Byl jsem zabalený u Tylera na gauči a asi do milionu dek a popíjel naprosto božský grog z obrovského hrnečku s kočičkami, zatímco Tyler na stole připravoval jeho zázračný lék. Byl hloupý, jestli si myslel, že mi pomůže pár tahů z malé ruličky plné zeleného štěstí, jak tomu s oblibou říkal. To už byla větší pravděpodobnost, že dostanu otravu alkoholem, než že zkusím trávu. Fuj. Už jen ten smrad. Ne. Nikdy. Jako by nestačilo, že Andy byl věčně načichlý cigaretami.

„To musí být ale moc velké trable v ráji, Con. Normálně ti bohatě stačí jedno nealkoholické pivo a celý večer nezmlkneš," zasmál se nejistě a soustředěně se kousal do rtu, když se snažil všechno poskládat na malinký papírek.

„V ráji?" vyjekl jsem a hystericky se zasmál, načež jsem se znovu poradně napil z hrnečku.

„Do dnes si o něm neřekl jediné špatné slovo, Connore," prohodil a na jeho rtech si pohrával zvláštní úšklebek. „Proč mi prostě neřekneš, co se stalo, hm? Já bych tě odsuzoval vážně jako ten poslední," pousmál se a přejel jazykem po papírku, aby ho mohl následně přilepit ke zbytku ruličky. Prudce jsem vydechl, pokroutil hlavou a pro jistotu se znovu napil. Nechtěl jsem o tom mluvit. Jen jsem se chtěl uklidnit. Opít a usnout. Jestli Troye zítra nebude mít sluníčkovou náladu, tak zhebnu.

„Tak ze sebe alespoň sundej tu mikinu. Musí ti být hrozné horko," pokračoval, pořád nahozený ten hloupý úsměv. Nejspíš se prostě nikdy netvářil jinak. Otravné.

„Ne," zaprotestoval jsem a víc si přitáhl vrchní deku ke krku. „Je mi skvěle. Teplo. Skoro. Prostě fajn," zabrblal jsem.

„Mhm a zítra do práce půjdeš taky takhle? V tomhle oblečení?" nakrčil zvědavě čelo a pohrával si v ruce se zapalovačem.

„Musíš mi to připomínat, huh?" odložil jsem naštvaně hrneček na stolek a schoulil se na gauči do klubíčka. Možná to stačilo jen přespat. Dělat, že se nic nestalo. Že nebyl žádný Andy, který mi pomotal hlavu. Bože. Nemohl jsem to Tylerovi říct. Akorát by se smál a říkal, jak měl pravdu. Bylo by to pro něj typické.

„Tak mi prostě pověz o tom, co se stalo. Nikomu to nepovím, slibuju," šeptl a zapálil si ubaleného špeka, pohled zalomený neznámo kam. Pozitivní ale bylo, že nekoukal na mě. Tak nějak mě to uklidňovalo, aniž bych dokázal vysvětlit proč.

„Vzpomínáš, když jsi mi říkal, že mě nikdo nebude dejtit bez toho, aby se mnou chtěl spát?" špitl jsem a více objal křiklavě růžovou deku.

„Nepřekrucuj to, Con. Říkal jsem, že ti nikdo nebude malovat zadek, aniž by neměl potřebu si s tebou užívat," natáhl další kouř do plic. „Ale ano. Tak nějak matně pamatuju," pokýval jemně hlavou. Líbilo se mi, že si ode mě pořád držel odstup. Neobjímal mě. Nechlácholil. Přitom musel vědět, že je to v háji. Nikdy bych se mu jinak neohlášený neobjevil přede dveřmi. Rozhodně ne v takovém stavu. Proklatá zima. Vážně jsem si myslel, že se z toho moje tělo vzpamatuje o dost rychleji. Vlastně se ani nic nestalo. Zvládl jsem už o moc šílenější věci. Nešlo o tu bolest. Ta byla v pořádku. Jenže ten pocit, že nehodlal přestat, byl až příliš nechutný. Zvláštní, že to muselo dojít až tolik daleko, aby mi vážně došlo, že Andy nejspíš úplně nebude přítel pro mě. Nebo já pro něj. Jako by na tom záleželo.

„Tak jsi měl pravdu," pokrčil jsem rychle rameny a zavřel oči, abych se před ním hloupě nerozbrečel. Nechtěl jsem bulet. Ne kvůli Andymu. Nestál za to. To už bylo možná lepší brečet kvůli vlastní hlouposti.

„Byla to jen otázka času, blázínku. Jsi moc krásný na to, aby se tě nikdo nedotýkal," mrkl na mě a podal mi tu malinkou věcičku. „Uleví se ti, uvidíš."

„Nenechám se vyhodit z práce kvůli drogám, Ty," zamračil jsem se a neohrabaně se posadil.

„Prosím tě," zasmál se a dál držel ruku nataženou mým směrem, „proč zrovna tobě by dělali testy na drogy, hm? Vždyť si trapně bezproblémový," protočil s úsměvem oči.

„Radši trapný, než feťák. Navíc, Troye si rozhodně nemyslí, že bych byl bezproblémový" zamračil jsem se otráveně. Byl jsem podrážděný. A zmrzlý. Zrazený a ublížený. Možná jsem jen potřeboval pár facek. A nebo nějaký moc pěkný výprask. Oh ano, to by bylo ono.

„Je to jen tráva, Connore," pokroutil hlavou a stáhl ruku zpět k sobě.

„A tráva nejsou drogy?" zamrkal jsem na něj a vzal si zpět do rukou hrneček, abych dopil zbyteček grogu.

