Dokonce i v tom prokletým autě už jsem se cítil moc pěkně. „A zastav mi v kavárně, prosím. Vezmu nám a Tylerovi kafe. Dlužím mu ho, tak nějak za všechno."

„Zakecáš se a přijdeš pozdě. Vlastně jako vždycky," zasmál se a rychle se rozjel.

„Možná." zabroukal jsem a zadíval se z okýnka. Takhle ty šišky nevypadaly ani tolik nepřátelsky.

„Měl bys jim jít příkladem, Connore. Gus je až moc živel na to, abychom mu ukázali, že tohle smí. A já tě před nima ponižovat nehodlám. Chci, abys pro ně byl vzor. Někdo, ke komu budou oba vzhlížet."

Slabě jsem se zamračil a otočil se na něj. Usmíval se. Tolik uvolněně a krásně. Musel jsem se zavrtět, abych se alespoň krapet zbavil toho novýho pocitu v žaludku. Opravdu si myslel, že něco takového dokážu? Já? Být pro někoho vzor? Nesmysl.

„Přijdu včas," uculil jsem se a natáhl se k němu, dávaje mu cudný polibek na rameno. Zatím to byl on, kdo se choval pěkně. Potřeboval jsem mu to nějak vrátit. Ukázat mu, že si toho vážím. Navíc se mi ten moment tolik líbil. Bylo to mezi námi tolik přirozený, že se mi z toho málem nahnaly slzy do očí. Tomuhle bych nikdy nevěřil.

„Stejně si po práci uděláme výlet do obchodu. Jsem si jistý, že moje herna postrádá hned několik předmětů, které bys tam viděl rád. Nechám tě tam klidně samotného, pokud bych tě znervózňoval," pousmál se krátce ke mně otočil hlavu, zatímco jsme stáli v krátké koloně. Umíral jsem z něj. Každý ráno bylo o tolik jiný a právě teď jsem si připadal jako zamilovaná puberťačka. Děsivý.

A taky moc krásný. Ale ne krásnější než jeho úsměv. Za tu myšlenku jsem si v duchu vrazil pár facek a zavrtěl nad sebou hlavou.

„Nic takovýho," zabrblal jsem a tentokrát ho do ramene silně kousnul. „V takových situacích si přeju mého Pána u sebe."

--

Vysadil mě u kavárny, kterou jsem neznal a doporučil mi kávu, kterou měl rád. Neurazilo mě to. Naopak. Alespoň jsem věděl, kam půjdu, až budu zase v průšvihu. Zkontroloval jsem čas a v návalu paniky vychrlil objednávku tak rychle, až mi snad ani nemohlo být rozumět. Mladou slečnu za barem to ale nerozhodilo ani maličko. Nejspíš byla zvyklá. Poděkoval jsem, nechal jsem jí spropitné z peněz, které mi dal předtím Troye a hnal se k vysoké budově. Bylo pěkný nehnat se tam vynervovaný. Byl jsem sice pořád nervózní a to hlavně kvůli tomu, že do mě Troye vkládal tolik důvěry, ale stále se to nedalo rovnat tomu, jak špatně mi dříve v tomhle bloku bývalo. Zahnul jsem za roh a trochu popoběhl. Chtěl jsem Tylerovi říct alespoň ahoj a vynadat mu za to, jak mě minule opil.

Dovnitř už jsem vešel v klidu a jen se široce pousmál. Bylo pěkný sem vcházet s úsměvem. Ušklíbl jsem se, když na mě blonďák hodil podezíravý výraz a pomalu k němu došel.

„Dnes mám kávu i pro tebe, koukej," usmál jsem se a podal mu jeden z kelímků. Vzal jsem raději všechny tři kávy stejné. Byla to jistota.

„Koukám," zamručel a rychle se napil. „A víš na co ještě koukám?"

„Na to, jak nadšený dnes jsem?" zamrkal jsem a kousal se do rtu. „Totiž, nechodil jsem se moc rád."

„Jo, nadšenej jsi natolik, že by měli rozebrat výtah minimálně na další dva týdny."

„Seš trapnej," protočil jsem oči a lokty se opřel o recepci. „Tak na co koukáš?"

„Máte nový lid v týmu."

„Jo, to máme. Troye vyhodil Rickyho a toho dalšího blboně, co s ním přišel," pokýval jsem rychle hlavou. „Chceš se snad přidat k nám?"

„Ne," zavrtěl hlavou, „chci jeho," pousmál se a pohledem těkl směrem ke dveřím. Rychle jsem se otočil a  tiše zavrčel. Budou tihle dva joudové pořád chodit všude spolu?

„Páni. A já myslel, že jsi na vyšší, hubený kluky," zasmál jsem se a otráveně zamával Aaronovi, který se opět tvářil jako anděl, kterej zničí naprosto všechny, co se mu postaví do cesty. Ten kluk mě děsil víc než cokoli jinýho.

„A pak, kdo je tu blbeček, Con," uchechtl se. "Musíš vědět, kterej se mi líbí."

„Vím. A zakazuju ti to," zavrčel jsem a vzal dvě zbývající kávy. „A jestli ho přivedeš k Harrymu, tak tě zabiju. Myslím to vážně," zadíval jsem se na něj a donutil se pousmát.

Aaron u Harryho. Horší noční můru jsem neznal.

--

Fňuf, omlouvám se, jestli je v téhle kapitole víc hloupých překlepů a chyb - psala jsem ji na klávesnici, která s oblibou vynechává náhodný písmenka a aby toho nebylo málo, tak se po ní ještě během psaní několikrát prošel Pan Kocour. Takže - pokud je tam někde nějaká super blbost, tak prosím klidně hlásit, hned to opravím. Já už to četla tolikrát, že tam žádné nevidím.

Díky, fík!

N.