„Alkohol by se tak taky dal brát, když už jsem u toho," podotkl a výrazně protočil oči, než si znovu potáhl. Zaklonil pak na chvilku hlavu a nohy složil pod sebe. Malý a skladný. A věčně otravně veselý. Možná jsem ho za to teď vážně obdivoval. Každý druhý by mi ten hrnek omlátil o hlavu. Ale on ne.

„Jo, jenže ten mi nebude v těle putovat ještě dalších pár týdnů," zaskučel jsem a víc se zabalil do deky. „Nemohl bys trochu přitopit, prosím?" zadíval jsem se na něj prosebně.

„Uděláme dohodu, dobře?" předklonil se v křesle a opřel si lokty o kolena. „Vyhrabeš se z těch dek, vysvlečeš se a necháš se ode mě ošetřit. Vypadáš hrozně, tohle se ti vážně nepodobá," zamračil se. Oh. Tyler Oakley se mračil. Možná měl vážně starost.

„Nic mi není, jen jsem unavený," zamručel jsem otráveně. Vůbec jsem nechtěl, aby se mě někdo dotýkal. Už nikdy. Možná bych se mohl odstěhovat na pustý ostrov. Daleko od všech.

„Connore!" zvýšil hlas a zvedl se z křesla. „Jestli si myslíš, že tě tady nechám takhle ležet, tak se šeredně pleteš. Buď budeš spolupracovat, nebo zavolám Harrymu. Chceš snad, abych to udělal?" vydechl zoufale.

„Přestaň, Ty," fňukl jsem. Věděl jsem, že by nikdy nic takového neudělal. Byl hodný, jen se staral. Jenže já tak moc nechtěl, aby na mě sahal. „Nic mi není. Jen unavený," špitl jsem a těžce vydechl.

„Byl jsi o moc poslušnější, než si toho tvého ideálního prince potkal, Connore," povzdechl si, došel ke mně a silnou ze mě stáhnul všechny ty deky. Nebránil jsem se. Nemělo to cenu. Navíc jsem mu nechtěl přidělávat další starosti.

„Vážně jsem v pořádku, Tylere. Nemusíš tohle dělat," zakňoural jsem vyřízeně a nechal ho, aby mě pomalu vysvlékl. Alespoň, že ten alkohol už začal zabírat. Všechno mi bylo pomalu tak nějak ukradené.

„Já vím, že nemusím," broukl lehce a pomalu ze mě stáhl mikinu. „Prima, tak jo. Teď půjdeme do koupelny, dobře? Máš vosk úplně všude, Con."

„Myslím, že já už dneska nepůjdu vůbec nikam," postěžoval jsem si a snažil se s ním spolupracovat. Možná jsem se měl vážně radši zhulit. Určitě by mě moje tělo poslouchalo o dost víc. Nebo alespoň to Tylerovo vypadalo v pohodě. Ani to na něm nebylo znát.

„Neboj, nějak to zvládneme," pousmál se a pomohl mi na nohy. Nechápal jsem, kde v sobě bral všechnu tu sílu. Byl o dost menší než já a vůbec to nevypadalo, že by se mnou měl nějaký problém. Možná jsem to všechno jen měl zkreslené. „Teď zkus chvilku stát, prosím," prohodil a začal napouštět vanu. Hloupě jsem stál na místě a raději se přidržoval žebřinového topení. Vážně jsem asi neměl tolik pít.

„Díky," vydechl jsem tiše, když ze mě pomalu sloupával všechen ten zaschlý vosk. Postupoval opatrně a přehnaně se mě nedotýkal, za což jsem mu byl vážně vděčný. Měl bych mu za to zítra koupit obří čokoládu. Nebo další trávu. Jenže já neměl jsem ponětí, kde něco takového sehnat. Jo. Čokoláda bude o moc lepší řešení.

„Takhle tě zřídit a nechat tě odejít. Ten kluk je hrozné prase," pokroutil naštvaně hlavou a pomohl mi do vody. Takové teplo. Bože. Dokonalé. Tolik jsem to potřeboval. Být zase v teple. „Už k němu nikdy nepůjdeš, jasné?"

Pokrčil jsem rameny. Těžko jsem mohl jít někam jinam.

„Connore! Jasné?!" naléhal na mě, zatímco seděl na hraně vany.

„Mám ho rád," špitl jsem a hrál si nervózně s prsty. „Nemůžu bez toho být, Ty. Víš, že ne."

„Tak spolu zase budeme chodit k Harrymu. Jistě tě rád uvidí," rozcuchal mi radostně vlasy. V tomhle měl pravdu. Harry si mě oblíbil téměř hned, co mě tam Tyler přivedl. Vždycky se mnou zacházel hezky a opatrně, i přes všechnu moji lásku k bolesti. Nikdy nepřešel mojí hranici, aniž bych ho na ni musel vůbec upozorňovat. Jenže to bylo všechno. Aftercare a konec. Žádné mazlení. Žádné polibky. Žádné povzbuzování ve středu ráno. Jen čistá bolest.

„Nechci. Ne po tomhle. Moc jsem si zvykl na to u sebe Andyho mít," přiznal jsem nejistě a omotal ruce kolem svého těla.

„Tak si prostě najdeš nějakého druhého asexuálního joudu, který ti tyhle výlety k Harrymu bude tolerovat. Nevrátíš se k němu, Connore. Ne, dokud tu budu já, rozumíš?" prohrábl mi opatrně vlasy.

A já jen znovu pokrčil rameny.

Musel jsem se k němu vrátit. Tyler to možná nechápal, ale já ho potřeboval. Tak moc. Být v bezpečí. Stačilo jen zapomenout na tohle malé nedopatření. Potřeboval jsem ho, protože jinak bych z Troye zešílel definitivně. Zničil by mě.